Chtějí muži při vyšetření na klinice pozorující cizí osobu?
V roce 2006, byla zdravotní sestře ve Spojeném království přiznána náhrada 750 liber za to, že byla diskriminována, když po ní zaměstnavatelé požadovali, aby měla při provádění EKG doprovod ženy, protože povaha vyšetření by mohla potenciálně vést k obvinění z napadení.
Nemocnice neměla podobný požadavek na zdravotní sestry, které vyšetřují mužské pacienty …
Počkat, CO? Doprovod mají pouze poskytovatelé mužského pohlaví a pacienti ženského pohlaví? Kde je v tom logika?“
Je zde dvojí metr v systému, kdy muž vyšetřující ženu má doprovod (kvůli ochraně na obou stranách spekula), ale v případě jiných pohlavních konfigurací se žádný nenabízí. Odhlédneme-li od obvyklého zdůvodnění moci cis-pohlaví (muž na ženu), nebinární logika naznačuje, že „ochrana“ poskytovaná pacientkám vyšetřovaným muži by měla být k dispozici také jakémukoli pacientovi a jakémukoli lékaři bez ohledu na genderovou konfiguraci. Ale je to to, co muži chtějí?“
K tomu se ještě dostaneme, ale nejprve si řekněme, co je to chaperone?“
Chaperoni se v lékařské praxi používají jako druhý pár očí, údajně proto, aby chránili lékaře i pacienta před možností zneužití nebo obvinění ze zneužití.
Bizarní je, že slovo „chaperone“ pochází z francouzského „chaperon“, což znamená „ochránce, kapuce, kápě nebo plášť“ – něco, co zakrývá oči. Poprvé bylo pravděpodobně použito v 18. století „k ochraně skromnosti pacienta“. Uf, podívejte se na tohle …
Dnešní anglická definice „one delegated to ensure proper behaviour“ pravděpodobně vyžaduje, aby měl oči dokořán
Mysleli byste si, že?“
Ale ne… Směrnice a logika (už je to tu zase) naznačují, že doprovod má mít stejný pohled jako zdravotník, pokud má zajistit, aby docházelo pouze ke správnému chování. V rozsáhlé britské studii však bylo zjištěno, že 60 % doprovodů (často se rekrutují z rodinných příslušníků nebo neškolených členů personálu) stojí vedle pacienta a překvapivých 36 % stojí na druhé straně závěsu. dokonce se objevil návrh, že by doprovod mohl stát za otevřenými dveřmi – což je sotva dobré umístění pro prevenci napadení nebo obvinění.
Provod by měl být řádně vyškolen a neměl by z toho nic mít. Někdo, kdo by mohl mít v sázce zaměstnání nebo být náchylný k zastrašování, by nebyl nestranným pozorovatelem, stejně jako rodinný příslušník.
(Buďte tedy opatrní, pokud vás někdo požádá, abyste dělali garde – a poté podepište něco, čím potvrdíte, co jste dělali a viděli. Nikdy nevíte…)
A co přesně je „intimní“ vyšetření?“
Lékařská vyšetřovna zřejmě není místem pro „intimnosti“. Vyšetření prsou, genitálií a konečníku je však často z celkem zřejmých důvodů označováno jako „intimní“
Ale tak jednoduché to není. Chápání intimního vyšetření může být u pacientů odlišné. Například pacient s bolestí v krku se může divit, proč si lékař pohrává s uzlinami v jeho tříslech, poslech srdce může zahrnovat dotýkání se pacientova prsu nebo oční vyšetření (obvykle v zatemněné místnosti) pomocí oftalmoskopu může přiblížit tvář vyšetřujícího na vzdálenost snadného líbání.
Některé pokyny rozšiřují definici „intimního vyšetření“ tak, aby zahrnovala jakoukoli konzultaci s tlumeným světlem, nutností, aby se pacienti svlékli, a/nebo intenzivní dobu dotýkání.
Chtějí mít muži při vyšetření v místnosti doprovod?“
Kdysi jsem byl jediným lékařem na večerní klinice pro sexuálně přenosné infekce. Mnoho let jsem také pracovala při poskytování zdravotní péče lidem bez přístřeší. V obou zaměstnáních tvořili většinu mých pacientů muži a v obou klinikách bylo často nutné vyšetření pod pás.
Nazývejte to pýchou, chcete-li, ale vím něco o rozpacích, které muži zažívají, když podstupují intimní vyšetření. Jsem totiž žena. Vždy se snažím být co nejvíce genderově neutrální (koneckonců, co s tím má společného pohlaví?), ale někdy jsem měla neodbytný pocit, že by se mnou při vyšetření některých pacientů měl být v místnosti možná ještě někdo jiný.
Co kdyby vyskočil a obvinil mě, ehm, že dělám něco nevhodného? Co kdyby dokonce vyskočil a vyjel po mně? Málokdy jsem poslechl svůj instinkt. Zdálo se mi podlé vnucovat další pár očí chudákovi, jehož spodní partie jsem zkoumala, ba dokonce šťouchala.
Ačkoli jsem se cítila trochu zranitelná, předpokládala jsem, že moji mužští pacienti také. Začala jsem se jich tedy ptát, zda by si během intimního vyšetření přáli doprovod. Dávala jsem si pozor, abych tuto nabídku neučinila ve chvíli, kdy jsem si navlékala gumové rukavice – kdo by potřeboval trochu úzkosti navíc? Opravdu, ta otázka měla být položena při registraci pacienta k prohlídce.
