Samantha Kwok ve své kanceláři Foto: S laskavým svolením Samanthy Kwok
Samantha Kwok, 26letá žena s britskou matkou a čínským otcem, si nepamatuje, kolikrát se jí už někdo zeptal, odkud je.
„Někdy se mě ptali, jestli jsem z Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang nebo z Jižní Ameriky. Nedokážou říct, odkud jsem. Nevypadám ‚čínsko-čínsky‘. Nevypadám ani ‚západně-západně‘,“ řekl Kwok.
„Někdy je to problém identity už jen proto, jak nás lidé vnímají.“
Ačkoli to, že je poloviční Číňanka, může být problém, nevnímá to jako problém a myslí si, že být multirasou je opravdu zajímavé, protože se od malička učila chápat dvě různé kultury.
Kwok je jen jednou z rostoucího počtu multirasových lidí v Číně, kteří se hlásí k čínskému rodiči. Metropolitan hovořil se třemi z nich, aby zjistil, jak se cítí být multirasou v Číně.
Multikulturní výchova
Kwok se narodila a vyrostla v Hongkongu stejně jako její otec a mluví plynně kantonsky i anglicky. Její putonghua je v pořádku.
Když byla se svým otcem, dělali vždy více čínských věcí, například slavili čínské svátky. Má velmi ráda čínské jídlo. Kwok by se dívala na anglické televizní pořady a filmy, když tráví čas se svou matkou.
„Je to opravdu dobrá rovnováha mezi oběma kulturami. Myslím, že když je člověk míšenec, může lépe porozumět kulturám jiných lidí. Takže mám pocit, že více rozumím kulturním rozdílům,“ řekla Kwok.
Po absolvování univerzity v Sydney v roce 2012 se Kwok rozhodla vrátit do Asie za prací. Protože se v dětství nikdy oficiálně neučila čínsky, přestěhovala se v roce 2013 do Pekingu, aby se jazyk naučila.
Kwok později rozjela svou společnost JingJobs, náborovou firmu se sídlem v Pekingu. Se svými kolegy mluví čínsky i anglicky a má spoustu přátel smíšeného původu.
Jednou z velkých výhod podle ní je, že schopnost mluvit více jazyky jí usnadňuje práci v mezinárodním prostředí.
„Dokážu komunikovat s různými typy lidí a vím, jak se chovat a reagovat na různé lidi. Vím, jak být trpělivější a méně odsuzovat kulturu jiných lidí, protože jsem vyrůstala v různých kulturách,“ řekla.
Stejně jako Kwok má smíšený původ i 26letý John Haakon Chen, account executive ve společnosti PB Branding v Pekingu. Jeho matka je britsko-čínského původu a jeho otec je Nor.
Narodil se v Anglii, ale hned se přestěhoval do Číny, protože jeho matka na začátku 90. let založila v Pekingu mezinárodní školu.
Byl zde do svých deseti let, pak se přestěhoval zpět do Anglie. V roce 2015 se vrátil pracovat do Pekingu.
Chen si myslí, že měl štěstí, že vyrůstal v multirasovém prostředí, protože mu to dalo mezinárodnější pohled na věc.
„V určitých situacích mohu reagovat a cítit se více Angličanem nebo Norem a v jiných rozhodně více Číňanem. Pro mě je to fascinující, protože mi to umožňuje konfrontovat různé aspekty mé povahy, což znamená, že jsem se o sobě dozvěděl více,“ řekl.
„Osobně mám výhodu v tom, že jsem v Číně multirasový, protože Číňané mají pocit, že jim lépe rozumím.“
John Haakon Chen se svým dědečkem na univerzitě v Leedsu ve Velké Británii v roce 2014 Foto: S laskavým svolením Johna Haakona Chena
Problém s identitou
Kwoková byla zpočátku trochu zmatená, kdykoli se ztotožňovala se svým čínským původem a lidé ji považovali za ne „pravou“ Číňanku. Jiní o ní mluvili jako o cizince, přestože se narodila a vyrostla v Hongkongu.
„Někdy je to problém, protože se cítím být Číňankou, ale někteří lidé na čínské pevnině mě jako Číňanku nevnímají. Nechápou, proč je moje čínština špatná, ale kantonština dobrá,“ řekla Kwok. „Je to jiný pohled na věc podle toho, s kým mluvím, protože nejsem úplná Číňanka.“
Podle ní mají někteří její přátelé, kteří jsou také smíšeného původu, určité problémy se začleněním. Předstírají, že jsou z hlediska kultury spíše Číňané nebo Angličané, aby lépe zapadli mezi své přátele, vysvětlila.
V rozhovoru pro čínský časopis The World of Chinese (TWOC) z roku 2014 se Diana Logteva, studentka v Číně, která se narodila ruské matce a čínskému otci, svěřila, že jí připadá divné, když se jí lidé ptají, které z obou zemí dává přednost.
