Výskyt tyreoidálních autoprotilátek (ThyAb) u pacientů se SLE
Serologicky se SLE, revmatoidní artritida (RA) a AITD překrývají (9-12).
První studie hodnotila poruchy štítné žlázy u 319 pacientů se SLE a prokázala u 9 pacientů tyreotoxikózu, u 3 hypotyreózu a u 2 tyreoiditidu, což naznačuje vyšší prevalenci poruch štítné žlázy u pacientů se SLE (13). Weetman a Walport porovnávali prevalenci ThyAb a abnormálních hladin hormonu stimulujícího štítnou žlázu (TSH) u 41 pacientů se SLE ve srovnání s kontrolami odpovídajícími věku a pohlaví. U SLE byla pozorována významně vyšší prevalence ThyAb (51 %) ve srovnání s (27 %) kontrolami. Dále byla u 10 pacientů se SLE a 5 kontrol pozorována hypotyreóza, obvykle ve spojení s cirkulujícími ThyAb (14). V jiné studii mělo 18 % pacientů se SLE pozitivní antimikrozomální protilátky (AbM). Euthyroid sick syndrom (ESS) byl diagnostikován u 15 % pacientů se SLE a pravá nebo iniciální primární hypotyreóza u 5, resp. 39 %. ThyAb byly přítomny u 45 % pacientů se SLE s vysokým TSH (15). Protilátky proti TSH receptorům byly rovněž hodnoceny u 28 pacientů se SLE s poruchami štítné žlázy. U 10/28 pacientů byla prokázána aktivita imunoglobulinů stimulujících štítnou žlázu (TSI), zatímco u 5 pacientů byla prokázána aktivita imunoglobulinů vázajících inhibitor TSH (TBII). TSI ani aktivita TBII nebyly spojeny s abnormálními testy funkce štítné žlázy (16). Vianna et al. zkoumali 100 pacientů se SLE na přítomnost ThyAb a onemocnění štítné žlázy. ThyAb byly podobné u SLE (21 %) a kontrol (16 %); AbTg byly přítomny u 11 % SLE a pouze u 2 % kontrol; hladiny AbM se rovněž lišily (medián hladin: SLE = 400; kontroly = 100). U pacientů se SLE s ThyAb byla pozorována vyšší frekvence klinického onemocnění štítné žlázy (5/21; 3 hypotyreóza, 2 hypertyreóza) než u pacientů bez ThyAb (1/79). Pacienti se SLE s ThyAb byli výrazně starší (průměrný věk 47,5 roku) než pacienti bez ThyAb (průměrný věk 37,5 roku) (17). Ve skupině pacientek se SLE byl tyroxin (T4) významně nižší než u kontrol a 45,5 % pacientek s aktivním SLE mělo ThyAb. TSH v bazálním stavu i po stimulaci TRH byl u pacientek s aktivním SLE významně vyšší. U pacientů s inaktivním SLE nebyly ThyAb nalezeny (18). U 45 čínských pacientů se SLE mělo 24 (53,3 %) pacientů změněný echografický nález. AbM a/nebo AbTg byly zaznamenány u 21 pacientů (46,7 %) a TBII pouze u jednoho. U deseti pacientů (22,2 %) byla zjištěna změněná funkce štítné žlázy. Hashimotova tyreoiditida byla hlášena u čtyř pacientů (8,8 %), z nichž dva měli hypotyreózu. Průměrná doba trvání onemocnění byla delší u pacientů s anomáliemi štítné žlázy (P < 0,05) (19). Mezi 129 pacienty se SLE ze Singapuru mělo 8,9 % hypertyreózu, 3,9 % Hashimotovu tyreoiditidu a 47,8 % ESS. AbM nebo AbTg byly přítomny u 32,2 % (20). Kausman a Isenberg hodnotili 150 pacientů se SLE a prokázali, že 31 (21 %) pacientů bylo ThyAb pozitivních. Údaje z následného sledování byly k dispozici u 20 ThyAb pozitivních pacientů (průměrně 7,9 roku), z nichž 12 (60 %) bylo trvale ThyAb pozitivních, zatímco 8 (40 %) bylo