Tietzeho syndrom je definován jako nepurulentní, mírně sebeomezující artropatie, charakterizovaná citlivostí, bolestí a otokem (70-80 %), zahrnující artikulace: sternokostální a/nebo sternoklavikulární na jedné straně, bez dalších příznaků . Tato klinicky individuální jednotka onemocnění je často zaměňována s jinými bolestivými stavy v rámci hrudních kosterních struktur, jako je např. kostochondritida, která není doprovázena otokem tkáně uvnitř sternokostálního kloubu .
Tento syndrom klinických příznaků poprvé popsal v roce 1921 německý profesor chirurgie Alexander Tietze, který byl asistentem Jana Mikulicz-Radeckého . Etiopatogeneze Tietzeho syndromu zůstává nedostatečně objasněna. Předpokládá se, že nejčastěji je způsoben mikroporaněním a/nebo infekcí dýchacích cest .
Příznaky Tietzeho syndromu nejsou charakteristické a zahrnují bodovou bolest v přední polovině hrudní stěny vyzařující do ramene a paže, zhoršující se při kýchání, hlubokém dýchání a torzních pohybech trupu. Při exacerbaci příznaků Tietzeho syndromu byla navíc pozorována zvýšená palpační citlivost v rámci obsazeného sternokostálního kloubu, leukocytóza, C-reaktivní protein (CRP), sedimentace erytrocytů (ESR) a tělesná teplota do 38 °C . Tietzeho syndrom může být navíc doprovázen dermatologickými příznaky, jako je dlaňová a plantární pustulóza a psoriáza .
Při fyzikálním vyšetření je u více než 70 % pacientů jedna strana hrudníku oteklá a je zaznamenána hmatná citlivost sternokostálního kloubu, nejčastěji druhého a/nebo třetího žebra. Doporučuje se při fyzikálním vyšetření jemně tlačit jedním prstem na přední, boční a zadní stěnu hrudníku, aby se přesně lokalizoval diskomfort .
Diagnostika Tietzeho syndromu je založena na základních klinických studiích, které vylučují jiná onemocnění, zejména zánět kostní chrupavky (kostochondritidu), koronární syndromy a zánětlivé změny v plicích a pohrudnici . Kostochondritida, známá také jako sternokostální syndrom, chondrodynie nebo syndrom přední hrudní stěny, je často zaměňována s Tietzeho syndromem. Významné rozdíly mezi těmito dvěma chorobnými jednotkami jsou uvedeny v tabulce I .
Tabulka I
Srovnání kostochondritidy a Tietzeho syndromu
Charakteristika | Kostochondritida | Tietzeho syndrom |
---|---|---|
Příznaky zánětu | Přítomnost | Přítomnost |
Otok | Přítomnost nebo nepřítomnost ukazuje na závažnost problému | |
Postižení kloubů | Více a jednostranně > 90%. Obvykle jsou postiženy druhé až páté kostochondrální spoje | Obvykle jednotlivé a jednostranné. Obvykle jsou postiženy druhé a třetí kostochondrální spoje |
Výskyt | Relativně častý | Nečastý |
Postižení všech věkových skupin | , včetně mladistvých a starších osob | Časté u mladší věkové skupiny |
Podoba bolesti | Bolestivá, ostrá, podobná tlaku | Bolestivá, zpočátku ostrá, bodavá, později přetrvává jako tupá bolest |
Příznaky bolesti | Bolest vyvolává opakovaná fyzická aktivita, zřídka se objevuje v klidu | Nová intenzivní fyzická aktivita, např. nadměrný kašel nebo zvracení, nárazy do hrudníku |
Zvýšení bolesti | Pohyb horní části těla, hluboké dýchání, namáhavé činnosti | Pohyb |
Souvislost s jinými stavy | Seronegativní artropatie, anginózní bolest | Není známa souvislost |
Diagnostika | Manévr kohoutka a další nálezy fyzikálního vyšetření | Fyzikální vyšetření, vyloučit revmatoidní artritidu, pyogenní artritidu |
