Týmové formace
Eleven a Side
4-3-3
4-4-2
3-5-2
Eight a Side
3-3-1
Týmové formace: 4-3-3
Složení 4-3-3: čtyři obránci, tři záložníci, tři útočníci a brankář (s brankáři se v rovnici 4-3-3 nepočítá). Ve své době bylo toto rozestavení dominantním herním stylem týmů na všech úrovních. V současné době se jedná o formaci, která se používá u mladších skupin sportovců, kteří s hrou teprve začínají. Je to nejjednodušší a nejméně složitá formace, kterou je třeba se naučit, pochopit ji a hrát v ní. V poslední době se kvůli nedostatku bodů v americkém fotbale tato formace mírně vrací do vyšších soutěží, přesto stále hraje druhé housle za velmi populárním rozestavením 4-4-2, které bude vysvětleno později.
Obránci formace 4-3-3 se skládají ze čtyř atletů. Obranné pozice tvoří levý a pravý obránce, zametač a stoper. Levý a pravý obránce hrají před brankářem a za záložníky na svých stranách hřiště. Zametač hraje ve středu hřiště a je úplně posledním obráncem. Jediným hráčem za ním je brankář, takže tento hráč musí být velmi spolehlivý. Stoper hraje také ve středu hřiště. Je umístěn přibližně 10 metrů před zametačem. Správně rozestavení tito čtyři hráči by měli tvořit kosočtverec. Odpovědnosti levého a pravého obránce – tyto dvě pozice jsou pravděpodobně nejrozmanitějšími pozicemi ve hře, pokud jde o úroveň dovedností. Mám tím na mysli, že v mladším věku (5-12 let) by se tito hráči měli soustředit především na bránění své strany hřiště a v případě potřeby vyklízení míče. Jsou zodpovědní za posílání dlouhých míčů do prostoru, kam si mohou naběhnout útočníci, a také za snahu hrát míč k nohám volných záložníků. Rychlost není pro krajní obránce v mladém věku až tak zásadní. S rostoucí úrovní hry (od 13 let až po vysokou školu) se krajní obránci stávají mnohem více než jen defenzivními hráči. Tito krajní obránci se stávají důležitými členy útoku, kteří ve vhodnou dobu vybíhají k postranní čáře a hledají křižné míče pro skórování. Mohou také přenášet míč po postranní čáře a sami hledat křižné přihrávky. V tomto případě je velmi důležité mít rychlé krajní obránce. V případě protiútoku se musí umět velmi rychle dostat nahoru a dolů po hřišti. Je velmi důležité, aby se krajní obránci nenechali unést množstvím útočných náběhů. Musí odhadnout příležitost a vyrážet jen do těch příležitostí, o kterých si myslí, že skutečně povedou k tomu, že se dotknou míče nebo vystřelí. Pokud krajní obránce podniká příliš mnoho neproduktivních náběhů, riskuje, že se unaví a nebude schopen se vrátit a bránit svou branku, jak to má v popisu práce. Povinnosti zametače – Pozice zametače je jednou z nejdůležitějších pozic na hřišti a měla by být odpovídajícím způsobem obsazena. Zametač musí být chytrý, rychlý, zkušený a velmi spokojený se svými schopnostmi. Protože je poslední obrannou linií, jen velmi zřídkakdy provádí náběhy útočného typu. Jejich úkolem je kontrolovat hru dozadu. Jsou vůdcem ostatních tří obránců a jejich úkolem je za všech okolností podporovat ostatní tři obránce. Pokud soupeř přichází po pravé straně hřiště, musí být zametač připraven a schopen podpořit svého pravého obránce, pokud bude překonán. Zametač musí dělat všechno. Musí být schopen vybojovat míč, poslat míč do volného prostoru pro útočníky (zpravidla míří k rohovým praporkům), odhlavičkovat míče, kontrolovat ostatní obránce, zastavovat brejky a také spolupracovat s brankářem při zakládání obranných situací, jako jsou rohové kopy, volné kopy atd. Zametač je nesmírně důležitý hráč. Povinnosti stopera – stoper je zpravidla větší hráč. Rychlost zde není nutností, ale jedna věc, která je nutností, je důslednost. Tento hráč musí dělat věci neustále stejným způsobem a nesmí být sporadický. Říkám to proto, že pokud se nečekaně nechá porazit, jeho jedinou záchrannou sítí je zametač, který bude s největší pravděpodobností tak zaskočen jeho chybou, že i on mine míč a pak dojde k brejku. Úkolem tohoto hráče je jednoduše zabránit útokům. On/ona má soupeře připravit o míč a rozdělit ho. Stoper není tvůrce hry ani výstavní hráč. Je to nejjednodušší hráč na hřišti. Vyhrát držení míče a dostat ho k jinému hráči svého týmu. I když jsou jeho úkoly omezené, je stoper stále nesmírně důležitým hráčem.
