Článek Broadbent et al.1 o fluoridu a IQ má dvě závažné slabiny.
První je, že otázka nezní, zda fluoridace komunitní vody (CWF) snižuje IQ, ale zda celkový příjem fluoridu snižuje IQ. Broadbent et al. uznávají, že CWF pravděpodobně představuje méně než 50 % celkového příjmu fluoridu. Jejich studie nezjišťovala celkovou expozici fluoridu ani současně nekontrolovala tři zdroje příjmu fluoridu: Je pravděpodobné, že účastníci studie Dunedin Cohort měli velmi úzký rozsah celkové expozice fluoridu. To by značně omezilo statistickou sílu studie. Důležitější je, že jejich 99 účastníků, kteří neměli CWF, byli právě ti účastníci, kteří s největší pravděpodobností užívali fluoridové doplňky. Guha-Chowdhury a kol. zjistili, že děti z oblasti Dunedinu bez CWF, které užívaly fluoridové doplňky, by dostávaly větší celkový příjem fluoridu než děti s CWF.2
Vypočítali jsme celkový příjem fluoridu pro účastníky Dunedin Cohort s CWF a bez CWF na základě veřejně dostupných údajů (k dispozici jako příloha našeho článku na http://www.ajph.org). Odhadli jsme, že celoživotní příjem celkového fluoridu u dětí z CWF činil v průměru 0,7 miligramu denně, zatímco u dětí mimo CWF to bylo v průměru 0,5 miligramu denně. Tento malý rozdíl může vysvětlovat, proč by Broadbent a spol. nezjistili statisticky významný rozdíl v IQ, i kdyby hodnotili celkový příjem fluoridu.
Za druhé, ačkoli Broadbent a spol. kritizovali předchozí studie za to, že nekontrolovali 15 potenciálních matoucích faktorů, jejich studie nekontrolovala 11 z nich, včetně důležitých faktorů s dostupnými údaji. To je problematické, protože populace, která nebyla součástí studie, pocházela převážně z jediného „satelitního předměstí“: Mosgiel na Novém Zélandu.3,4 Toto město využívalo podzemní vodu, zatímco většina populace studie CWF měla vodu povrchovou. Voda v Mosgielu patřila k nejkorozivnějším na Novém Zélandu a rozpouštěla vysoké množství mědi z vodovodních rozvodů a potenciálně také olova.5 Průměrná hodnota olova v krvi naměřená v Dunedinské kohortě byla 11,1 μg/dl (SD ±4,91), což postačuje ke ztrátě čtyř bodů IQ, ale ve studii Broadbenta a spol. nebyla zohledněna.6,7 Mosgielská voda měla také vysokou přirozenou hladinu manganu, dalšího podezřelého neurotoxinu.8,9
U studie Dunedin Cohort jsou k dispozici také údaje o IQ matek a o venkovských versus městských podmínkách, ale studie je nekontrolovala. Mosgiel je venkovštější než fluoridovaná oblast, což může mít za následek nižší IQ tamních dětí a jejich matek.10
Všechny tyto matoucí faktory by mohly zkreslovat výsledky směrem od vlivu fluoridu na snížení IQ.
Vylučování a nedostatek kontrastu v celkové expozici fluoridu mohou vysvětlovat, proč nebyl zjištěn žádný rozdíl v IQ.