V únoru se michiganská demokratická kongresmanka Rashida Tlaibová – Američanka palestinského původu, která tvrdí, že americká politika je příliš nakloněna Izraeli – setkala se dvěma demokraty, kteří s ní nesouhlasili: Josh Gottheimer z New Yorku a Elaine Luria z Virginie.
Rep. Rashida Tlaib (D-MI) Jejich cílem bylo budovat mosty – ale setkání se brzy změnilo ve sporné, protože Gottheimer využil příležitosti, aby se ohradil proti některým výrokům Tlaib o konfliktu, a dokonce s sebou přinesl pořadač plný jejích poznámek.
„Používal velmi přísný tón, jako otec na dítě,“ řekla Tlaib novinářům poté. „Měl za cíl mě zlomit.“
Jedná se o incident, který ilustruje, kdy se kontakt mezi skupinami může zvrtnout. V polovině 20. století harvardský sociální psycholog Gordon Allport vyslovil teorii, že zvýšený kontakt mezi lidmi z různých skupin může pomoci snížit předsudky a sociální napětí; čím více lidí přijde do vzájemného kontaktu, zněla jeho teorie, tím lépe spolu budou vycházet.
Allport však zdůrazňoval, že ne každý kontakt mezi skupinami je stejně konstruktivní. Ve své klasické knize The Nature of Prejudice (Povaha předsudků) uvádí příklady demografických změn, které jako by živily nepřátelství a konflikty:
V Americe se nejvážnější výtržnosti časově shodovaly s přistěhováním velkého počtu znevýhodněných skupin. Příkladem jsou nepokoje na Broad Street v Bostonu v roce 1832, kdy se rychle zvyšoval počet irského obyvatelstva, nepokoje v zoot-suit v Los Angeles v roce 1943, kdy se sem stěhovala mexická pracovní síla, nepokoje v Detroitu v témže roce.
Tato historie vedla Allporta ke zdůraznění, že pro úspěšné prolomení bariér při kontaktu musí být splněny určité podmínky:
- podpora legitimních autorit;
- společné cíle a pocit vzájemné závislosti a
- pocit, že mají stejné postavení.
Mnoho následných výzkumů potvrdilo jeho základní teorii, a to jak po pozitivní, tak po negativní stránce. Například jedna studie amerických médií zjistila, že v roce 2013 bylo přibližně 75 % hlavních mediálních zpráv o muslimech negativních. Američané se na svých televizních obrazovkách seznamovali se spoustou muslimů, ale zpravodajství bylo rámováno teroristickými činy. Tento zprostředkovaný meziskupinový kontakt postrádal téměř všechny Allportovy podmínky: Muslimové a nemuslimové neměli pocit rovného postavení, nebyli zobrazováni jako osoby, které mají společné cíle, a chyběl pocit vzájemné závislosti.
Na druhé straně víme, že zvýšená medializace amerických gayů a lesbiček v 90. letech 20. století byla spojena se snížením předsudků vůči lidem z tohoto prostředí. Tato meziskupinová expozice měla podobu pozitivního zobrazování v hlavních televizních pořadech – například otevřeně lesbická herečka Ellen Degeneresová ve svém sitcomu Ellen komunikovala s dalšími postavami, které sice nesdílely její sexuální orientaci, ale měly s ní společné cíle a podobné postavení.
Po celé zemi existují organizace, které se snaží budovat mosty mezi odlišnými skupinami lidí – a mnohé z nich jsou úspěšné, protože využívají Allportovy poznatky. Přinášíme vám přehled odborníků z praxe, kteří úspěšně využívají meziskupinový kontakt k překonávání rozdílů.
Podpora legitimních autorit
Po volbách v roce 2016 pomohli náboženští a komunitní vůdci spustit hnutí One America, které se snaží spojovat lidi napříč politickými, sociálními, náboženskými a dalšími rozpory.
-
Speciální akce: Překlenutí rozdílů
Připojte se k nám a seznamte se s výzkumem podloženými strategiemi pro dialog a porozumění
Zaregistrujte se zde
Partner One America Pastor Joel Rainey z Covenant Church v Západní Virginii uplatňuje princip používání vůdčí autority při budování vztahů mezi evangelikálními křesťany a muslimskými Američany v regionu.
Po teroristickém útoku na Novém Zélandu pozval Rainey muslimy z místní mešity v Severní Virginii, aby poseděli s jeho sborem. „Pokud jste dnes ráno muslimové, dovolte mi, abych vám řekl, jak hluboce lituji toho, co se stalo, a chci, abyste věděli, že vaši křesťanští sousedé v Západní Virginii truchlí s vámi, milujeme vás a jsme s vámi,“ řekl během tohoto kázání.
Zatímco One America se opírá o autoritu stávajících náboženských vůdců, jiné organizace jmenují a školí své vlastní vedoucí.
