Mediální série Dragon Ball, zejména anime adaptace Dragon Ball Z, je dlouhodobě populární v černošských komunitách po celém světě, stejně jako hiphopová kultura a umělecké hnutí. Pro mnoho Afroameričanů, kteří vyrůstali při sledování anime Dragon Ball, je pan Popo považován za jediný pozoruhodný příklad černošského zastoupení v seriálu. Nicméně počátkem roku 2000 byl pan Popo některými komentátory označován za hanlivý stereotyp ve stylu blackface, kontroverzní formy líčení historicky spojované s divadelními a filmovými karikaturami Afroameričanů, nebo za reprezentaci zastaralého rasového termínu sambo. Ve svém článku napsaném pro The Christian Science Monitor v květnu 2000 Weatherfordová zdůraznila, že pan Popo představuje vyobrazení osob s africkým původem z pohledu bílé nadřazenosti a že postavy jako on jsou známé širokému dětskému publiku prostřednictvím kreslených filmů a produktových vazeb. Naznačila, že tyto stereotypní postavy mohou nepříznivě ovlivnit tvárné sebepojetí černošských dětí, a k jejímu údivu poznamenala, že „rasistické stereotypy, které by šokovaly Američany, ve velké části Asie nezvedají obočí“. V roce 2001 prohlásilo Muzeum rasistických memorabilií Jima Crowa na Ferrisově státní univerzitě, že pan Popo je příkladem rasistické karikatury v moderní beletrii. Muzeum Jima Crowa později na svých oficiálních stránkách zveřejnilo dopis napsaný v reakci na jejich článek od čtenáře, který nesouhlasil s jejich tvrzením, že postavy jako pan Popo mají záměrně protičernošský design.
V retrospektivní diskusi o této postavě Ramsey Isler z IGN naznačil, že je snadné označit pana Popa za rasistickou karikaturu, pokud je postava popsána jednoduše jako „černošský sluha Kami s červenými rty a turbanem“. Na jedné straně zpochybnil pravděpodobnost, že Toriyama prostřednictvím pana Popa záměrně vytvořil rasistický vtip, a uznal argument z některých kruhů, že vzhled pana Popa mohl být „malou uměleckou licencí pro imaginární postavu“, na základě toho, že „japonská animace má historii zveličování nejaponských postav, protože japonská populace není příliš rozmanitá“ a že japonská společnost „nemá takové rasové cítění jako západní svět“. Na druhou stranu také vznesl otázku, zda kontroverzní téma, které není zamýšleno jako urážlivé, činí toto téma méně urážlivým, stejně jako zda vysvětlení typu „je to jen vtip“ nebo „oni nic lepšího neznají“ osvobozují od protiprávního jednání. Jack Gardner ze serveru Screen Rant zhodnotil pana Popa jako relikt zobrazování černochů, které přetrvávalo v manga a animovaném průmyslu v Japonsku a v širším asijském světě dlouho poté, co se v Severní Americe stalo tabuizovaným tématem v důsledku hnutí za občanská práva. Gardner sice uznal následné a zásadní změny této velmi rozporuplné postavy, ale považoval za šokující, že se pan Popo v devadesátých letech objevil v nezměněné podobě i v mezinárodně populárním syndikovaném televizním pořadu. Dne 14. dubna 2020 jeden z aktivistů hnutí Black Lives Matter na svém účtu na Twitteru prohlásil, že pan Popo je nejrasističtější karikaturou v žánru anime. Jeho „tweet“ získal více než 2 000 lajků a vyvolal další diskusi o dalších postavách anime, které mohou být považovány za urážlivé pro afroamerickou komunitu. Pan Popo je jedním z fiktivních barevných lidí, o nichž se hovoří ve videu z října 2020, které britský deník The Guardian nahrál na svůj oficiální kanál na YouTube pod názvem „Anime dostává černošství špatně, takhle to fanoušci napravují.“
Ohledně změny barvy pleti pana Popa v některých mediálních ztvárněních Jemima Sebastian z IGN poznamenala, že tato změna byla provedena z důvodů, které nelze nikdy plně vysvětlit, ale mnoho fanoušků si ji spojí s vnímáním rasismu. Cecilia D’Anastasio z Kotaku poznamenala, že i když existuje povědomí o tom, že postava nebyla zamýšlena jako Afroameričan, vzhled pana Popa stále evokuje představu „otroka tmavé pleti s našpulenými rudými rty“ a rozhodnutí přebarvit ho pro americkou televizi svědčí o jeho potenciálně urážlivém přijetí. Edgar Olivares z Código Espagueti poznamenal, že s problematickým aspektem obličejových rysů pana Popa kontrastuje jeho upřímný smysl pro humor a laskavá povaha, které Olivares považuje za charakteristické rysy této postavy. Olivares sice uznal, že „gringo“ komentátoři, kteří se příliš zabývají normami morálky, se rozhořčují nad fyzickým vzhledem postavy jako variantou ikonografie tmářů, ale poznamenal, že nikdo jiný než sám Toriyama nemůže skutečně vědět, proč pana Popa navrhl právě takto.