Co víme o Tietzeho syndromu? | Minions

Tietzeho syndrom je definován jako nepurulentní, mírně sebeomezující artropatie, charakterizovaná citlivostí, bolestí a otokem (70-80 %), zahrnující artikulace: sternokostální a/nebo sternoklavikulární na jedné straně, bez dalších příznaků . Tato klinicky individuální jednotka onemocnění je často zaměňována s jinými bolestivými stavy v rámci hrudních kosterních struktur, jako je např. kostochondritida, která není doprovázena otokem tkáně uvnitř sternokostálního kloubu .

Tento syndrom klinických příznaků poprvé popsal v roce 1921 německý profesor chirurgie Alexander Tietze, který byl asistentem Jana Mikulicz-Radeckého . Etiopatogeneze Tietzeho syndromu zůstává nedostatečně objasněna. Předpokládá se, že nejčastěji je způsoben mikroporaněním a/nebo infekcí dýchacích cest .

Příznaky Tietzeho syndromu nejsou charakteristické a zahrnují bodovou bolest v přední polovině hrudní stěny vyzařující do ramene a paže, zhoršující se při kýchání, hlubokém dýchání a torzních pohybech trupu. Při exacerbaci příznaků Tietzeho syndromu byla navíc pozorována zvýšená palpační citlivost v rámci obsazeného sternokostálního kloubu, leukocytóza, C-reaktivní protein (CRP), sedimentace erytrocytů (ESR) a tělesná teplota do 38 °C . Tietzeho syndrom může být navíc doprovázen dermatologickými příznaky, jako je dlaňová a plantární pustulóza a psoriáza .

Při fyzikálním vyšetření je u více než 70 % pacientů jedna strana hrudníku oteklá a je zaznamenána hmatná citlivost sternokostálního kloubu, nejčastěji druhého a/nebo třetího žebra. Doporučuje se při fyzikálním vyšetření jemně tlačit jedním prstem na přední, boční a zadní stěnu hrudníku, aby se přesně lokalizoval diskomfort .

Diagnostika Tietzeho syndromu je založena na základních klinických studiích, které vylučují jiná onemocnění, zejména zánět kostní chrupavky (kostochondritidu), koronární syndromy a zánětlivé změny v plicích a pohrudnici . Kostochondritida, známá také jako sternokostální syndrom, chondrodynie nebo syndrom přední hrudní stěny, je často zaměňována s Tietzeho syndromem. Významné rozdíly mezi těmito dvěma chorobnými jednotkami jsou uvedeny v tabulce I .

Tietzeho syndrom je poměrně vzácné onemocnění a pro jeho správnou diagnózu je vhodné provést další zobrazovací vyšetření. Nejběžnější metodou je ultrazvukové zobrazení, které zobrazuje otok měkkých tkání v místě probíhajícího zánětlivého procesu. Nukleární magnetická rezonance (NMR) zase velmi přesně zobrazí zánětlivé změny v okolní tukové tkáni spolu s edémem kostní dřeně způsobujícím kompresi a těsné srůstání kloubních ploch tvořících kloub. Na chrupavce a kosti nejsou patrné žádné destruktivní změny. Další doporučenou metodou je scintigrafie skeletu pomocí technecia-99 nebo radioaktivního galia. Výše uvedené studie umožňují odlišit Tietzeho syndrom od kostochondritidy, u níž jsou patrné výrazné zánětlivé změny v rámci struktury žeber .

V literatuře zatím neexistují klinické studie pojednávající o metodách léčby Tietzeho syndromu. Používají se zejména konzervativní metody léčby, které zahrnují léčbu bolesti pomocí analgetik a nesteroidních protizánětlivých léků. Ve vzácných případech rezistentních na výše uvedené farmakologické metody lze do místa bolesti aplikovat roztok lignokainu v kombinaci se steroidem. Doporučují se také hřejivé zábaly bolestivého místa. V jednotlivých případech byla popsána resekce chrupavky. Doporučuje se také několikatýdenní omezení fyzické aktivity. Léčba výše uvedenými metodami by měla pokračovat až do úplného vymizení bolesti. V průměru příznaky vymizí po 1-2 týdnech takové léčby. Ve vzácných případech může bolest zůstat chronická .

Na závěr je třeba zdůraznit, že Tietzeho syndrom je poměrně vzácné onemocnění, které se nejčastěji vyskytuje u mladých lidí (do 35 let). Typicky se asi v 70 % případů objevuje pouze na jedné straně hrudníku a nejčastěji postihuje připojení 2 a/nebo 3 žeber k hrudní kosti. U Tietzeho syndromu se vždy nachází bolestivý otok této oblasti, což umožňuje odlišit tuto chorobnou jednotku od kostochondritidy. Nejčastěji uváděné rozdíly jsou uvedeny v tabulce II .

U pacientů starších 35 let uvádějících bolest na hrudi, anamnézu ischemické choroby srdeční a/nebo kardiorespiračního onemocnění před diagnostikováním Tietzeho syndromu je standardem provést EKG a RTG hrudníku k jejich vyloučení .