-
Více o překonávání rozdílů
Stáhněte si příručku o tom, jak efektivně sbližovat příslušníky různých skupin.
Jason Marsh a Rudy Mendoza-Denton vysvětlují, jak mohou vedoucí pracovníci bojovat proti bigotnosti tím, že budou podporovat pozitivnější interakce mezi skupinami.
Projekt People’s Supper uspořádal ve 120 městech a obcích více než 1 300 večeří, jejichž cílem je spojit Američany z různých společenských vrstev, aby se při společném jídle podělili o své životní příběhy. Účastníci využívají tato jídla k budování mostů přes různé rozdíly, včetně sociálních a politických.
Organizace provedla průzkum mezi účastníky a zjistila, že 80 procent z nich pociťuje po těchto událostech větší empatii vůči lidem, kteří se od nich liší. Jedním z důvodů, proč se organizaci People’s Supper daří překonávat rozdíly, je to, že zdůrazňuje potřebu mediátorů, kteří by tyto večeře pomáhali zprostředkovávat. Hostitelé večeří jsou autoritami, které zajišťují legitimitu akce a pohodlí pro hosty a zároveň jsou aktivními účastníky.
Na začátku je jim doporučeno, aby se podělili o své vlastní příběhy, a jsou vybaveni pokyny, které pomáhají udržovat rozhovory. Tyto pokyny zahrnují návrhy, jako například požádat hosty, aby popsali okamžik, kdy se cítili nevítaní nebo nebezpeční nebo kdy se cítili plně viděni a slyšeni.
„Všichni lidé, kteří nám tyto rozhovory zprostředkovávají, jsou jejich účastníky, což si myslím, že je pro nás rozdíl,“ říká K Scarry, komunitní manažerka People’s Supper. „Náš model je velmi strukturovaný na lidech, kteří se do rozhovorů zapojují jako jeho součást, a ne mimo něj.“
Společné cíle a pocit vzájemné závislosti
Pro mnoho amerických dospívajících je letní tábor první příležitostí, kdy mohou strávit čas mimo rodinu a pracovat společně s ostatními dětmi svého věku na společných cílech.
V roce 1993 se novinář John Wallach spojil se sociální pracovnicí Bobbie Gottschalk a ředitelem tábora Timem Wilsonem, aby tento koncept aplikovali na budování míru mezi různými skupinami dětí. Dali dohromady skupinu 46 izraelských, palestinských, egyptských a amerických teenagerů, aby společně zahájili první tábor Seeds of Peace. Zúčastnění teenageři, známí jako Semínka, se pak zúčastnili podpisu dohod z Osla v Bílém domě v roce 1993, kdy je prezident Bill Clinton požádal, aby se připojili k palestinskému vůdci Jásiru Arafatovi a izraelskému vůdci Jicchaku Rabinovi na trávníku před Bílým domem.
Od té doby absolvovaly Semínka míru tisíce absolventů, kteří dále usilují o mír a porozumění mezi často znepřátelenými skupinami lidí. Na skutečném tábořišti v Maine se teenageři setkávají a zapojují se do osobních aktivit, které podporují jejich vzájemné ponoření, včetně sdílení jídla a obytných prostor. Každý den mají k dispozici přibližně 110 minut profesionálně vedeného dialogu, který zahrnuje sdílení osobních zkušeností a pohledů na věc a zároveň jsou vystaveni příběhům ostatních.
Cílem není dosáhnout shody v bolestivých otázkách, jako jsou sebevražedné bombové útoky a vojenská okupace, ale spíše to, aby si mladí účastníci vytvořili vztahy založené na důvěře a respektu, které mohou rozvíjet v následujících letech. Na rozdíl od výše zmíněného rozhovoru mezi Tlaibovou a Gottheimerem jsou tyto dialogy moderovány zkušenými moderátory, z nichž někteří jsou sami bývalými semenáři.
„Odtud máme personál a programování na místě, takže to tak trochu začíná touto táborovou zkušeností a oni se vracejí do svých komunit, aby pokračovali ve své práci,“ říká Kiran Thadhani, ředitelka globálních programů organizace Seeds of Peace.
-
Společná identita
Jak podpořit velkorysost tím, že najdeme společné rysy mezi lidmi.
Zkuste to hned
Po táborové zkušenosti stráví Semínka tři roky po celou dobu své středoškolské praxe ve vzájemném spojení a zároveň se zapojí do aktivit, jako je mediace, vyjednávání a projekty komunitních akcí.
Výzkumníci z chicagské University of Booth School of Business provedli průzkum mezi účastníky programu Semínka míru, aby zjistili, jak program ovlivnil jejich život. Zjistili, že 94 procent delegátů z Blízkého východu uvedlo, že před příjezdem do tábora měli jen malý nebo žádný kontakt s „druhou stranou“; neuvěřitelných 41 procent z nich přímo zažilo násilí, což znamená, že byli zraněni nebo jim byl zraněn či zabit někdo blízký.
