Příliš mnoho dobrého?

Recyklovat bývalo tak snadné. Posbírejte papír, sklo a plasty do zelených obdélníkových kontejnerů nebo do jedné z těch nových šikovných zelených plechovek s modrým víkem a pak se ujistěte, že materiál odnesete k obrubníku dřív, než kolem projede recyklační auto.

Řidič auta zastaví každých pár domů a dva lidé vyskočí z auta a recyklovatelné věci do něj nahází. Ty jim zamáváš. Oni mávají. Všechno je v pořádku. Pokud se váš syn nebo dcera chtějí podívat na recyklovatelné materiály namačkané vzadu, je známo, že chlapi, kteří jezdí za náklaďákem, se na chvíli zastaví, aby nechali malé děti rychle nahlédnout.

Odpovědět na dětské otázky o tom, kam to jde poté, co to opustí obrubník, bývalo také docela jednoduché. Po návratu do zpracovatelského závodu v Chesteru se třídí na dopravníkových pásech a lisuje do obrovských kostek, které se vozí do Norfolku, kde se naloží na nákladní lodě, které je odvezou do Číny. Tam se pak těžké kostky vyloží a přemění na nejrůznější výrobky, které si spotřebitelé opět koupí.

Dnes je situace jiná. Průmyslové časopisy, jakož i národní a mezinárodní noviny a časopisy tvrdí, že jedním z důsledků obchodních válek prezidenta Donalda Trumpa bylo, že Čína loni zastavila dovoz dvou desítek druhů pevného odpadu, včetně různých druhů plastů a netříděného papíru. Nedávno zákaz rozšířila na ocelový odpad, autodíly a řadu dalších materiálů.

Čínští představitelé uvedli, že materiály, které dostávají ze Spojených států, jsou špinavé a kontaminované starými potravinami (vzpomeňme krabice od pizzy a ony plastové nádoby a nádobí „s sebou“), nebo se jedná o plastové nákupní tašky a různé předměty, které nelze recyklovat, jako jsou rozbité toalety, mrtvá zvířata, nábytek a mikrovlnné trouby.

Ať už Čínu k zastavení odběru světového odpadu vedla politická odveta, nebo snaha potlačit znečištění, toto rozhodnutí rozvrátilo světové trhy a zanechalo odvětví v hodnotě 200 miliard dolarů v krizi. Deník New York Times letos na jaře informoval, že recyklační programy se hroutí ve stovkách amerických měst a obcí. Londýnský deník Financial Times s odvoláním na údaje Světové banky napsal, že na celém světě se ročně recykluje více než 270 milionů tun odpadu, což odpovídá hmotnosti 740 budov Empire State.

V okrese Chesterfield vedly rostoucí náklady spojené s touto praxí letos na jaře úředníky k úvahám o odstoupení od regionálního programu recyklace odpadů. Také představitelé Richmondu tvrdí, že zvažují své možnosti.

Tad Phillips, generální ředitel richmondské divize Tidewater Fibre Corp. (TFC), je zjevně frustrovaný. Společnost TFC, která má čtyřletou smlouvu o spolupráci s úřadem Central Virginia Waste Management Authority (CVWMA), má v celém státě 400 zaměstnanců, z nichž 150 pracuje v závodě v Chesteru pět dní v týdnu od šesti hodin ráno do půlnoci.

Phillips říká, že doufá, že se trh brzy stabilizuje, ale podotýká, že právě teď je celé odvětví recyklace pevného odpadu v divokém chvatu, který vyvolala rozhodnutí Číny. Trhy s komoditami, jako je lepenka a směsný papír, se za necelý rok dramaticky propadly a úředníci se snaží najít řešení.

Na otázku, zda společnost TFC ukládá recyklovatelný odpad na skládky, protože ho nemá kam dát, se Phillips brání.

„Jediný případ, kdy byste viděli nákladní auto TFC na skládce, by bylo, kdybychom sváželi odpad, který lidé vyhodili do kontejnerů na tříděný odpad a který nelze prodat,“ říká.

Uplynulých 18 měsíců bylo pro Kimberly Hynesovou, výkonnou ředitelku CVWMA, těžkých. Jejím úkolem je pomáhat 13 obcím, které jsou členy úřadu, zavádět plány nakládání s pevným odpadem a recyklace, které jsou v souladu s virginskými zákony.