STŘEDNÍ ZÁLOHY 4-3-3 se skládají ze tří hráčů. Pravý záložník, levý záložník a střední záložník. Tito tři hráči zpravidla tvoří jádro týmu. Vždy jsou ve středu dění a častěji než oni vytvářejí většinu brankových příležitostí týmu. Záložníci musí umět skvěle bránit i útočit. Tito hráči musí být všestranní a velmi atletičtí. Povinnosti krajních záložníků – levý a pravý záložník by měli být nejschopnějšími hráči týmu. V průběhu zápasu se po nich bude vyžadovat úžasné množství běhání. Aby byli úspěšní, musí podporovat útočníka před sebou a doplňovat obránce za sebou. Tito dva hráči jsou často těmi, kdo přebíhají míč do a kolem branky. Musí mít silné nohy a být velmi nesobečtí, pokud jde o skórování. Neměli by příliš střílet z rohů hřiště. Pokud se zatoulají do středu hřiště, měli by být připraveni střílet, ale ve většině případů budou běhat nahoru a dolů po postranní čáře a trefovat se do kříže, který útočníci promění v gól. Odpovědnosti středního záložníka – Střední záložník by měl být nejtalentovanějším hráčem na hřišti a zároveň sportovcem s nejtvrdší pracovní morálkou. Všechno by mělo v podstatě fungovat přes něj a jeho přítomnost musí být všem známa. Je zodpovědný za přebíhání hřiště ze strany na stranu, připravování útočníků ke střelám, vyhrávání všech míčů 50/50, skvělou obranu, střelbu z dálky a v podstatě plní roli „trenéra hráčů“ během pobytu na hřišti. Musí být velmi hlasitým vůdcem a instruktorem. Střední záložník má oproti ostatním hráčům svého týmu výhodu v tom, že má ke každému hráči blíže než kdokoli jiný. Může se otáčet o 360 stupňů a vždy by měl mít ve vzdálenosti 10-15 metrů někoho, komu může přihrát. Má také možnost hrát dlouhé míče do prostoru pro nabíhající útočníky. Tato pozice je nejdůležitější a mělo by se na ni tak pohlížet.