během sledování alespoň jednou negativních. Ve skupině s trvale pozitivní ThyAb se vyskytlo 5 případů klinického onemocnění štítné žlázy, které bylo diagnostikováno, a 2/3 případů subklinického zvýšení TSH. Čtyři (9 %)/46 (ze 119) pacientů, kteří byli původně ThyAb negativní, se stali ThyAb pozitivními v průměru po 6,2 letech; jeden z nich měl zvýšené TSH (21). Mezi 37 pacienty se SLE byly pozitivní protilátky proti tyroperoxidáze (AbTPO) nalezeny u 11 (61 %) z 18 pacientů s AbM a u 3 (16 %)/19 bez AbM (22). U 12 dětí s aktivním SLE ve věku 5-18 let byly AbTg pozitivní u 7/12 dětí. Sérové hladiny trijodtyroninu (T3), T4 a TSH byly u všech dětí se SLE v referenčních mezích (23). Čtyřicet pět egyptských pacientů se SLE (43 žen a 2 muži) bylo hodnoceno na poruchy štítné žlázy oproti skupině 20 normálních žen. Průměrné sérové hladiny volného T3 u všech pacientů byly významně nižší než u kontrol (1,89 ± 1,14 versus 3,15 ± 0,93 pg/ml; P < 0,05), celkově u pacientů léčených cyklofosfamidem. Také sérové hladiny volného T4 u pacientů se SLE byly významně nižší než u kontrol. Dva ze 45 pacientů (4,4 %) měli primární hypotyreózu. Průměrné sérové hladiny TSH u pacientů se SLE byly významně vyšší než u kontrol (4,82 ± 22,2 oproti 2,65 ± 1,18 μIU/ml; P < 0,001). Ze šesti pacientů se sníženou hladinou TSH vykazoval jeden snížený T3 a T4, dva měli snížený pouze T4 (24). V jiné studii byla prevalence HT nebo Gravesovy choroby (GD) u pacientů se SLE 90krát, resp. 68krát vyšší než v běžné populaci (25).
Autoimunitní poruchy štítné žlázy byly hodnoceny v rodinách s více než jedním pacientem se SLE. Z 1 138 pacientů se SLE mělo 169 diagnózu Sjögrenova syndromu (SS), z nichž 50 (29,6 %) mělo také AITD. Mezi 939 pacienty se SLE bez SS mělo 119 (12,7 %) AITD. Mezi 2 291 příbuznými bez SLE mělo 44 diagnostikovaný primární SS a 16 (36,3 %) z nich mělo také autoimunitní onemocnění štítné žlázy. Autoimunitní onemocnění štítné žlázy mělo 265/2 247 (11,8 %) osob. Tato zjištění naznačují, že autoimunitní onemocnění štítné žlázy se vyskytuje v nadměrné míře u pacientů se SLE s diagnózou sekundárního SS, stejně jako u jejich SLE nepostižených příbuzných s diagnózou primárního SS (26). Sedmdesát sedm pacientů se SLE bylo vyšetřeno na poruchy štítné žlázy oproti 52 kontrolám. Hypotyreóza byla zaznamenána u 11,6 % pacientů se SLE ve srovnání s 1,9 % kontrol. Žádný z pacientů ani kontrol neměl hypertyreózu. Nebyl zjištěn žádný statisticky významný rozdíl v hladinách protilátek proti tyreoglobulinu (AbTg) nebo AbTPO mezi studovanou a kontrolní skupinou. Nebyl zjištěn žádný vztah mezi skóre aktivity onemocnění SLE (SLEDAI) a výskytem ThyAb (27). U 524 pacientů se SLE byly hodnoceny AITD, oproti 50 dospělým ženám. Symptomatickou autoimunitní poruchu funkce štítné žlázy, zejména hypotyreózu, mělo 32/524 (6,1 %) pacientů se SLE a 1/50 kontrol (28 pacientů se SLE versus 1 kontrola). Šedesát (11,5 %) pacientů se SLE mělo subklinické onemocnění štítné žlázy a 89/524 (17 %) mělo pozitivní ThyAb při absenci dysfunkce štítné žlázy. ThyAb předcházela vzniku