Sam byl všechno, co jsem si myslela, že chci od romantického partnera, ale chemie mezi námi nikdy nebyla.
*Sam nebyl první starší muž, se kterým jsem chodila, ale rozhodně byl jedním z nejsladších. Sladkost je ušlechtilá vlastnost; všichni chceme skončit s někým sladkým. Ale to, že je někdo milý, ještě neznamená, že je pro tebe ten pravý.
Jak se říká: „Když víš, tak víš“. U Sama jsem od začátku věděla, že se k sobě nehodíme, protože jsem k němu nikdy necítila fyzickou přitažlivost.
Dva nesourodé lidi se k sobě můžete snažit přinutit, ale nikdy to nebude to pravé.
Sam byl všechno, co jsem si myslela, že od přítele hledám. Neměl problém s naším věkovým rozdílem a poměrně brzy v našem vztahu o mně řekl svým dospělým dětem.
Byl neuvěřitelně romantický – posílal mi sladké dopisy poštou, když jsem cestovala za prací. Podporoval mou kariéru online učitele a sdílel můj smysl pro humor, citoval Seinfelda a South Park stejně často jako já. Nejpřitažlivější na něm bylo, že byl zkušený světoběžník, který toužil vrátit se k poznávání se mnou po boku.
Většina mých bývalých neměla o cestování zájem, ani když neměli děti nebo náročnou práci, která by je brzdila. Jeden můj bohatý bývalý zvážil náklady na cestování ve srovnání s tím, kdyby si koupil třetí dům, a označil cestování za: „Podle mého názoru jsou to vyhozené peníze.“
A když jsem potkala Sama, někoho, kdo toužil po sté vidět svět, byla jsem zasažena láskou. Chtěla jsem, aby to byl ten pravý – chtěla jsem, aby byl mým chybějícím dílkem skládačky.
Ačkoli vám nemohu dát odpověď na otázku: „Jak poznáte, že je to ten pravý,“ mohu vám říct toto:
Pokud si musíte vynutit jakýkoli druh přitažlivosti – fyzickou, sexuální, intelektuální – není to ten pravý.
Chemie se nedá vynutit.
Snažila jsem se ze všech sil, aby mě Sam sexuálně přitahoval, ale fyzická přitažlivost je něco, co bychom u někoho nikdy neměli zkoušet. Pokud to není přirozené, pravděpodobně to nikdy nebude.“
Sam a já jsme si od začátku skvěle rozuměli jako přátelé. Naše rozhovory při lahodných večeřích a pozdních telefonátech byly úchvatné. Mluvili jsme o cestování, o jazycích, které jsme se naučili, a o naší lásce k italské kuchyni.
Bylo to mezi námi skvělé – tedy dokud jsme se nedostali do postele a neproměnili se v trapné pubertální panice, kteří si nejsou jisti, co kam patří a proč. I když se to novým párům na začátku může stát, intimita by neměla být nucená pokaždé, když jste spolu nazí.
„Je to v pořádku?“
„Promiň, ubližuju ti?“
„Můžeš se trochu posunout? Ne, nevadí.“
I při líbání v kině jsem se cítila nepříjemně a on nebyl hrozný líbač – prostě tam nebyla ta jiskra.“
Sexuální chemie je důležitá, ale vždycky jsem pevně věřila, že je třeba dát špatnému sexu šanci na zlepšení, zvlášť po seznámení s novým člověkem. Někdy jsou neznámá těla prostě nesynchronizovaná a potřebují trochu pomoci, aby se dostala do správných kolejí. (Předehra, hudba k dělání dětí a světlo svíček ještě nikdy nikomu neublížily, to jen tak na okraj.)
Na dalších pár schůzkách jsem zůstávala v naději, protože Sam a já jsme opravdu byli sen i mimo ložnici. Ale náš sex se nějak zhoršil. Nedokázala jsem to pochopit a dávala jsem to za vinu sobě; přemýšlela jsem nad každým pohybem a ze všech sil se snažila vynutit si jiskření.
Náš nestandardní styl neměl nic společného s naším věkovým rozdílem a všechno souviselo s námi jako párem.
V jiném životě, kdybychom byli jen kamarádi, kteří chodí na drinky a večeře, bychom si se Samem skvěle rozuměli.
Uvažovala jsem, že mu řeknu, že nám bude lépe jako kamarádům, ale když mi jednou večer řekl, že jsem nejlepší sex, jaký kdy měl, zlomilo mi to srdce. Potřebovala jsem to okamžitě ukončit.
Bez ohledu na to, jak moc jsem k němu chtěla něco cítit, Sam mě sexuálně nepřitahoval a nebylo možné to předstírat. Přitažlivost se nedá vynutit ani předstírat. Buď ji cítíš, nebo ne.“
Náš rozhovor o rozchodu byl brutální, ale nevyhnutelný.
Zavolala jsem mu a oznámila mu, že přijdu, protože si musíme promluvit. Jsem si jistá, že věděl proč; na nic se nevyptával ani nenavazoval konverzaci. Zavěsili jsme a o dvacet minut později jsme se rozešli na jeho gauči.
Bylo to těžké a já jsem tak moc chtěla navrhnout, abychom zůstali přáteli, ale moje dospělá stránka trvala na tom, že si tu myšlenku nechám pro sebe. V hloubi duše jsem věděla, že nechce být jen kamarád, a i kdybych se o té myšlence zmínila, bylo by to sypání soli do jeho rány.
Sam mě před odchodem z jeho domu se slzami v očích obvinil, že jsem ho svedla, a já jsem se mu tak moc chtěla rozběhnout do náruče a omluvit se mu. Bylo zničující vědět, že jsem byla příčinou něčího zlomeného srdce.
Ale věděla jsem, že to bylo správné rozhodnutí.
Nikdy nenastane „správný okamžik“, kdy někomu říct, že k němu necítíš totéž, co on.
Ten okamžik nikdy nenastane; musíme být většími lidmi a udělat tyto těžké kroky sami. Musíme si také uvědomit, že nám není souzeno být s každým potenciálním partnerem jen proto, že je milý, romantický nebo pozorný. Přitažlivost je obrovskou součástí romantického partnerství, a i když můžeme ve vztahu předstírat mnoho věcí, chemie mezi ně nepatří. Když sexuální chemie chybí, může to být známkou nekompatibility vztahu.
.