Pátrání po monstrózních velkých bílých žralocích

Budeš potřebovat větší loď.
– Náčelník Martin Brody (Čelisti)

Nejprve si něco ujasněme: Velký bílý žralok není největší žralok v oceánu. Toto ocenění náleží žralokům velrybím (40+ stop) a žralokům obrovským (30+ stop). Protože se však jedná o jemné obry požírající plankton, většina lidí se na jejich obrovskou velikost nezaměřuje. Ne, většinu zajímají vrcholoví predátoři, ti, kteří příležitostně požírají lidi, a to je jednoznačně velký bílý žralok (Carcharodon carcharias). Samozřejmě se hodně pozornosti věnuje megalodonovi (Carcharodon megalodon), který mohl dosahovat délky až 60 stop, ale ten je už několik milionů let vyhynulý.

Druhé a nejdůležitější je, že jedinou monstrózní věcí na velkých bílých je jejich velikost: může to být jedna obrovská ryba. Mezi žraloky jsou však překvapivě jedineční; někdy mohou být plaší, téměř mírní. Než zaútočí, udělají několik inkvizičních průletů kolem své kořisti, sledují ji a hledají vhodný úhel útoku, narážejí do ní, aby si ověřili reakce. Jakmile se však rozhodnou zaútočit, změní se v agresivní parní válec, který se s doširoka otevřenými čelistmi řítí rychlostí střely Polaris a někdy v plném útočném módu zcela vyletí z vody. Pro ty, kteří je důvěrně znají, mají výrazné osobnosti, z nichž každá má jedinečné chování (viz Ďáblovy zuby, kde najdete dobré čtení a několik skvělých příkladů). Samozřejmě se jedná o divoká, nezkrotná zvířata a mělo by se s nimi zacházet s obrovským respektem, který si zaslouží. Velcí bílí by proto nikdy neměli být otevřeně loveni; jsou vzácní a cenní a na mnoha místech světa jsou chráněni zákonem. Ve skutečnosti byla většina rekordně velkých bílých žraloků ulovena neúmyslně.

Z údajných lidožravých žraloků jsou velcí bílí žraloci jednoznačně největší. Hledání největšího bílého žraloka však není přímočarý příběh. Ani by nemělo být. Navzdory všem filmům a pozornosti věnované tomuto jedinému druhu – pouze jednomu z více než 500 druhů žraloků – totiž kolem bílých žraloků existuje spousta záhad. Donedávna jsme ani nevěděli, kde tráví polovinu svého života, natož jak jsou velcí. Jsou také poměrně vzácní, v největších krmných shromaždištích po celém světě jich žije 20 000 nebo méně. A samozřejmě jsou tu i praktické úvahy: co dělat, když už jednou chytíte více než dvacetimetrovou, více než šestisetkilovou vrčící a mlátící rybu s tlamou plnou velkých zubů poháněnou obrovskými ocelovými čelistmi? Impulzem většiny lidí, který vychází z jakéhosi malého prvotního jádra našeho mozku, když jsme si vzpomněli, že nejsme na vrcholu potravního řetězce, je utéct a schovat se. Jedna z posledních věcí, která vás napadne, je: „Hej, popadni ten metr a přilož ho k nosu, ať to můžeme změřit!“. I mrtvý je to docela fuška, jak uvidíme. Přinejmenším si budete přát mít větší loď.“

Pak jsou tu samozřejmě legendy, mýty a rybářské povídačky. Ulovit tu největší z čehokoli je pro rybáře obrovská událost a jsou známí svými historkami o velkých rybách. Vzhledem ke klenutému postavení velkého bílého v rybářských kruzích je největší úlovek jistě opravdu velmi vysokou poctou. U bílých žraloků je jejich agresivní chování způsobuje, že jsou větší než život, což ještě více ztěžuje zachycení racionálního a přesného měření velikosti. Velikost totiž není něco, co by se dalo objektivně změřit samo o sobě. Můžeme měřit délku, šířku, výšku, hmotnost, výšku hřbetní ploutve, šířku čelistí atd., ale velikost je souhrnem všech těchto věcí a ještě něčeho dalšího: „velikosti“. Jak jednou poznamenal slavný surfař Buzzy Trent: velké vlny by se neměly měřit ve stopách, ale v „přírůstcích strachu“. Možná to platí i pro velkou bílou rybu.

Takže jaký je největší kdy ulovený žralok bílý? No, dlouho toto prvenství patřilo žralokovi ulovenému v roce 1870 v australském Port Fairy, který měl údajně délku 36,5 stopy (11,1 m)! Protože se však žádný jiný žralok bílý této velikosti ani nepřiblížil, změřil Dr. John Randall zuby tohoto exempláře v Britském přírodovědném muzeu a odhadl, že žralok měl ve skutečnosti blíže k 16,5 stopám (5 m) (Randall, 1973). Totéž platilo i pro velkého bílého žraloka uloveného v roce 1930 u ostrova White Head v Novém Brunšviku: původně se odhadovala jeho velikost na 37 stop. Randall ho na základě velikosti zubů vypočítal na 17 stop.

