Přirozené právo

Co je přirozené právo?

Přirozené právo je teorie v etice a filozofii, která říká, že lidé mají vnitřní hodnoty, které řídí naše uvažování a chování. Přirozené právo tvrdí, že tato pravidla dobra a zla jsou lidem vlastní a nevytváří je společnost ani soudci.

Chápání přirozeného práva

Přirozené právo tvrdí, že existují univerzální morální normy, které jsou lidstvu vlastní po celou dobu, a tyto normy by měly tvořit základ spravedlivé společnosti. Lidé se neučí přirozenému zákonu jako takovému, ale spíše jej „objevujeme“ tím, že se důsledně rozhodujeme pro dobro namísto zla. Některé myšlenkové směry věří, že přirozený zákon je lidem předáván prostřednictvím božské přítomnosti. Ačkoli se přirozené právo uplatňuje především v oblasti etiky a filozofie, hojně se využívá i v teoretické ekonomii.

Přirozené právo vs. pozitivní právo

Teorie přirozeného práva se domnívá, že naše občanské zákony by měly vycházet z morálky, etiky a z toho, co je přirozeně správné. To je v protikladu k tomu, co se nazývá „pozitivní právo“ nebo „právo vytvořené člověkem“, které je definováno zákony a zvykovým právem a může, ale nemusí odrážet přirozené právo.

Příkladem pozitivního práva jsou pravidla, jako je rychlost, kterou mohou jednotlivci jezdit na dálnici, a věk, od kterého si mohou jednotlivci legálně koupit alkohol. V ideálním případě by řídící orgány při tvorbě pozitivních zákonů vycházely ze svého smyslu pro přirozené právo.

Příklady přirozeného práva

Příkladů přirozeného práva je mnoho, ale filozofové a teologové se v průběhu dějin ve výkladu této nauky lišili. Teoreticky by příkazy přirozeného práva měly být neměnné v průběhu času a na celém světě, protože přirozené právo vychází z lidské přirozenosti, nikoli z kultury nebo zvyklostí.

Když dítě se slzami v očích vykřikne: „To není spravedlivé …“ nebo při sledování dokumentárního filmu o válečném utrpení, cítíme bolest, protože si připomínáme hrůzy lidského zla. A tím také podáváme důkaz o existenci přirozeného zákona. Dobře přijímaným příkladem přirozeného práva v naší společnosti je to, že je špatné, když jeden člověk zabije druhého člověka.

Příklady přirozeného práva ve filozofii a náboženství

• Aristoteles (384-322 př. n. l.) – mnohými považovaný za otce přirozeného práva – tvrdil, že to, co je „spravedlivé podle přírody“, není vždy totéž jako to, co je „spravedlivé podle zákona“. Aristoteles věřil, že existuje přirozená spravedlnost, která platí všude se stejnou silou; že tato přirozená spravedlnost je pozitivní a neexistuje díky tomu, že „lidé si myslí to či ono“.
• Pro svatého Tomáše Akvinského (1224/25-1274 n. l.) byly přirozené právo a náboženství neoddělitelně spojeny. Věřil, že přirozený zákon se „podílí“ na božském „věčném“ zákoně. Akvinský považoval věčný zákon za onen rozumný plán, podle kterého je uspořádáno veškeré stvoření, a přirozený zákon je způsob, jakým se lidé podílejí na věčném zákoně. Dále tvrdil, že základním principem přirozeného zákona je, že máme konat dobro a vyhýbat se zlu.
• Spisovatel C. S. Lewis (1898-1963) to vysvětloval tímto způsobem: „Podle náboženského názoru je to, co je za vesmírem, podobnější mysli než cokoli jiného, co známe… je to vědomé, má to své cíle a dává to přednost jedné věci před druhou. Existuje ‚něco‘, co řídí vesmír a co se mi jeví jako zákon, který mě nabádá, abych jednal správně.“ (Mere Christianity, str. 16-33)

Filozofové přirozeného práva se často výslovně nezabývají ekonomickými otázkami; stejně tak se ekonomové systematicky zdržují výslovných morálních hodnotových soudů. Přesto se skutečnost, že ekonomie a přirozené právo jsou vzájemně provázány, v dějinách ekonomie důsledně potvrzuje. Protože přirozené právo jako etickou teorii lze chápat jako rozšíření vědeckého a racionálního zkoumání fungování světa, lze zákony ekonomie chápat jako přirozené zákony toho, jak by ekonomika „měla“ fungovat. Navíc v míře, v jaké se ekonomická analýza používá k předepisování (nebo zakazování) veřejné politiky nebo toho, jak by se podniky měly chovat, musí praxe aplikované ekonomie přinejmenším implicitně vycházet z nějakých etických předpokladů.

Příklady přirozeného práva v ekonomii

• Raní ekonomové středověku, včetně již zmíněného Tomáše Akvinského i scholastických mnichů salamanské školy, ve svých teoriích spravedlivé ceny ekonomického zboží silně zdůrazňovali přirozené právo jako aspekt ekonomie.
• John Locke založil své teorie týkající se ekonomie na verzi přirozeného práva a tvrdil, že lidé mají přirozené právo nárokovat si nevlastněné zdroje a půdu jako soukromé vlastnictví, čímž je směšováním se svou prací přeměňují na ekonomické statky.
• Adam Smith (1723-1790) je znám jako otec moderní ekonomie. Ve svém prvním významném pojednání Teorie mravních citů Smith popsal „systém přirozené svobody“ jako matrici skutečného bohatství. Mnoho Smithových myšlenek se vyučuje dodnes, včetně jeho tří přirozených ekonomických zákonů: 1) Zákon vlastního zájmu – lidé pracují pro své vlastní dobro. 2) Zákon konkurence-Konkurence nutí lidi vyrábět lepší produkt. 3) Zákon nabídky a poptávky-Dostatečné množství zboží by bylo vyrobeno za nejnižší možnou cenu, aby byla uspokojena poptávka v tržním hospodářství.

.