Biomasa se schopností denitrifikace fosfátů byla testována za sekvenčních anaerobně-aerobních a anaerobně-anoxických podmínek. Počáteční dávka acetátu se za anaerobních podmínek měnila, aby se dosáhlo různého nasycení buněk PAO (organismy akumulující polyfosfáty) PHA (poly-hydroxyalkanoáty). Zvýšená dávka acetátu za anaerobních podmínek vedla k vyššímu uvolňování fosfátů a zvýšenému ukládání PHA PAO a také k vyšší míře příjmu fosfátů za následujících aerobních a/nebo anoxických podmínek. Výsledky experimentů rovněž naznačily, že při omezení organického uhlíku za anaerobních podmínek je biomasou využíváno více vnitřního glykogenu doplňujícího štěpení polyfosfátů, což vede k menšímu uvolňování fosfátů a většímu množství PHA uloženého na jeden přijatý acetát. V následné aerobní a/nebo anoxické fázi vykazují PAO při sníženém počátečním obsahu PHA v biomase za aerobních i anoxických podmínek lepší výkonnost EBPR (zvýšené biologické odstraňování fosforu), pokud jde o spotřebu PHA na přijatý fosfát. Zkoumání biomasy EBPR za kontrolovaných provozních podmínek, kdy experimentální analýza příslušných sloučenin v objemové fázi (PO(4)(3-), NO(3)(-) a/nebo O(2)) ve spojení s vnitrobuněčnými produkty biomasy (PHA, glykogen) přispívá k lepšímu pochopení metabolického chování PAO s ohledem na dostupnost organického substrátu.