„Právě teď je všechno doslova v útlumu, protože se snažíme pomoci našim programům přežít,“ říká. -Kimberly Hynesová, výkonná ředitelka CVWMA

„Máme spoustu nápadů, jak zlepšit nakládání s odpady ve střední Virginii, ale právě teď je všechno doslova v útlumu, protože se snažíme pomoci našim programům přežít,“ říká. „Jestli je v tomto scénáři nějaká útěcha … tak ta, že svět byl konečně donucen přehodnotit svůj přístup k nakládání s odpady a oslovit další možné trhy.“

Na schůzi 17. května Hynesová představenstvu sdělila, že spolupracuje s bývalým členem představenstva CVWMA Mattem Benkou, který spolupracuje s Virginia Israel Advisory Board (VIAB) a společností UBQ Materials se sídlem v Tel Avivu. Společnost UBQ přeměňuje odpad na materiál podobný plastu. Navíc, jak poznamenala, má společnost zájem o otevření závodu ve Spojených státech.

Hynes říká, že CVWMA objednala prvních 2 000 recyklačních košů vyrobených z konvertovaného odpadového materiálu společnosti UBQ.

„Vždy jsem věřila, že součástí poslání regionálního úřadu je, že spolupracujeme pro větší dobro všech. Tím, že zachováváme klid a společně čelíme výzvám, prokazujeme regionální spolupráci na nejvyšší úrovni,“ říká.

Patricia O’Bannonová, členka dozorčí rady okresu Henrico, říká, že doufá, že současná krize podnítí inovativní podnikatele v blízkosti domova, aby našli způsoby, jak tento problém vyřešit a vytvořit pracovní místa.

„Nikdy jsme neměli mít potřebu posílat náš recyklovatelný materiál do Číny,“ říká O’Bannonová. Dodává, že v tom vidí „příležitost, která potřebuje pomoc ze státních a federálních zdrojů i místních samospráv.“

Zrodilo se hnutí

Chceme-li si uvědomit, jak a proč recyklace a ekologické povědomí vstoupily do americké psychiky, připomeňme si události 60. a 70. let, kdy mnoho amerických rodin truchlilo nad krveprolitím vietnamské války a rozdělily je protesty za občanská práva, práv žen, práv homosexuálů, práv osob se zdravotním postižením a základního práva všech dětí na vzdělání ve školách, které již nebyly oddělené a nikdy si nebyly rovné.

Spojte si patos těchto událostí s duši drásajícími atentáty na prezidenta Johna F. Kennedyho, Malcolma X, reverenda Martina Luthera Kinga Jr. a Roberta F. Kennedyho a začnete chápat, proč vznikla intenzivní touha po něčem pevném a udržitelném, v co by lidé mohli věřit, co by nás pomohlo sjednotit na té nejzákladnější úrovni – totiž že jsme všichni pozemšťané, jejichž společné osudy závisí na zdraví naší planety.

Méně než rok poté, co astronauti vstoupili na Měsíc a poslali zpět snímky zdánlivě křehké modré planety vznášející se v izolovaném vesmíru, oslavili lidé ve všech částech Spojených států 22. dubna 1970 první Den Země.

Více než 20 milionů Američanů vyšlo toho dne do ulic, kde se po celé zemi konala shromáždění, protesty, finanční sbírky, procházky přírodou, projevy a koncerty. Části New Yorku byly uzavřeny, protože 20 000 lidí se tísnilo na náměstí Union Square, aby viděli a slyšeli herce Paula Newmana, starostu New Yorku Johna Lindsaye a básníka Allena Ginsberga.

Z tohoto Dne Země se zrodilo moderní ekologické hnutí a rozsáhlá snaha o recyklaci pevného odpadu. Aktivisté pod vedením skupin, jako jsou Sierra Club a The Nature Conservancy, přesvědčili lidi všech věkových kategorií, pohlaví a politických názorů, aby překonali kmenové rozdělení a společně pracovali na ochraně a zachování životního prostředí a divoké přírody. Od té doby se Den Země stal podle organizace Earth Day Network největším dnem občanských akcí na světě. Letos se ho zúčastnila více než miliarda lidí po celém světě.

Pro jistotu byla akce také kritizována. Odpůrci označovali aktivisty za bandu hipíků, kteří objímají stromy a kouří trávu. Zesnulý novinář I. F. Stone napsal: „Země sklouzává do širší světové války v jihovýchodní Asii a my tu sedíme a mluvíme o odpadcích.“

Ale národní svědomí se probudilo a v 70. letech 20. století vznikla nejrozsáhlejší environmentální legislativa v historii: zákon o čistotě ovzduší, zákon o zlepšení kvality vody, zákon o ohrožených druzích, zákon o toxických látkách a zákon o kontrole a rekultivaci povrchových dolů. Tehdejší prezident Richard M. Nixon toto poselství vyslyšel a vytvořil Agenturu pro ochranu životního prostředí.