„Hodně Číňanů mi pokládá takové divné otázky, jako jestli si myslíš, že jsi víc Ruska, nebo Číňanka, a kteří kluci se ti líbí, bílí, nebo asijští? Tak nějak se mě ptají, abych si vybrala stranu. Ale mě to tolik netrápí, protože si nemusím vybírat a ani o tom nepřemýšlím. Myslím, že lidé, kteří to říkají, jsou trochu úzkoprsí,“ citovala ji reportáž TWOC.
Ačkoli je to problém, Kowk to jako problém nevnímá.
„Nemyslím si, že je to rasistické nebo diskriminační, když říkají, že nejsem ‚pravá‘ Číňanka. Já tomu rozumím. Na čínské pevnině není příliš běžné vidět někoho, kdo je napůl Číňan a napůl něco jiného. V jejich pojetí jste buď Číňan, nebo cizinec. Nic uprostřed neexistuje,“ řekl Kowk.
„Až se budou setkávat s více multirasovými lidmi, pochopí, že lidé nejsou jen Číňané nebo cizinci, že existují i lidé uprostřed.“
Otevřenější mysl
Harriet Batesová, napůl Číňanka a napůl Britka, která pracuje v marketingu v Pekingu, je ráda, že je multirasová. Čtyřiadvacetiletá Batesová se narodila v Londýně, vyrůstala v Hongkongu a do Pekingu přišla před pěti lety.
Jednou z nejlepších věcí na tom, že je multirasová, je to, že se díky tomu stala velmi otevřenou vůči různým kulturám.
„Vnímám lidi i mimo to, odkud pocházejí, jakou mají barvu pleti nebo co mají na sobě, ať už je to burka, čongsam nebo sárí. Nakonec je každý člověk se svým vlastním příběhem, vášní a bojem,“ řekla Batesová.
Pokud jde o otázku identity, myslí si, že je docela jistá a sebevědomá. To, co si o ní myslí ostatní, ji příliš netrápí.
„Nemějte pocit, že si musíte dávat nálepku, a nemějte pocit, že si musíte ‚vybrat stranu‘. Jsi míšenka, jsi produktem mezirasové lásky a jsi chodícím, živým a dýchajícím svědectvím toho, že se lidé mohou zamilovat bez ohledu na odlišnou barvu pleti nebo etnický původ. Je to krásná věc, buďte na to hrdí!“
Harriet Batesová se domnívá, že vyrůstání v multikulturním prostředí ji učinilo velmi otevřenou vůči různým kulturám. Pozn. překl: S laskavým svolením Harriet Batesové
Chen souhlasí. Říká, že také nerada škatulkuje lidi čistě podle toho, odkud pocházejí. Má pocit, že je to příliš zjednodušující.
„Asi bych jen chtěl, aby se každý naučil, jak se v sobě cítit lépe. Žijeme v rychlé kultuře, kde rychle soudíme ostatní, a myslím, že to vede k tomu, že mnoho mladých lidí je v sobě dost nejistých a nejistých. Pojďme to změnit,“ řekl Chen.
Barbara Kiao, klinická poradkyně, která má soukromou službu v Šanghaji, radí lidem s problémy pramenícími z multirasového původu.
Řekla, že lidé budou promítat své vlastní nejistoty do někoho, o kom mají pocit, že je jiný než oni, a doporučuje rodičům, aby své děti seznamovali s oběma kulturami od samého počátku, když jsou malé.
„Předstírání, že jste někým, kým nejste, i když je to proto, že chcete být přijati, se nakonec vymstí a způsobí, že budete nešťastní a v depresi, protože máme žít autenticky,“ řekla.
Poznamenala také, že Číňané jsou zvědaví lidé a že to myslí dobře, i když jsou překročeny hranice slušnosti.
„Je důležité, aby se dítě nebo dospělý se smíšeným původem díval do svého nitra namísto toho, aby žil podle „odkazu jiných lidí“, a tím, že stojí ve své vlastní pravdě, se dějí kouzelné věci,“ řekla.
„S tím, že člověk samozřejmě musí najít vnitřní odvahu, aby takový byl, zejména pokud se učí být pravdivý až v dospělosti. To je to, v čem pomáhám mnoha svým klientům: cítit se naprosto pohodlně ve své kůži.“
Kwoková plánuje pokračovat v budování své kariéry v Pekingu a možná prozkoumá i další místa, protože ráda žije v různých zemích a poznává různé kultury.
„Cítila jsem, že jak stárnu, cítím se pohodlněji ve své kůži, sama se sebou a taková, jaká bych měla být,“ řekla.
Titulek v novinách: Rozmanité dědictví