Titul se pak změnil na „Monstrum z Cojimaru“, ulovené u vesnice Cojimar na Kubě v roce 1945: také dlouho považované za jednoho z největších bílých žraloků světa. Šest mužů žraloka ulovilo při lovu ze čtrnáctimetrového skifu. Poté, co ho chytili na háček s návnadou a několik hodin ho pronásledovali, harpunovali žraloka, který pak najel na malý člun a opakovaně na něj útočil, přičemž se zakousl do kýlu a kormidla. Když se nakonec dostali na břeh (fíha!), byla jeho velikost odhadnuta (ale nebyla změřena) na 21 stop (6,4 m) a 7 000 liber (3175 kg): skutečný obr mezi bílými žraloky, zvláště když byl obklopen malými dětmi jako na fotografii výše. Pozdější analýza žraloka z fotografií však ukázala, že byl pravděpodobně mnohem menší, spíše 16 stop – úctyhodně velký, ale ne světový rekord. To je z fotografií poměrně zřejmé.

Pak tu máme Kangu a Maltu, pravděpodobně největší uchazeče o současný titul největšího velkého bílého žraloka na světě. Kanga byl uloven 1. dubna 1987 u ostrova Kangaroo Island v jižní Austrálii Peterem Riseleym a jeho posádkou pomocí sítě nastražené v hloubce asi 180 stop. Zde je část jeho vyprávění (Jury, 1987):

„Byl už skoro soumrak, když jsme začali vytahovat další síť,“ řekl Peter. …Jak se síť blížila k hladině, brzy si uvědomili, co je to za úlovek a jaký je jeho rozsah. Podařil se jim náhodný úlovek obrovského „bílého žraloka“, druhý za třináct let rybolovu… „Nemohli jsme s tím pohnout a hydraulický naviják, který by měl normálně zvednout více než 4 000 liber, s tím nechtěl pohnout do té míry, že hydraulické hadice začaly povolovat,“ řekl Peter. Posádka se pak rozhodla odlehčit náklad odstraněním třímetrové části ocasního laloku a hřbetní ploutve. Naviják však stále nechtěl trup zvednout. Tehdy jsme se rozhodli, že se pokusíme odstranit hlavu žraloka, když byl ještě ve vodě‘. „Několik následujících hodin jsme se střídali v odsekávání hlavy od těla s pomocí lana kolem pasu,“ řekl. … „Po čtyřech a půl hodinách se nám podařilo hlavu úspěšně oddělit a pomocí nyní již částečně nefunkčního navijáku jsme ji zvedli na palubu. ‚Ani pak se nám třem nepodařilo hlavu přemístit do vhodné polohy‘, řekl. „Hlava byla výš než můj pas, a to měřím metr osmdesát. Měla 4 stopy v průměru.“

Protože Kanga nebyla nikdy dopravena na palubu lodi vcelku, její skutečná délka a hmotnost nebyly nikdy zjištěny, ačkoli Peter Riseley odhadl celkovou délku na > 23 stop (7 m) porovnáním žraloka se vzdáleností mezi přední a zadní částí lodi. Změřil však šířku čelistí na 3 stopy (0,91 m) a provedl několik dalších měření, která se později ukázala jako důležitá.

Zajímavé je, že dalšího obrovského bílého ulovil o několik týdnů později, 17. dubna 1987, poblíž Malty místní rybář Alfredo Cutajar. Pomocí svého člunu o délce 16 stop (5 m) poháněného malým přívěsným motorem kontroloval háčky, když si všiml, že je na nich něco velkého připevněno. Uvědomil si, že potřebuje větší člun (chytrý muž!), a dal signál nedaleké větší rybářské lodi, která mu pomohla odtáhnout žraloka do přístavu. Když ho nakonec rozřízli, byl v něm zcela neporušený dvoumetrový žralok modrý, asi 2,5metrový delfín ve dvou kusech a 70centimetrová želva v žaludku. Později ho John Abela změřil na délku 7 metrů a 14 centimetrů (23,4 stopy), což je nový světový rekord. Nebo snad ano?“