Díky vytrvalému úsilí aktivistů proniklo poselství dokonce i do sálů virginského generálního shromáždění, kde sídlí nejstarší nepřetržitý zákonodárný sbor v Novém světě a které je sotva baštou hippies objímajících stromy.

Od roku 1970 vypracovaly virginské agentury a komise více než 50 legislativních zpráv studujících prvky nakládání s odpady a jejich snižování.

Podle Sanjaye Thirunagariho z virginského ministerstva pro kvalitu životního prostředí (DEQ) je recyklace ve státě povinná od roku 1989, kdy Valné shromáždění přijalo zákon, který stanovil míru recyklace pro místní samosprávy. Tyto sazby byly následující: 10 % do prosince 1991, 15 % do roku 1993 a 25 % do roku 1995. Současná povinná míra recyklace pro Virginii, platná od 1. července 2006, je buď 15 procent, nebo 25 procent v závislosti na hustotě obyvatelstva a míře nezaměstnanosti v dané oblasti. Obce mohou přijmout vyhlášky, které budou vyžadovat recyklaci od podniků.

Tento požadavek je „jedním z důvodů, proč existují regionální úřady s plány na řešení stále rostoucího množství pevného odpadu z papíru, plastů a skla,“ říká Thirunagari.

Proč tedy obce v oblasti Richmondu přehodnocují své recyklační služby na obrubnících? Proč se ekologické skupiny, vládní úředníci a obyvatelé obávají o budoucnost recyklace nejen zde ve střední Virginii, ale v celém Commonwealthu, ve všech 50 státech a na celém světě?

Stručná odpověď: peníze.

Ceny, Zisk a lidé

Před změnou čínské politiky byl prodej recyklovatelných materiálů prodejcům, kteří byli ochotni je vyzvednout, vytvarovat do kostek, odeslat a prodat, natolik lukrativní, že prodejci vydělávali a skutečně mohli poskytovat slevy

různým obcím. Byla to situace výhodná pro obě strany.

Teď už ne. Úředníci z Virginia DEQ se 28. června setkali s přibližně 40 zástupci 13 členských obcí CVWMA, včetně státních zaměstnanců, volených úředníků a prodejců. Účelem setkání bylo získat zpětnou vazbu o tom, jak může DEQ pomoci zlepšit nakládání s pevným odpadem ve Virginii, které přinesly změny politiky Číny. Jednalo se o jedno z několika setkání, která úředníci DEQ uspořádali po celém státě v souvislosti s přípravou zprávy „Budoucnost recyklace“, která má být předložena Valnému shromáždění 1. listopadu.

Červnové setkání začalo prohlášením, že nedávné zprávy v médiích týkající se budoucnosti recyklace v obrubnících ve střední Virginii byly zavádějící.

„My tu nejsme ti špatní,“ řekl správce okresu Chesterfield Joseph Casey. „Chceme najít nejlepší možné řešení problémů, které před našimi obcemi stojí. Klademe otázky a vím, že všichni chtějí spolupracovat.“

Podle listu Richmond Times-Dispatch Casey v březnu CVWMA sdělil, že částka, kterou okres platí na dotování recyklačního programu, se za poslední rok ztrojnásobila z 231 000 na 767 000 dolarů.

Podle údajů CVWMA vzrostly náklady Richmondu na recyklaci z obrubníků z přibližně 2,1 milionu dolarů v letech 2017-18 na přibližně 2,7 milionu dolarů v letech 2018-19.

Městská rada loni bez větších fanfár zvýšila recyklační poplatek 61 558 domácnostem s nádobami na recyklaci z 2 dolarů.50 dolarů měsíčně na 2,99 dolaru měsíčně; poslední schválený rozpočet se zvýšením recyklačního poplatku nepočítal.

Okres Henrico, který hradí náklady na recyklaci z obrubníků pro přibližně 85 000 domácností, očekává podle mluvčího Steva Knockemuse pro fiskální rok 2019-20 zvýšení o přibližně 600 000 dolarů.