Zobrazovací vyšetření | Rentgenový snímek hrudníku, počítačová tomografie nebo nukleární kostní sken k vyloučení infekcí nebo novotvarů, pokud je klinické podezření | K vyšetření dalších stavů lze použít scintigrafii kostí a ultrasonografii |
Léčba | Ujištění, tlumení bolesti, nesteroidní protizánětlivé léky, aplikace lokálních tepelných a ledových obkladů, manuální terapie s protahovacími cviky. Injekce kortikosteroidů nebo sulfasalazinu u refrakterních pacientů | Ujištění, tlumení bolesti nesteroidními protizánětlivými léky a aplikace lokálního tepla. Injekce kortikosteroidu a lidokainu do chrupavky nebo blokáda mezižeberního nervu u refrakterních pacientů |
Tietzeho syndrom je poměrně vzácné onemocnění a pro jeho správnou diagnózu je vhodné provést další zobrazovací vyšetření. Nejběžnější metodou je ultrazvukové zobrazení, které zobrazuje otok měkkých tkání v místě probíhajícího zánětlivého procesu. Nukleární magnetická rezonance (NMR) zase velmi přesně zobrazí zánětlivé změny v okolní tukové tkáni spolu s edémem kostní dřeně způsobujícím kompresi a těsné srůstání kloubních ploch tvořících kloub. Na chrupavce a kosti nejsou patrné žádné destruktivní změny. Další doporučenou metodou je scintigrafie skeletu pomocí technecia-99 nebo radioaktivního galia. Výše uvedené studie umožňují odlišit Tietzeho syndrom od kostochondritidy, u níž jsou patrné výrazné zánětlivé změny v rámci struktury žeber .
V literatuře zatím neexistují klinické studie pojednávající o metodách léčby Tietzeho syndromu. Používají se zejména konzervativní metody léčby, které zahrnují léčbu bolesti pomocí analgetik a nesteroidních protizánětlivých léků. Ve vzácných případech rezistentních na výše uvedené farmakologické metody lze do místa bolesti aplikovat roztok lignokainu v kombinaci se steroidem. Doporučují se také hřejivé zábaly bolestivého místa. V jednotlivých případech byla popsána resekce chrupavky. Doporučuje se také několikatýdenní omezení fyzické aktivity. Léčba výše uvedenými metodami by měla pokračovat až do úplného vymizení bolesti. V průměru příznaky vymizí po 1-2 týdnech takové léčby. Ve vzácných případech může bolest zůstat chronická .
Na závěr je třeba zdůraznit, že Tietzeho syndrom je poměrně vzácné onemocnění, které se nejčastěji vyskytuje u mladých lidí (do 35 let). Typicky se asi v 70 % případů objevuje pouze na jedné straně hrudníku a nejčastěji postihuje připojení 2 a/nebo 3 žeber k hrudní kosti. U Tietzeho syndromu se vždy nachází bolestivý otok této oblasti, což umožňuje odlišit tuto chorobnou jednotku od kostochondritidy. Nejčastěji uváděné rozdíly jsou uvedeny v tabulce II .
Tabulka II
Souhrn kostochondritidy a Tietzeho syndromu
Funkce | Kostochondritida | Tietzeho syndrom |
---|---|---|
Výskyt | Častější | Vzácnější |
Věk | Starší než 40 let | Mladší než 40 let |
Počet postižených míst | Více než jedno (u 90 % pacientů) | Jedno (u 70 % pacientů) |
Nejčastěji postižené kostochondrální spoje | Druhé až pátá | Druhá a třetí |
Lokální otok | Přítomný | Přítomný |
U pacientů starších 35 let uvádějících bolest na hrudi, anamnézu ischemické choroby srdeční a/nebo kardiorespiračního onemocnění před diagnostikováním Tietzeho syndromu je standardem provést EKG a RTG hrudníku k jejich vyloučení .