Je snadné si myslet, že většina misionářů jsou od přírody extrovertní dobrodruzi.
Povolání misionáře však není založeno na osobnosti. Posílá ty, které si vyvolil, jako Árona: „Poslal Mojžíše, svého služebníka, a Árona, kterého si vyvolil.“ (Žalm 105,26)
Můžeme spekulovat, že Mojžíš a Áron by raději dělali tisíc jiných věcí, než aby sloužili Bohu putováním pouští s tvrdohlavým lidem. Oni však věrně odpověděli na Boží volání, protože byli vyvoleni.
Podobně i věrní misionáři jdou k neosloveným a neevangelizovaným lidem ne proto, že by romantizovali cestování a globální kulturu, ale kvůli skutečnému povolání. Bůh se rozhodl dát sílu i domácím misionářům, protože se rozhodl je poslat. To platilo i pro Gedeona: „Hospodin na něj pohlédl a řekl: ‚Jdi v této své síle a vysvoboď Izrael z rukou Midjánců. Neposlal jsem tě snad já?“ (Soudců 6,14)
Ačkoli moderní povolání k misiím nepřicházejí prostřednictvím slyšitelného hlasu od Pána, Bůh stále burcuje srdce prostřednictvím Písma, modlitby, rady a potřeb ve světě. Zamyslete se nad těmito pěti skutečnostmi, které nutí i domácí lidi, aby se pustili do misie.
Misijní příležitosti výrazně převyšují možnosti služby doma
V semináři jsem slyšel, že hlavním důvodem, proč studenti vyjadřovali nezájem o misijní práci, byla jejich touha založit rodinu. Mnozí si myslí, že misie je těžký život. Stále splácím dluh na vysoké škole – jak se mám přestěhovat na druhý konec světa a žít v chudobě?“
Je to tak: většina studentů biblických vysokých škol a seminářů se uchází o úzký segment pastoračního a akademického trhu práce, který je již přesycen uchazeči. Deník Christianity Today nedávno na základě průzkumu National Congregation Study uvedl, že ve Spojených státech je více než 380 000 pastorů, zatímco na celém světě jsou jich 2 miliony. Naopak přibližně 85 procent z 2,2 milionu evangelikálních sborů na světě vedou pastoři s malým nebo žádným teologickým vzděláním.
Mnozí z těch studentů seminářů, které jsem znal a kteří neměli zájem o misijní práci, nakonec několik let po semináři pracovali jako kavárníci – ani nevyužili své nadání nebo drahé vzdělání. Na práci baristy není nic špatného. (Sám jsem byl několik let baristou.) Není však důvod, aby se mladí lidé se smyslem pro službu plahočili po stejném malém pásmu severoamerického církevního trhu práce, zatímco svět příležitostí v oblasti zakládání sborů, teologického vzdělávání a dalších rolí ve službě na plný úvazek čeká hned za hranicemi pohodlí domova.
Více než 7000 skupin lidí nikdy neslyšelo o Ježíši
Apoštol Pavel vyjadřuje motivační logiku konceptu nedosažených skupin lidí docela výstižně: „Jak tedy budou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mají uvěřit v toho, o němž nikdy neslyšeli? A jak mají slyšet, aniž by jim někdo kázal?“. (Římanům 10,14)
Představ si celé společenství lidí, kteří nikdy neslyšeli jméno Ježíše Krista. Představte si ztracenost tohoto společenství. Představte si, jak pohanství zpustošilo jejich srdce, společnost a vztahy. Nyní si představte, že byste této komunitě poprvé přinesli Krista. Kam přijde Kristus, tam ustoupí tyranie. Tam, kam přichází Kristus, ubývá odplatného násilí. Kam přijde Kristus, tam se daří míru. Tam, kam jde Kristus, jsou duše zachráněny z pekla.
Teď si představte, že se to stane 7000krát. To je to, co by církev mohla dělat, kdyby členové Kristova těla věrně investovali své životy a talenty do Velkého poslání. To je příliš slavný cíl, než abychom o něj neusilovali.
Jiné náboženské skupiny často překonávají evangelikální misijní úsilí
Zatímco my, pohodlní evangelíci, máme často potíže motivovat se k celosvětové službě, vezměte si naproti tomu skutečnost, že na Západě působí více než 70 000 aktivních mormonských misionářů nebo že muslimové ve světě rychle přečíslují neplodné křesťany.
Tyto náboženské systémy – které oba učí jiného Krista jako falešné evangelium, pokud vůbec nějaké evangelium mají – vynakládají obrovskou energii na získávání konvertitů. Oč více bychom měli být my, kteří máme pravého Ježíše – Boha v těle, ukřižovaného a vzkříšeného pro naše ospravedlnění, které se stalo naším vírou, nikoli skutky – motivováni k hlásání jeho spásného evangelia.“
Církev má 3000krát více finančních prostředků, než je třeba k tomu, aby zasáhla všechny národy pro Krista
Existuje mýtus, že celosvětová církev nemá dostatek peněz, aby mohla evangelizovat všechny skupiny lidí. To prostě není pravda. Statistici odhadují, že celosvětová církev má zhruba 3000krát více finančních prostředků, než je potřeba k dokončení Velkého poslání.
Apoštol Pavel píše Korinťanům: „Okrádal jsem jiné církve tím, že jsem od nich přijímal podporu, abych vám mohl sloužit“ (2 Kor 11,18). Nešlo mu o to, že by nové, začínající církevní sbory „dlužily“ vysílajícím misijním sborům; šlo o to, že neúměrně malé množství vysílajících sborů často nese příliš velkou část finančního břemene služby.
Ti, kdo se bojí misií, jsou často zastrašeni vyhlídkou na získávání podpory. Místní sbory jsou však plné štědrých dárců a zdrojů, které jsou připraveny se podělit o podporu evangelia. Podpora je k dispozici. Podpory je víc než dost na to, aby se Boží misie mohla naplnit už dnes.
5. Všichni, kdo se chtějí podílet na misii, se mohou obrátit k Bohu s prosbou o pomoc. Velké poslání je pro církev stále závazné
Velké poslání je pro nás stále aktuální. Neztratilo platnost ani kvůli geografickému rozptýlení věřících v 1. století, ani kvůli globalismu 20. století. Velké poslání je pro nás závazné, protože patříme k církvi:
„Jděte tedy, získávejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.“ (Mt 28,19-20)
Závěr
Myslím si, že Bůh má zvláštní potěšení z toho, že posílá misionáře, kteří se zdráhají jít. Bůh misionáře „nepotřebuje“. Většina lidských bytostí dává přednost životu ve své zóně pohodlí. Ale tím, že Bůh probouzí srdce lenochů a nepravděpodobných lidí, přináší si větší slávu.
Uvažoval jsi ty nebo někdo, koho znáš, o povolání k cestě? Vyzbrojeni těmito pěti skutečnostmi se modlete, aby otevřel vaše srdce pro dlouhodobou misijní práci.