Muži se vyjadřovali zcela jasně:
„Další pár očí na mě – ne, děkuji“
„Proč se ptáte?“ „Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne. „Děje se něco?“
„Vy mi nevěříte?“
„Kdo by to mohl být – recepční? Já ji znám. Jiná žena? Nějaký muž? Ach bože…“
Takže ne, moji pacienti mužského pohlaví nechtěli na pokoji doprovod. A to odpovídá i jiným, formálnějším výzkumům.
Kardiolog a blogger Joel Sherman naznačuje, že lékařská profese podceňuje mužskou skromnost a stydlivost. Shodně s mým anekdotickým výzkumem vysvětluje, že existuje „dostatek důkazů, že by muži odmítali. Ženy pacientky mají obvykle doprovod. U mužských pacientů doprovod jakéhokoli pohlaví ve skutečnosti zvyšuje jejich rozpaky.“
Článek z roku 2005 ve studentském časopise British Medical Journal uvádí, že doprovod chrání pacienty před „zranitelností a rozpaky“, „ponížením, bolestí nebo utrpením“ a „slovním, fyzickým, sexuálním nebo jiným zneužitím“. Mám pocit, že v těchto popisech jsou implicitně uvedeny pouze pacientky, křehké v rukou lékařů-mužů. Historicky je to pravda, ale dnes to působí patriarchálně a povýšeně. I pro mužské pacienty, jakkoli husarské, jsou intimní vyšetření tak trochu výzvou.
Mělo by jít o otázku volby, nebo jen o standardní postup?
Vnucování doprovodu pacientovi představuje nejen riziko narušení důvěry, ale může být i porušením práva na soukromí. Je důležité, aby se pacienti nevyhýbali péči, konkrétně intimním vyšetřením, protože se obávají, že s nimi bude v místnosti jiná osoba.
Kalifornská lékařská rada (například) však trvá na tom, že je velmi dobrý nápad, aby lékaři pracovali s doprovodem. Všeobecná lékařská rada ve Velké Británii to potvrzuje, protože, jak říká, „bezohlední lidé (ať už pacient nebo lékař) nebudou chtít mít ve vyšetřovně žádného svědka.“
Ha, kéž by! „Přítomnost třetí strany nemůže poskytnout plnou záruku, že vyšetření bude provedeno správně,“ uvádí se v pokynech britské Národní zdravotní služby.
Chrání doprovod pacienty před sexuálním napadením ze strany poskytovatelů?“
Podle super-lékaře (a, ok, jednoho z mých hrdinů) Atula Gawandeho v jeho knize „Better“ z roku 2007 „Jeden z 200 lékařů bude někdy během své kariéry disciplinárně potrestán za sexuální přestupky s pacienty“. Takže nakonec nejsou všichni andělé. (Je).
Důvod ke stížnosti nemají jen ženy. Může se to stát každému pacientovi. Dokonce i vám! Stalo se vám někdy něco z toho:
- „Sexuální nevhodnost“ Sexuálně ponižující chování nebo gesta; nevhodné pomůcky pro svlékání a oblékání; poznámky o pacientově těle, spodním prádle nebo sexuální výkonnosti; zesměšňování pacientovy sexuální orientace a vyžadování sexuálních detailů, když to není relevantní.
- „Sexuální přestupek“ je dotýkání sexuální povahy, provádění vyšetření genitálií bez rukavic; a navrhování pacientovi.
- „Sexuální přestupek“ je jakákoli sexuální aktivita mezi pacientem a poskytovatelem
V Ohiu je „sexuálním přestupkem“ pouhé nenabídnutí doprovodu některému pacientovi během intimního vyšetření. Takže teď už to víte.
Chrání garde poskytovatele zdravotní péče před neopodstatněnými obviněními z napadení?“
Pacienti mohou být také pěkně nemravní. V jedné přiznaně staré studii se 71 % studentek a 29 % studentů medicíny setkalo se sexuálním chováním iniciovaným pacientem. Vím, že já ano.
Ve většině případů žádají o doprovod poskytovatelé, kteří se chtějí chránit před neopodstatněnými obviněními z napadení. Nic však není jisté. Jak již bylo naznačeno dříve, obvinění byla vznesena proti vyšetřujícím poskytovatelům navzdory přítomnosti doprovodu.
Ve vyšetřovně lékaře existuje nevyhnutelný rozdíl v moci. Existuje rčení „Kdyby lékaři slezli z piedestalu a pacienti z kolen, bylo by nám všem lépe“. Jako pacient byste se mohli seznámit s Garmanovými pokyny, které se často používají na lékařských fakultách a obsahují následující rady lékařům:
- Buďte zdvořilí, profesionální a uklidňující
- Projevujte zájem o pohodlí pacienta
- Buďte pozorní k verbálním i neverbálním projevům tísně ze strany pacienta
- Vyhýbejte se zbytečným osobním poznámkám
- Zakázat přerušování, dohlížejte na školené osoby a na požádání umožněte přítomnost obhájce
Další základní zdvořilostní a praktické zásady:
- Odejít z místnosti, zatímco se pacient svléká. Poskytněte župany a roušky.
- Buďte ohleduplní, přesní a rozumní. Není vhodné, aby klinik navrhoval provedení „rychlé kontroly“ nebo používal děsivé výrazy, které by mohly být považovány za trestné. (Jedná se o mé vlastní návrhy. Jednou, když jsem byl pacientem na pohotovosti, jsem slyšel, jak lékařka říká opilému a zarputilému pacientovi v kabince vedle mě, že se vrátí později, aby ho „rektalizovala“. Pacient, který zůstal sám, začal být při té představě téměř hysterický.“
- Uvědomte si zvláštní okolnosti, které mohou vyžadovat dodatečný souhlas (nezletilí, jedinci s opožděným vývojem, po sexuálním napadení atd.“
Tak to je to, co můžete očekávat. Je to vaše zkušenost?