Není to rostlina. Je to keř.
A právě teď Mike, farmář v Perrisu – kousek od Corony – rozhazuje hnojivo, aby mohl koncem května tyto borůvky sklízet.
Veškerou práci, od sázení přes prořezávání až po sklizeň, dělá sám.
„Kalifornie je vynikající místo pro pěstování borůvek. Mají sice rády trochu chladnější počasí a bývá tu trochu teplo, ale jednou z našich výhod je, že je tu velmi sucho,“ řekl Mike.
Kalifornie bývala prorostlá tisíci akrů keřů Boysen, ale dnes je těchto 200 keřů na Mikových třech akrech jedněmi z mála, které zůstaly.
Mike vám může říct, že to byl skutečný úpadek pro bobule, které byly skutečně vyvinuty v SoCal – v Anaheimu 1920 Rudolph Boysen. Velké plody příbuzné ostružinám se okamžitě staly klasikou. A to natolik, že se z malého stánku s ovocem u dálnice 39, kde se Boysen prodával, stala novodobá Knott’s Berry Farm.
„Mohli byste si je koupit čerstvé ve stánku, ale pokud vám nerostou poblíž, tak tu možnost nemáte. Proto už neuvidíte tolik boysenberries jako dřív,“ řekl Mike.
Proč tedy tato kdysi plodná bobule téměř vymizela? No, Boysenberry jsou temperamentní.
Boysenberry vyžadují zkušený zelený palec a čas – hodně času. Plody rostou pouze na té části keře, která vyrostla v minulém roce. A po čekání, prořezávání a vykopávání mají nasbírané bobule trvanlivost asi tři dny.
„To znamená, že je v obchodech s potravinami neuvidíte, protože se vlastně zkazí dřív, než je dostanete do obchodu. Někdy je najdete na farmářských trzích, protože farmáři je mohou dodat během jednoho nebo dvou dnů. Ale většinou je velmi obtížné je sehnat,“ řekl Mike.
Proto Mike a jeho žena vyrábějí šunky a sirupy – většinu přežívajícího obchodu s Boysenberry.
„Možnost začít s něčím, co vypadá jen jako klacek v zemi, a udělat z toho produkt, který je řemeslnou marmeládou, na které si lidé pochutnávají ve svých domovech, je pro nás opravdovým požitkem,“ řekl Mike.
A i když je to těžká práce, přinášet plody celé této práce, pro ty, kteří tuto kalifornskou klasiku stále pěstují, je to práce z lásky.