Izajáš, známý jako mesiášský prorok, prorokoval Judsku předtím, než bylo odvlečeno do babylonského zajetí. Jako většina proroků je prosil, aby se odvrátili od svých hříchů a vrátili se k věrné službě nebeskému Bohu, který se před mnoha lety rozhodl vybudovat izraelský národ ze svého služebníka Abraháma. Na začátku knihy Izajáš napsal: „Pojďte nyní a uvažujme spolu, je výrok Hospodinův: I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, budou bílé jako sníh; i kdyby byly červené jako karmín, budou jako vlna. Budete-li ochotní a poslušní, budete jíst dobroty země: Jestliže však odmítnete a budete se vzpouzet, budete sežráni mečem, neboť ústa Hospodinova to vyřkla“. Ačkoli se proroci ve snaze přimět Izrael k návratu k Bohu mnohokrát silně opírali o emoce Izraele tím, že jim připomínali, co všechno pro ně Bůh udělal, zde je prorok Izaiáš nabádá, aby se vydali jinou cestou. Nabádá je, aby používali svůj rozum.
Slovo „rozum“ hovoří o používání intelektu. V životě člověka již dlouho existují dvě odlišné cesty individuálního vedení, intelekt a cit. Často se vedly diskuse a spory ve snaze určit, kterou z nich je třeba se řídit. To dává příležitost k jednomu ze dvou velkých omylů: řídit se pouze intelektem nebo pouze citem, neboť obojího je zapotřebí. Ve skutečnosti jsou v Božím slově propojeny takovým způsobem, že jeden bez druhého nelze následovat. Cit i intelekt vyvěrají ze stejného zdroje, z biblického srdce. Všichni známe Ježíšův výrok, když řekl, že prvním a velkým přikázáním je, že máme milovat Pána celým svým srdcem (Mt 22,37), tedy cit lásky vychází ze srdce. Pisatel listu Židům však uvedl, že Boží slovo je natolik ostré, že dokáže rozeznat myšlenky a úmysly srdce (Žd 4,12), myšlenky člověka tedy vycházejí ze srdce. Je opravdu důležité, aby se všechny naše emoce řídily intelektem.
Když jde o to určit, čemu má člověk věřit a co má dělat v oblasti služby Pánu, je třeba používat právě intelekt. Izajáš řekl, že musí uvažovat společně, ne se řídit každý svými pocity. Intelekt dokáže určit pravdu, emoce vedou k individualismu nebo rozdělení. Ježíš však řekl, že člověk má setrvávat v jeho slově a že pozná pravdu, nikoliv pocit pravdy, který ho osvobodí (Jan 8,31-32). Poté, co pomocí intelektu určíme, co je třeba udělat, použijeme cit, neboť to máme udělat celým svým srdcem.
Když vstoupí do hry lidské emoce, má člověk tendenci připojit se k zástupům, které mají různé názory a praktiky, aby byly v souladu s Bohem a v řadě na nebeský domov. Izajáš hovořil o uvažování, ale všiml si dvou skutečných možných stavů duše a toho, že každý zodpovědný člověk se nachází v jedné z těchto dvou oblastí. Člověk je buď v hříchu, nebo je očištěn. Jan pro nás definoval hřích, když napsal: „…neboť hřích je přestoupení zákona“ (I Jan 3,4). Když je člověk „v hříchu“, je mimo správný vztah s Bohem. Izajáš později ve svých spisech uvádí, že hřích odděluje člověka od Boha (Iz 59,1-2). Od rajské zahrady je uvedeno a znázorněno, že odplatou za hřích je smrt (Gn 2,17; Ř 6,23). Také se jasně učí, že všichni, s výjimkou Božího Syna, zhřešili (Řím 3,23; I Jan 1,8.10). Zde přichází na řadu druhá z oněch dvou podmínek, o nichž Izajáš mluví, abychom uvažovali, neboť nás poučuje, abychom uvažovali o tom, že budeme obmyti. Apoštol Pavel mluvil o řadě hříchů, které člověku brání v dědictví Božího království, a pak těmto korintským křesťanům řekl: „A takoví byli někteří z vás, ale jste obmyti, ale jste posvěceni, ale jste ospravedlněni ve jménu Pána Ježíše a skrze Ducha našeho Boha“ (I Kor 1,8). 1,9-11).
Izaiášovy pokyny týkající se uvažování naznačovaly, že existují dvě cesty, kterými se člověk může vydat v souvislosti s tím, aby měl čistou duši, poslušnost nebo neposlušnost Božímu slovu. Poslušnost by vedla k čisté duši, zatímco neposlušnost by zanechala duši zbarvenou karmínově vinou hříchu. Ačkoli se zástupy lidí v minulých dobách i v současnosti vyhýbají přísné poslušnosti Božímu slovu, Písmo učí a ilustruje nutnost poslušnosti Božímu slovu, má-li člověk uniknout pekelným mukám a těšit se z požehnání nebe. Pavel řekl, že až se Pán vrátí, pomstí se těm, kdo neposlouchají Kristovo evangelium (II Tes 1,7-9). Izajáš také mluvil o úvaze o jistotě, kterou můžeme mít v souvislosti s právě probíranými věcmi. Poukázal na to, že pochází přímo z Božích úst. Jinými slovy, Bůh to řekl. Ačkoli mnozí mluví o tom, že o některých věcech, které Boží slovo slibuje, nemají důkaz, a proto je musí přijmout vírou, faktem je, že pokud to Bůh řekl, jaký větší důkaz by si mohl někdo přát, protože Bůh se nemůže mýlit ani lhát.
Ne každý bude v poslední den spasen, ale každý má příležitost. Použijte rozum, abyste zjistili, co je třeba udělat, a pak to udělejte ze srdce.
Robert Oliver
Přispěvatel
.