Společná genetická zranitelnost mezi patologickým hráčstvím a jinými psychiatrickými poruchami
Klinické i epidemiologické studie ukazují, že existuje zvýšená míra společného výskytu patologického hráčství a jiných psychiatrických poruch (Lorains, Cowlishaw, & Thomas, 2011; Petry, Stinson, & Grant, 2005). Nejnovější studie ukazuje, že nejčastější komorbidity jsou s poruchami užívání alkoholu a návykových látek, závislostí na nikotinu a poruchami nálady a úzkosti (Lorains et al., 2011). Genetické faktory ovlivňující komorbiditu mezi patologickým hráčstvím a patologickým hráčstvím a závislostí na alkoholu (ZH) byly zkoumány na dvou vzorcích dvojčat. Ve vzorku VET, který tvořili pouze muži, byly všechny úrovně patologického hráčství (jeden až tři a čtyři a více symptomů DSM-III-R) a samotná diagnóza patologického hráčství významně spojeny s AD (Slutske et al., 2000). Tato studie navíc uvádí, že genetické faktory představují 64 % rozptylu v komorbiditě mezi diagnózou patologického hráčství a AD. Zajímavé je, že genetické faktory vysvětlují 75 % rozptylu v komorbiditě mezi subklinickým patologickým hráčstvím a AD. Ve vzorku australského registru dvojčat Slutske et al. (2013) potvrdili, že patologické hráčství (včetně subklinického patologického hráčství) sdílí genetické faktory zranitelnosti s AD (50-75 %), přičemž muži vykazují výrazně větší genetickou korelaci mezi patologickým hráčstvím a AD ve srovnání se ženami. Druhá studie na stejném vzorku rovněž zjistila, že genetické a jedinečné faktory prostředí ovlivňují věk při prvním pití a věk při prvním hraní, přičemž mezi muži a ženami jsou významné rozdíly (Richmond-Rakerd et al., 2014).
Shrnem tyto výsledky naznačují, že komorbidita mezi jakoukoli diagnózou patologického hráčství (patologické hráčství podle DSM-III-R a DSM-IV, víceprahové patologické hráčství) a AD je významně ovlivněna genetickými faktory. Toto zjištění potvrzuje myšlenku, že návykové poruchy mají společnou základní genetickou zranitelnost, a zároveň naznačuje, že existuje část genetické variability, která může být specifická pro různé typy návykových poruch. Výsledky těchto studií také zdůrazňují, že odlišné genetické a environmentální faktory mohou ovlivňovat komorbiditu mezi patologickým hráčstvím a AD u mužů a žen.
Stejně jako v případě AD studie prokázaly vyšší než očekávanou míru komorbidity mezi patologickým hráčstvím a poruchami osobnosti, včetně antisociální poruchy osobnosti (Crockford & El-Guebaly, 1998; Petry et al., 2005). Výsledky ze vzorku VET naznačují, že stejně jako v případě AD je komorbidita patologického hráčství a antisociálního chování způsobena také společnými genetickými vlivy (Slutske et al., 2001). Autoři dospěli k závěru, že za spojením antisociálního chování a patologického hráčství stojí dva hlavní mechanismy: „(1) v dětství zvyšují genetické faktory zranitelnosti riziko CD a následně i riziko antisociálního chování a patologického hráčství v dospělosti a (2) přispívají jedinečné faktory prostředí, které jsou společné patologickému hráčství a antisociálnímu chování v dospělosti“ (Slutske et al., 2001). Skutečnost, že v této studii patologičtí hráči vykazovali vyšší míru antisociálního chování v dospělosti ve srovnání s poruchami chování, naznačuje, že patologické hráčství může mít kauzální vliv na rozvoj antisociálního chování v dospělosti.
Studie komorbidity trvale uvádějí vysokou míru velké depresivní poruchy (MDD) ve vzorcích patologického hráčství (Crockford & El-Guebaly, 1998; Lorains et al., 2011; Petry et al., 2005). Ve vzorku VET (Potenza et al., 2005) je společný výskyt patologického hráčství a MDD zcela zohledněn genetickými faktory, a to i po zohlednění sociodemografických proměnných a dalších psychiatrických poruch. Za zmínku stojí skutečnost, že vzhledem k tomu, že tento vzorek byl hodnocen podle kritérií DSM-III-R, nebylo zkoumáno kritérium 5 z DSM-IV („hraní hazardních her jako způsob úniku před problémy nebo zmírnění dysforické nálady“).
Blanco et al. (2012) rovněž zkoumali souvislost mezi patologickým hráčstvím a depresí. Na podsouboru vzorku TIPT (Kendler et al., 2009) zjistili, že příznaky patologického hráčství souvisejí jak s velkou depresí, tak s konzumací alkoholu a cigaret. Zjištění naznačila malou genetickou korelaci mezi příznaky patologického hráčství a velkou depresí, zatímco vyšší genetická korelace byla zjištěna s konzumací alkoholu a cigaret a se závislostí na nikotinu. Je však důležité poznamenat, že velká většina osob zahrnutých do studie vykazovala subklinické patologické hráčství, což pravděpodobně ovlivnilo výsledky.
S patologickým hráčstvím se také často vyskytují komorbidní úzkostné poruchy (Lorains et al., 2011). Vzorek VET byl také použit ke zkoumání, zda úzkostné poruchy a patologické hráčství představují společné faktory genetické zranitelnosti. Giddens et al (2011) zjistili, že k patologickému hráčství, panické poruše a generalizované úzkostné poruše přispívají jak genetické faktory, tak jedinečné faktory prostředí. Nicméně komorbiditu mezi patologickým hráčstvím a generalizovanou úzkostnou poruchou vysvětlovaly především sdílené genetické faktory. Podobně jako výsledky studií zkoumajících společný genetický přínos mezi patologickým hráčstvím a depresí i tato studie naznačuje, že se na etiologii patologického hráčství mohou podílet geny zapojené do regulace stresu a emocí.
Je pozoruhodné, že patologické hráčství se podílí na svém genetickém riziku jak internalizujícími, tak externalizujícími poruchami (MDD a úzkost, respektive AD a antisociálním chováním dospělých), což podporuje teorie, že k rozvoji patologického hráčství vedou různé cesty zranitelnosti (Blaszczynski & Nower, 2002).
Pozornost si zaslouží také možný vliv posttraumatické stresové poruchy a traumatických životních událostí obecně na rozvoj patologického hráčství. Studie provedená na vzorku VET ukazuje, že závažnost patologického hráčství (tj. počet symptomů patologického hráčství) přímo souvisí s počtem traumatických životních událostí a je ovlivněna jak genetickými, tak společnými faktory prostředí (Scherrer et al., 2007). Mezi traumatickými životními událostmi v dětství vykazovalo nejsilnější souvislost s patologickým hráčstvím zanedbávání dětí, zatímco v případě traumatických událostí v dospělosti mělo nejsilnější souvislost s patologickým hráčstvím znásilnění.
.