klinického autoimunitního onemocnění štítné žlázy u 70 % pacientů se SLE. SS a pozitivní revmatoidní faktor byly častější u pacientů se SLE s AITD než u pacientů bez AITD. SLEDAI koreloval s přítomností hypertyreózy (28). Prevalence AITD u 80 pacientů se SLE nebo RA byla významně vyšší než u 34 kontrol (24 versus 8 %, P < 0,05) (29). Dvě stě třináct pacientů se SLE bylo hodnoceno pomocí hodnocení hormonů štítné žlázy, přítomnosti ThyAb a ultrasonografie štítné žlázy s ohledem na 426 kontrol (odpovídajících věkem a pohlavím), ze stejné geografické oblasti, s dobře definovaným stavem příjmu jódu. U pacientek se SLE oproti kontrolám byl poměr šancí (OR) 4,5 pro subklinickou hypotyreózu; 2,9 (95% CI, 2,0-4,4) pro tyreoidální autoimunitu a 2,6 (95% CI, 1,7-4,1) pro pozitivitu AbTPO. Pacientky se SLE měly významně (P < 0,01) vyšší průměrné hodnoty TSH a AbTPO než kontroly, stejně jako významně (P < 0,01) vyšší prevalenci klinické hypotyreózy a GD. V této studii měla 3 % pacientů se SLE „syndrom netyreoidálního onemocnění“ oproti 0 kontrolám (7). Sto pacientů se SLE bylo rovněž hodnoceno z hlediska AITD ve srovnání se 100 kontrolami (odpovídajícími podle pohlaví a věku). Dysfunkce štítné žlázy byla zaznamenána u 36 (36 %) (všechny ženy) pacientů se SLE , oproti 8 (8 %) kontrolám. Osm pacientů (8 %) mělo izolovaně nízkou hladinu T3 ve shodě s ESS. Osmnáct (50 %) dysfunkcí štítné žlázy bylo autoimunitního původu s pozitivními autoprotilátkami, zbylých 18 (50 %) nikoli. Dvanáct (12 %) pacientů se SLE mělo zvýšené pouze ThyAb, zatímco pouze pět (5 %) kontrol mělo primární hypotyreózu a tři (3 %) subklinickou hypotyreózu a nebyl zaznamenán žádný případ hypertyreózy. SLEDAI a dysfunkce štítné žlázy nemocného eutyreoidního typu spolu významně souvisely. Prevalence ThyAb u pacientů se SLE byla 30 % vzhledem k 10 % kontrol. U pacientů se SLE nebyla zjištěna žádná další autoimunitní endokrinní onemocnění, jako je diabetes nebo Addisonova choroba (30). Z celkového počtu 63 těhotných žen se SLE užívalo 13 % žen hormony štítné žlázy před otěhotněním, u 11 % byla během těhotenství diagnostikována hypotyreóza a u 14 % se vyvinula poporodní tyreoiditida. Prevalence předčasného porodu byla 67 % u žen s onemocněním štítné žlázy a 18 % u žen, které byly bez onemocnění štítné žlázy. Přítomnost ThyAb s předčasným porodem nekorelovala. Tato studie naznačuje, že těhotné ženy se SLE mají zvýšenou prevalenci onemocnění štítné žlázy. U žen se SLE a onemocněním štítné žlázy je zvýšená prevalence předčasného porodu (31). Prevalence onemocnění štítné žlázy byla retrospektivně analyzována u 1006 čínských pacientek se SLE. Prevalence AITD byla 2,78 %, centrální hypotyreózy 1,29 %, klinické hypotyreózy 1,69 %, subklinické hypotyreózy 10,04 %, hypertyreózy 1,19 %, ESS 9,54 % a uzlů 1,09 %. Subklinická hypotyreóza byla v této studii častější (10,04 %) než prevalence abnormalit štítné žlázy v celkové čínské populaci (0,91-6,05 %). Navíc pacienti s lupusovou nefritidou měli subklinickou hypotyreózu častěji (13,4 %) než pacienti bez ní (7,3 %, P = 0,001) (32).