Na konci tábora však 92 procent izraelských a palestinských táborníků uvedlo, že mají pozitivní vztahy alespoň s jedním táborníkem z druhé strany.
Dejte účastníkům pocit rovnocenného postavení
Jednou z největších výzev při meziskupinovém kontaktu je zajistit, aby se všichni zúčastnění cítili ceněni a respektováni, aby se mohli vyjádřit a zároveň upřímně naslouchat ostatním. Pokud máte při meziskupinovém kontaktu pocit, že jste podřízeni druhé skupině nebo že vás pouze poučují, aniž by vás zastupovali, je obtížnější, aby přinesl pozitivní výsledky.
„Musíte přijít na způsob, jak zajistit, abyste se cítili co nejvyrovnaněji s vědomím, že je to samozřejmě vzhledem k dynamice moci a dalším situacím velmi, velmi obtížné, ale musíte se o to pokusit,“ říká Andrew Hanauer, ředitel organizace One America. „Snažíme se zajistit, aby na úvodní akci byl v místnosti zhruba stejný počet různých skupin.“
-
Sdílejte svůj příběh o překonávání rozdílů
Iniciativa GGSC zaměřená na překonávání rozdílů má pomoci řešit naléhavý problém politické a kulturní polarizace. Pomáháte lidem nebo skupinám překonávat rozdíly, ať už jako mediátor, vedoucí organizace, pedagog, politik, manažer na pracovišti nebo jinak? Vyplňte tento krátký dotazník a dejte nám vědět, jak vám můžeme pomoci.
Hanauer také zdůrazňuje, že je třeba, aby se účastníci na tomto procesu podíleli. I když se v obsahu diskusí neshodnou na všem, je důležité, aby se účastníci dohodli na základních pravidlech, podle kterých budou do akcí vstupovat. Myslí si také, že pro podporu úspěšného meziskupinového kontaktu je třeba, aby lidé mohli vyjádřit, kým jsou, a ne aby se po nich požadovalo, aby svou identitu zcela opustili.
„Nemyslíme si, že by lidé měli nechat svou identitu za dveřmi, když se do této práce pouštějí,“ říká. „Probíhají zde cvičení na budování mostů, kdy se všichni tak nějak snažíme spolu vycházet. A já si myslím, že to je opravdu velká chyba; lidé musí přijít takoví, jací jsou, a nemusí skrývat, kdo jsou.“
Hanauer popisuje, jak jedna evangelická křesťanka přišla na akci One America a vnímala muslimy pouze optikou násilného extremismu. Ale, říká Hanauer, „poté, co strávila odpoledne se skupinou muslimů prostřednictvím jednoho z našich projektů, úplně obrátila, uvědomila si, že to byla její mylná představa,“ řekl.
Sesterstvo Salaam Shalom pracuje na budování mostů mezi židovskými a muslimskými ženami ve Spojených státech, Kanadě a Velké Británii. Od roku 2018 se jejich mezináboženských výměnných programů, jejichž cílem je budovat trvalá a pevná přátelství mezi dvěma komunitami, které se někdy střetávají kvůli společenským a politickým otázkám, zúčastnilo přibližně 2 500 židovských a muslimských žen.
Účastnice programů Sesterstva dostávají příručku s osvědčenými postupy, které zahrnují zaměření na vyprávění vlastního příběhu a aktivní naslouchání. Jsou také informovány o náboženských praktikách žen na druhé straně rozhovoru, aby mohly respektovat odlišnosti.
Příručka také účastníkům doporučuje, aby se nejméně po dobu jednoho roku vyhýbali rozhovorům o tématu, které je pro muslimské a židovské komunity v Severní Americe obzvláště obtížné – izraelsko-palestinském konfliktu. Organizace chce, aby si členové poboček vybudovali důvěru a respekt, než se pustí do sporných otázek.
„Je to nejtěžší práce, jakou jsem kdy dělala,“ říká Sheryl Olitzky, výkonná ředitelka organizace. „Jak se vžít do situace své sestry? Jak se díváte na svět jejich očima? Jak nasloucháte svým srdcem místo očima?“
Neschopnost vžít se do situace toho druhého skutečně vedla k rozpadu dialogu mezi kongresmankou Tlaibovou a jejími demokratickými kolegy. Dialog, který vedli, nesplňoval žádnou z Allportových podmínek – nezahrnoval nestranného a legitimního zprostředkovatele, nebyly stanoveny žádné společné cíle, mezi oběma stranami neexistovala vzájemná závislost a setkání dvou proti jednomu rozhodně nepředpokládalo pocit rovného postavení. Pokud hledáme vzor pro přemostění, Kongres možná není právě teď tím nejlepším. Ale vezměte si odvahu: V celé zemi existují lidé a organizace, kteří budují nové mosty, po nichž by naši představitelé mohli jednoho dne přejít.