San Pedro Claver, první člověk, který byl kanonizován v Novém světě, zasvětil svůj život péči o zotročené doslova od okamžiku jejich příchodu do Ameriky.
V životě se Claverovi začalo říkat „apoštol černochů“ – nebo posměšněji jeho otrokářství schvalující jezuitští bratři „otrok otroků“ – poté, co přišel do Kolumbie ze svého rodiště ve španělském Verdú.
Bystrý a zbožný Claver se narodil v prosperující katolické rodině v roce 1581, ve 20 letech se stal jezuitou a okamžitě odjel ze svého rodiště ve španělském Verdú, aby se do své vlasti už nikdy nevrátil. Po příjezdu do Cartageny zjistil, že pro jeho službu je nezbytné, aby se setkával s otrokářskými loděmi, když vplouvají do přístavu. Téměř 40 let nastupoval na lodě ještě předtím, než byly zbaveny svého živého obsahu, a proplouval nákladními prostory plnými vyděšených zajatců, aby byl první osamělou tváří laskavosti, kterou v Novém světě uvidí. Odtud je následoval na jejich cestě do zadržovacích ohrad a poskytoval jim hmotnou i duchovní obživu.
Po jeho smrti v roce 1654 v malé místnosti jezuitského kláštera v kostele, který později ponese jeho jméno, se zpráva o jeho životě rozšířila po celém světě. Skromné muzeum v sousedství kostela věnované Claverovi se stalo místem rozjímání a kontemplace pro všechny, kterých se světcovo dílo přímo či jinak dotklo.
Pod oltářem kostela spočívají v osvětlené skříni Claverovy tělesné ostatky. V celém muzeu jsou vedle předkolumbovských archeologických exponátů vystavena náboženská umělecká díla stará několik století. V mnoha místnostech a sálech pod širým nebem jsou vystaveny obrazy a další výtvory, které jsou buď inspirovány samotným Claverem, nebo v nich vystupuje.
Návštěvníkům je umožněn přístup do místností, kde strávil své poslední dny, a podle zpráv z první ruky má člověk po celou dobu návštěvy podivný pocit, že je pozorován, ačkoli pokud by to byla pravda, těžko si lze představit laskavějšího pozorovatele.