Pařížská smlouva podepsaná 3. září 1783 uzavřela americkou revoluci a stanovila hranici mezi nově nezávislými americkými koloniemi a zbývajícími britskými územími v Severní Americe. Smlouva také přidělila Spojeným státům území vyhrazená domorodým národům na základě předchozích jednání s Británií, čímž se zpronevěřila dřívějším smlouvám a spojenectvím.
Dne 3. září 1783 v Paříži Británie uznala americkou nezávislost a uznala hranici podél středu čtyř Velkých jezer (Ontario, Erie, Huron a Superior) a od Lesního jezera „přímo na západ“ k místu, kde podle jejich představ pramení Mississippi, a dále na jih podél řeky Mississippi. Američané při vyjednávání prostřednictvím Charlese Graviera, francouzského hraběte de Vergennes, získali práva na rybolov u Newfoundlandu a přístup k východním břehům Mississippi; na oplátku slíbili restituci a odškodnění britským loajalistům.
Pařížskou smlouvou Británie rovněž předala Spojeným státům cenné pozemky, které královskou proklamací z roku 1763 vyhradila pro původní obyvatelstvo. Tím byly ignorovány četné smlouvy uzavřené s domorodými národy, které nebyly k pařížským jednáním přizvány. Mnozí domorodí obyvatelé byli z této zrady jako hrom.
Mezi Británií a Spojenými státy se smlouva ukázala jako neúčinná. Británie si ponechala své západní posty až do Jayovy smlouvy (1794) a odepřela Spojeným státům volnou plavbu po řece Svatého Vavřince. Američané do značné míry ignorovali své sliby loajalistům, z nichž mnozí se usadili v Kanadě. Británie nicméně brzy obnovila obchodování s novou republikou a investovala do ní.