Discussion
Anglický překlad Heringovy klasické práce o karotickém nervu
Níže uvedený překlad je z Heringovy práce z roku 1924, „Ueber die Wand des Sinus caroticus als Reizempfänger und den Sinusnerv als zentripetale Bahn für die Sinusreflexe“, což v překladu znamená „O stěně karotického sinu jako podnětu-přijímači a sinusovém nervu jako dostředivé dráze pro sinusové reflexy“, kde Hering uvádí své poznatky týkající se sinusového nervu.
Pomocí takzvaného Czermakova vagového tlakového testu jsem zjistil, že jeho účinky nejsou důsledkem tlaku na vagový nerv a mechanického dráždění jeho srdečních inhibičních vláken, ale v důsledku reflexu z karotického sinu, který se nachází na počátku vnitřní krkavice. Zjistil jsem také druhý reflex vycházející z karotického sinu, který má poměrně razantní vliv na snížení krevního tlaku. Oba reflexy, srdečně-inhibiční i vazodilatační, po denervaci karotického sinu vymizely. Denervace byla provedena disekcí a odstraněním tkání nacházejících se uvnitř karotické bifurkace. Dále jsem zjistil, že horní hrtanový nerv nehraje roli v sinusových reflexech ani při testu stlačení krkavice. V poznámce jsem uvedl: „Nervy, které se staly nefunkčními při denervaci sinusových reflexů, pocházejí z horního krčního ganglia sympatického nervového systému. Toto pozorování jsem provedl u většího psa.“ Na základě těchto čistě anatomických nálezů nelze jasně vymezit, zda tyto centripetální sinusové nervy vycházejí ze sympatického ganglia nebo z přilehlého nervus vagus; proto jsem se rozhodl dále zkoumat průběh sinusového nervu.
U králíků jsem provedl pitvu horního krčního ganglia, která je jednodušší než u psů, a zjistil jsem, že sinusové reflexy zůstávají zachovány i po odstranění horního krčního ganglia sympatiku
Bylo velmi nepravděpodobné, že by se takové pozorování u psů lišilo. Než jsem však provedl stejný pokus na psech, vzpomněl jsem si na poznámku svého bývalého učitele Ph. Knolla z roku 1885, že glosofaryngeální nerv je nervem depresorovým. Tato informace mě inspirovala k odhalení glosofaryngeálního nervu bezprostředně za jeho výstupem z lebeční báze u psů. Při následných pokusech u psů i králíků vedlo rozdělení větve glosofaryngeálního nervu k vymizení výše uvedených reflexů. Jedná se o první větev glosofaryngeálního nervu zobrazenou za jeho výstupem z lebeční báze a tento nerv budu označovat jako sinusový nerv.
Při přerušení sinusových nervů dochází k denervaci karotického sinu, zvýšení krevního tlaku a zrušení svorkové reakce. To znamená, že srdeční frekvence a arteriální krevní tlak při použití sinusové svorky neklesají. Podobně se již nezvyšuje arteriální krevní tlak a srdeční frekvence po okluzi společné krkavice.
Takto sinusový nerv představuje analogii pro nervus depressor, který u králíků probíhá izolovaně podél stejného průběhu jako sinusový nerv.
Jelikož transekce sinusového nervu ruší sinusové reflexy, podráždění nervu může tyto reflexy vyvolat. Elektrická stimulace centrálního pahýlu transekovaného sinusového nervu vyvolává stejnou odpověď jako stimulace karotického sinu. Účinky stimulace sinusového nervu jsou silnější než stimulace depresivního nervu. Historicky je popis depresorového nervu opačný než popis sinusových nervů. Depresorový nerv byl identifikován jako první a mnohem později byl za jeho výchozí bod uznán kořen aorty. Nervus sinus byl identifikován půl roku poté, co byl nalezen počátek reflexů, karotický sinus.
Pokud je mi známo, neexistuje žádný definovaný termín popisující nervus sinus, a to i přes jeho vyobrazení v anatomické učebnici, kde se objevil na obrázku 776 Spalteholzovy příručky jako větev glosofaryngeálního nervu, který se táhne do oblasti sinusů vnitřní krkavice a má spojení s vagovým gangliem.Existuje několik dalších pozorování, která si zaslouží zmínku.
Při injekci teplého Ringerova roztoku, fyziologického roztoku nebo destilované vody do periferie karotické bifurkace dochází k poklesu krevního tlaku v závislosti na množství tekutiny a rychlosti injekce. Při každé injekci sebou zvíře škubne. Krevní tlak klesne, i když se vstříkne adrenalin, protože na kvalitě tekutiny nezáleží.
Tím se vysvětluje dvojí, časově prostorový vagový účinek, který Biedl a Reiner pozorovali po vstříknutí extraktu z nadledvin do periferie karotické bifurkace psa; počáteční účinek spouští sinusové reflexy, které jsou zrušeny denervací.
V některých případech jsem zaznamenal zvýšenou excitabilitu karotického sinu. U králíka (pokus 128), kterému byly čtrnáct dní předtím podvázány obě společné krční tepny proximálně od štítné tepny a šest dní poté byly přetnuty oba depresorové nervy, se projevila zvýšená citlivost karotického sinu. Během testu se svorkou zůstal krevní tlak dlouho nízký, například 12 minut, a po opětovném otevření svorky se opět zvýšil, zatímco jinak během přítomnosti svorky dochází k vzestupu tlaku dříve. Tažná síla na bifurkaci krkavice může rovněž udržet tlak po určitou dobu nízký.
U dříve zmíněného králíka (pokus 128) byly obě vertebrální tepny velmi klikaté. Příčné sevření vedlo k výraznému zvýšení tlaku, který postupně ve vlnách klesal. Dechový vzorec odpovídal těmto vlnám. Vrcholové dýchání se vyskytovalo častěji a s větší amplitudou, zatímco vlnové koryto dýchání bylo méně časté a s menší amplitudou.
Zaznamenal jsem také zvýšení citlivosti po injekci 5% fyziologického roztoku do periferie karotické bifurkace. Zdálo se, jako by snížení tlaku během injekce bylo větší při po sobě jdoucích injekcích v určitých časových intervalech a při clamp testu se tlak snížil výrazněji.
U jednoho králíka jsem 14 dní po denervaci obou sinusů a depresorových nervů pozoroval průměrný krevní tlak 125 mm Hg, což je výrazně vyšší krevní tlak než obvykle (obvykle kolem 90 mm Hg).
U králíků jsem mohl jasně rozlišit účinky tlakového testu v hrtanu a tlakového testu v dutinách při transekci obou horních hrtanových nervů.
Na tomto místě bych rád zdůraznil mechanickou citlivost depresorového nervu u králíků. I opatrné vyzdvižení transekovaných nervů z rány, umístění na elektrody atd. vedlo ke snížení tlaku. I jemné protažení neproříznutého nervu má často za následek velmi silné účinky.