Nedávno však byly zaznamenány nesouhlasné výsledky (33). U 1 633 pacientů se SLE s novou diagnózou byla porovnávána prevalence hypertyreózy, hypotyreózy a autoimunitní tyreoiditidy (AT) s 6 532 kontrolami (odpovídajícími podle pohlaví a věku). Kumulativní výskyt onemocnění štítné žlázy u pacientů se SLE byl nižší než u kontrolních osob (8,1 versus 16,9 %, P < 0,001). Autoři naznačili, že pacienti se SLE mají významně nižší výskyt onemocnění štítné žlázy a hypertyreózy než odpovídající kontroly (33). Uváděná studie mohla mít některá omezení, schopná ovlivnit výsledky, která je třeba vzít v úvahu: (1) vycházela z diagnostických kódů uvolněných z The National Health Insurance Research Database, a z tohoto důvodu nebyly k dispozici podrobnosti o sérologickém hodnocení štítné žlázy, přítomnosti ThyAb nebo autoprotilátek proti SLE; (2) údaje získané v retrospektivní kohortové studii mají obvykle horší statistickou kvalitu než údaje získané z randomizovaných studií kvůli možným zkreslením souvisejícím s úpravami na matoucí proměnné (33). Celkem 376 kolumbijských pacientů se SLE bylo hodnoceno z hlediska přítomnosti (1) potvrzené autoimunitní hypotyreózy (AH), (2) pozitivního AbTPO/AbTg bez hypotyreózy, (3) non-AH a (4) pacientů se SLE, u nichž nebyla zjištěna ani jedna z těchto diagnóz. Prevalence potvrzené AH byla 12 %. AbTg a AbTPO byly zaznamenány u 10 %, resp. 21 % pacientů s eutyreózním SLE. Pacienti s potvrzenou AH byli významně starší a měli pozdější věk při začátku onemocnění. SS , kouření (AOR 6,93, 95% CI, 1,98-28,54, P = 0,004) a pozitivní anticyklický citrulinovaný peptid (AOR 10,35, 95% CI, 1,04-121,26, P = 0,047) byly spojeny s AH u pacientů se SLE. S touto polyautoimunitou bylo spojeno ženské pohlaví, kouření, vyšší věk, SS, některé autoprotilátky a kloubní a kožní postižení (34). Další metaanalýza hodnotila souvislost SLE a autoimunity štítné žlázy; celkem bylo zahrnuto 1 076 případů SLE a 1 661 zdravých kontrol. Výsledky metaanalýzy ukázaly, že prevalence pozitivity ThyAb u pacientů se SLE byla vyšší než u zdravých kontrol (AbTg: OR = 2,99, 95% CI, 1,83-4,89; AbTPO: OR = 2,20, 95% CI, 1,27-3,82) (35). Frekvence AITD mezi 189 pacienty se SLE byla 6,3 %, přičemž 2,6 % ve skupině hypertyreózních a 3,7 % ve skupině hypotyreózních pacientů. Nově byla prokázána souvislost mezi AITD a antifosfolipidovým syndromem (36). Pět tisíc osmnáct pacientů se SLE a 25 090 kontrol odpovídajících věku a pohlaví bylo hodnoceno z hlediska dysfunkce štítné žlázy. Podíl hypotyreózy u pacientů se SLE byl zvýšený vzhledem k prevalenci u kontrol (15,58 a 5,75 %, P < 0,001). Ve vícerozměrné analýze byl SLE spojen s hypotyreózou (OR = 2,644, 95% CI, 2,405-2,908) (37). Nedávná studie naopak prospektivně hodnotila prevalenci dalších autoimunitních poruch v ambulanci u 3 069 po sobě jdoucích pacientů s diagnostikovanou chronickou AT oproti dvěma kontrolním skupinám odpovídajícím věku a pohlaví: (a) kontrolní skupina 1 023 osob vybraných z náhodného vzorku obecné populace bez poruch štítné žlázy a (b) 1 023 pacientů s netoxickou multinodulární struma ze stejného náhodného vzorku obecné populace s podobným příjmem jódu. Výsledky studie prokázaly významné zvýšení prevalence SLE u pacientů s AT (ve srovnání s oběma kontrolami) (38).
.