Skupina chronických plicních onemocnění způsobených expozicí minerálnímu prachu nebo kovu. Mezi hlavní pneumokoniózy patří azbestóza, silikóza, pneumokonióza uhelných dělníků (černá plicní nemoc) a chronická beryliová nemoc.
Úplné informace o azbestóze jsou k dispozici v samostatném tématu.
Důležitou součástí diagnostického přístupu je kompletní pracovní a environmentální anamnéza.
Pacienti mohou být asymptomatičtí s abnormálním rentgenovým snímkem hrudníku (náhodný nález nebo výsledek screeningového testu), případně mohou mít postupný nástup dušnosti při námaze s progresí do těžší dušnosti. Může být přítomen kašel a sípání. Akutní silikóza nebo beryliová pneumonitida, způsobené obzvláště silnou expozicí oxidu křemičitému nebo beryliu, se ve vyspělých zemích vyskytují zřídka.
Diagnóza se obvykle stanoví na základě typického vzhledu rentgenového snímku hrudníku a anamnézy expozice. Dostupnost testu proliferace beryliových lymfocytů pro identifikaci senzibilizace na berylium je důležitá pro včasnou diagnostiku a potvrzení diagnózy chronické beryliové choroby.
U pacientů se silikózou existuje zvýšené riziko onemocnění pojivové tkáně, vaskulitid, rakoviny plic, CHOPN, aktivní TBC a chronického selhání ledvin a u pacientů s pneumokoniózou uhelných dělníků zvýšené riziko onemocnění pojivové tkáně a CHOPN. U pacientů s chronickým onemocněním beryliem je zvýšené riziko rakoviny plic.
V závislosti na stupni postižení mohou mít pacienti prospěch z kyslíkové terapie a plicní rehabilitace. Při léčbě chronické beryliové choroby se používá perorální kortikosteroidní terapie. Pacienti by měli být poučeni o zákonných právech na odškodnění a měli by být vyloučeni z další pracovní expozice.
Riziko rakoviny plic je u pacientů s expozicí berylliu a oxidu křemičitému zvýšené.
.