V okrese Goochland, kde za recyklaci z obrubníků platí více než 1 600 domácností v zapojených subdivizích, se poplatek zvýšil 1. července z 25 na 40 dolarů ročně. Za odevzdání věcí ve sběrných střediscích pro recyklaci obyvatelé neplatí.

Zvýšení cen vytváří tlak na rozpočty místních samospráv, což vede k diskusím o možných alternativách řešení recyklačních programů.

„Klademe otázky, hledáme zpětnou vazbu a zůstáváme otevření,“ uvedla podle listu Chesterfield Observer Leslie Haleyová, předsedkyně dozorčí rady okresu Chesterfield, na dubnovém zasedání. „Ptáme se, zda máme správný obchodní model. “

V červnu citoval týdeník Style Weekly mluvčí richmondského odboru veřejných služeb Sharon Northovou, která uvedla, že město by mohlo ukončit recyklaci po městě kvůli rostoucím nákladům. Na dotaz časopisu Richmond Magazine ohledně jejího vyjádření Northová zdůraznila, že se žádné bezprostřední ukončení neplánuje.

„Pouze jsem uvedla, že zvažujeme všechny možnosti,“ říká, „a pozorně sledujeme nárůst cen. Tečka.“

Přesto takové komentáře vyvolaly emotivní reakci. Od dětí se slzami v očích, které si nedokážou představit svůj život bez recyklace, až po zaneprázdněné rodiče a prarodiče, kteří recyklují již desítky let, se úředníci prostřednictvím telefonátů, textových zpráv, vystoupení na veřejných slyšeních a sociálních médií dozvídali, že obyvatelé nejsou s nápady na snížení rozpočtu spokojeni.

„Co bude dál? Už žádné čištění odpadních vod?“ rozčiloval se na Facebooku obyvatel Richmondu Ric Bellizzi. „Spojené státy se mění v zemi třetího světa.“

V Richmondu členka městské rady 2. obvodu Kim Grayová říká, že se jí ozvalo několik voličů, kteří nechtějí, aby se přestala recyklovat odpadní voda z obrubníků. Grayová k tomu poznamenává: „Naše město se mění a přibývá nových obyvatel, pro které je recyklace z obrubníků součástí života. Rád bych viděl, jak lidé spolupracují a vytvářejí nové podnikatelské záměry, které by mohly tyto potřeby řešit nákladově a sociálně odpovědným způsobem.“

Když se svět přizpůsobuje tomuto novému normálu, ti, kteří jsou nejvíce obeznámeni s finančními problémy recyklace, požádali zástupce DEQ o pomoc. Mezi nápady, které byly na červnovém setkání prezentovány:

• Je třeba více peněz na finanční pobídky pro podnikatele, aby si mohli pořídit zařízení potřebná k recyklaci.
• Důraz by měl být kladen na snižování a opětovné používání.
• Někteří navrhovali „zákon o lahvích“, jehož výnosy by mohly pomoci kompenzovat náklady na recyklaci skla.
• Jiní navrhovali zavedení finančních pobídek pro podniky, zejména ty, které jsou závislé na kartonových obalech a plastových sáčcích, aby snižovaly a recyklovaly své vlastní obaly.
• Zakázat plastové sáčky a brčka.

Mary Anne Conmyová, místní zastánkyně recyklace a propagátorka „nulového odpadu“, vidí řešení otázky recyklace mnohem hlouběji než v tom, zda jednotlivé obce najdou peníze na to, aby mohly i nadále nabízet recyklaci po městě.

„V zásadě musí lidé něco udělat se svou závislostí na „věcech“,“ říká. „Musíme přestat kupovat tolik věcí – ty tašky, krabice, kontejnery od Amazonu… Přestaňte kupovat všechnu tu nesmyslnou balenou vodu, lidi. Noste opakovaně použitelné nákupní tašky. Přestaňte kupovat výrobky na jedno použití – pro nikoho opravdu není těžké omezit zbytečné používání plastů.“

Glen Besa, emeritní ředitelka virginské pobočky Sierra Clubu, souhlasí. Současná krize je však podle něj příležitostí, aby se CVWMA začala vážně zabývat regionální spoluprací.

„Celá myšlenka existence regionálního úřadu má pomoci sjednotit lidi, aby společně hledali řešení,“ říká. Spíše než hledání způsobů, jak ušetřit peníze na recyklaci, by uvítal, kdyby vládní úředníci zvážili způsoby, jak by mohly být vytvořeny podniky, které by pomohly s „ekologizací Ameriky“, a to jak z hlediska životního prostředí, tak z hlediska ekonomického.