Ve Fourierově analýze „tón“ (sinusoida) ve zvuku, který má (obvykle) vyšší frekvenci a nižší hlasitost než základní tón, který (obvykle) určuje posluchačův vjem výšky. Overtony přispívají k vnímání barvy zvuku.
Harmonika je podmnožinou overtonů. Matoucí je, že po první harmonické, která je základní, se druhá harmonická nazývá první overton, třetí harmonická se nazývá druhý overton atd. Většina akustických hudebních nástrojů, které produkují definitivně naladěný tón (tj. ne bubny nebo hlukové nástroje), má overtony, které všechny zapadají do harmonické řady. Hlavní výjimkou jsou zvony a zvonkohry, které obvykle produkují několik překrývajících se sad overtonů, z nichž některé jsou vzhledem k základnímu tónu neharmonické. Ty mohou zvláštním způsobem ovlivnit vnímání výšky zvonu nebo zvonkohry. Proto jsou metody syntézy, jako je zvonková modulace a frekvenční modulace, dobré pro vytváření zvuků podobných zvonům, protože vytvářejí sadu neharmonických overtonů, které mohou napodobovat chování zvonu nebo gongu.
Neladěné nástroje, jako jsou bicí, vytvářejí „spršku“ overtonů soustředěných kolem různých vibračních módů hlavy nebo povrchu bubnu. Skupina těsně seskupených overtonů bývá vnímána jako hluk. Teoreticky má bílý šum overton na každé možné frekvenci.