Protože u obou těchto žraloků panovala určitá nejistota ohledně jejich skutečné velikosti, zejména u Kangy, podnikla mezinárodní skupina šesti vědců (Mollet a kol., 1996) studii k odhadu délky žraloků bílých na základě měření jejich morfometrie neboli celkových rozměrů různých částí těla včetně ploutví, čelistí a zubů asi 70 žraloků. Jejich závěry byly, že nejsprávnější odhady délky žraloků kangských a maltských jsou ty, které původně naměřili Riseley, respektive Abela, a to v obou případech kolem 23 stop (7 m). Nicméně žralok Kanga měl větší obvod čelistí a výšku zubů než žralok maltský a jejich odhady délky pro Kangu na základě celkové morfometrie se pohybovaly mezi 17,3-26,9 stop (nebo v průměru 22,1 stop ), zatímco pro Maltu mezi 15,1-23,0 stop. (nebo průměr 19,0 ft ), což naznačuje, že Kanga byl pravděpodobně celkově „největší“ žralok. Samozřejmě existují i další možní soupeři, ale většina z nich nebyla přesně změřena. Úplnější seznam velkých bílých žraloků najdete v přehledu bílých žraloků Henryho Moletta nebo v příspěvku Shark Alley o velkém bílém žralokovi. Oba jsou vynikající.

Nakonec vás možná zajímá, jak a kde se bílí žraloci tak zvětšují a jaká je jejich pravděpodobná maximální velikost? Velikost u všech živočichů je dána především věkem, potravou, rychlostí růstu a genetikou. Při vhodném prostředí a zdroji potravy mohou být některé běluhy potenciálně mnohem větší než jiné, zejména samice, které jsou z reprodukčních důvodů větší než samci. Víme, že velcí běluhy s přibývajícím věkem mění stravu z převážně ryb na mořské savce, což jim poskytuje úžasný zdroj energie, především vysoký obsah tuku, který jim pomáhá stát se velkými a účinnějšími predátory. Právě tato specializace na tuleně a lachtany a do jisté míry i na kytovce je klíčem k tomu, aby se stali obrovskými, jak tomu pravděpodobně bylo u megalodona. Pro velké běluhy jako takové existují určitá horká místa, kde mají bohatou nabídku potravy v chladnějších vodách; právě tam byly dosud nalezeny všechny rekordní běluhy. Očekávejte, že ve stejných oblastech jich bude přibývat.

Druhým faktorem je věk. Nedávná studie Hamadyho et al. (2014) použila radiokarbonovou analýzu k ověření stáří žraloků bílých ze severního Atlantiku a zjistila odhady stáří až 40 let u 17,3 stop dlouhé samice a 73 let u 16,2 stop dlouhého samce. Tato studie dramaticky prodlužuje maximální věk a délku života žraloků bílých ve srovnání s dřívějšími studiemi a naznačuje dvě věci: 1) velcí žraloci bílí jsou mnohem starší, než se dosud předpokládalo; 2) samice starší 40 let mají potenciál dorůst velikosti větší než 23 stop (7,1 m), což je současný velikostní rekord. Možná je to část hádanky, která nás udržuje v zájmu o jejich pověsti, jejich tajemství, jejich potenciál ohromit a oslnit nás všechny. Protože přes veškerou pozornost médií je stále nejvíce fascinující to, co o velkých běloších nevíme. Čím více se o nich dozvídáme, tím více nás ohromuje jejich chování, krása, půvab a jejich role kvintesence predátora: dokonalého stroje na zabíjení.

Dvě videa živých monster velkých bílých:

Velký (snad 20 stop) velký bílý pozorovaný 28. prosince 2005 na havajském ostrově Oahu, který natočil na otevřené vodě Jimmy Hall.

Deep Blue, více než 20 stop dlouhá samice velkého bílého nafilmovaná výzkumníkem Mauriciem Hoyosem Padillou u ostrova Guadalupe v Mexiku v roce 2013.

• Ďáblovy zuby: A True Story of Obsession and Survival Among America’s Great White Sharks by Susan Casey (skvělá kniha!)
• Velcí bílí žraloci: The Biology of Carcharodon carcharias Edited by Klimley and Ainley (vynikající vědecké práce)
• Randall, John. E. 1973. Velikost velkého bílého žraloka. Science 181: 169-170.
• Cojimar: Echenique, 2006
• Kanga story: Jury, 1987
• Příběh z Malty: Abela, 1987
• Henry Mollet’s Elasmobranch Research site
• Mollet, H. F., G. M. Cailliet, A. P. Klimley, D. A. Ebert, A. D. Testi a L. J. V. Compagno. 1996. A Review of Length Validation Methods and Protocols to Measure Great White Sharks (Přehled metod a protokolů pro měření délky velkých bílých žraloků). Chapter 10 In: Zprávy o stavu žraloků žraločích: Great White Sharks (A. P. Klimley and D. G. Ainley, eds). Academic Press.
• Hamandy, L. L., L. J. Natanson, G. B. Skomal a S. R. Thorrold. 2014. Vertebral Bomb Radiocarbon Suggests Extreme Longevity in White Sharks [Radiouhlíková bomba na obratli naznačuje extrémní dlouhověkost u bílých žraloků]. PLoS One 9(1): e84006. doi:10.1371/journal.pone.0084006
• Shark Alley Blog: Vynikající článek pro velké bílé (ve francouzštině)