ÚTOČNÍCI pro rozestavení 4-3-3 se skládají ze tří atletů. Jsou velmi podobní záložníkům v tom, že hrají přímo přes celé hřiště způsobem pravý útočník, střední útočník, levý útočník. O pozici útočníka panuje vážný omyl. Mnozí se domnívají, že efektivním útočníkem jste pouze tehdy, když dokážete střílet góly. Střílet góly je samozřejmě neuvěřitelná vlastnost, ale velmi cenný je také útočník, který góly připravuje a sbírá asistence. Někteří z nejlepších útočníků na světě jsou ti, kteří připravují velké gólové akce na všechny své góly. Takový útočník v pozadí je důležitý. Odpovědnosti krajních útočníků – tito dva útočníci by se měli vždy snažit skórovat. Jejich první myšlenkou by měla být střela, ale jejich druhou myšlenkou by vždy mělo být, zda existuje lepší způsob. Tito útočníci často zakládají hru. Často se stává, že úhly na branku, do kterých tito hráči naběhnou, se nerovnají kvalitním střelám. Z tohoto důvodu jednoduše přihrají míč směrem do středu a nechají středního útočníka, aby práci dokončil. Tito hráči by měli být dobří dribléři a mít alespoň jeden solidní pohyb, kterým dokáží překonat obránce. Rychlost je pěkným atributem krajního útočníka, ale dobré dovednosti mohou někdy rychlost nahradit. Povinnosti středního útočníka – tento hráč by měl být nejlepším střelcem týmu. Střední útočník bude, nebo by alespoň teoreticky měl, střílet na branku vícekrát než kdokoli jiný v týmu. Tento hráč by měl být rychlý a mazaný s míčem. Jeho/její dovednosti s malým míčem by měly být vynikající. Měl by umět driblovat a kontrolovat míč velmi blízko u těla a dobře pracovat v úzkých prostorech. Častěji si při koučování týmu všimnete hráče, u kterého se zdá, že má prostě talent na gól. Právě takového hráče chcete na pozici středního útočníka. On/ona by měl/a být nejsobečtějším hráčem na hřišti. To neznamená, že nikdy nepřihrává, ale znamená to, že když má průměrnou šanci, tak si ji vezme. Všichni ostatní hráči by měli (ve většině případů) přihrávat na průměrné střely, ale středový útočník by se měl vždy chopit šance a využít svých schopností naplno.
Týmové formace: 4-4-2
Formování 4-4-2 je v současné hře nejoblíbenější. Skládá se ze čtyř obránců, čtyř záložníků, dvou útočníků a brankáře. Na první pohled by se mohlo zdát, že tato formace bude kvůli nedostatku útočníků omezovat skórování. To však není vždy pravda. V této formaci jsou záložníci a krajní obránci mnohem aktivnější v útočných akcích, což vede ke gólům.
Obránci rozestavení 4-4-2 mohou hrát mnoha různými způsoby. Mohou hrát v kosočtvercovém rozestavení, podobně jako v rozestavení 4-3-3. V tomto rozestavení mohou hrát i v obranných řadách. Mohou hrát rovně přes celou zadní část hřiště v řadě. Mohou hrát v obloukovém rozestavení, čímž se eliminuje pozice stopera a vytvoří se dvojitý zametač. Mohou také hrát ve třech napříč hřištěm, přičemž zametač visí vzadu uprostřed a je připraven odstranit případné chyby. Který způsob rozestavení hráčů zvolíte, záleží trochu na personálním obsazení a pohodlí. Co se týče povinností, jsou velmi podobné povinnostem, které mají obránci v rozestavení 4-3-3. Jediný rozdíl nastává, pokud hrajete obloukem se zdvojeným zametačem, nebo pokud hrajete plochou zadní čtveřicí. V těchto případech odpadá pozice stopera a zůstávají vám dva hráči, kteří plní roli zametače. Obecně platí, že jednoho ze svých zametačů budete používat výhradně jako stopera. Vyberete si nejlepšího útočníka soupeřova týmu a necháte svého dalšího zametače, aby ho po celou dobu hry značkoval. Jinak jsou všechny obranné hody stejné.
STŘEDNÍ POLNÍ HRÁČI v rozestavení 4-4-2 se skládají ze čtyř atletů. Pravý a levý záložník stále existují a plní stejné povinnosti jako u 4-3-3, ale do středu pole se přesouvá nový člen. Tento přírůstek do středu pole hraje ve středu hřiště vedle středního záložníka. Tito dva tvoří útočné a obranné duo a snaží se držet střed hřiště a kontrolovat hru. Často se stává, že jeden hráč zastává roli útočného záložníka a druhý roli defenzivního záložníka, i když tato označení nejsou vytesána do kamene. Tito dva středoví záložníci si mohou role vyměnit, pokud spolu komunikují a dají druhému vědět, kdy k výměně dojde. Tito čtyři záložníci začínají vypadat trochu jako zmíněný defenzivní diamant v rozestavení 4-3-3. Protože střed pole je nyní obsazen dvěma středovými hráči, může si obrana dovolit eliminovat pozici stopera, a to díky nadbytečné výpomoci ve středu zálohy. Očekává se však, že útočný záložník se posílí i na opačné straně a pomůže vyprodukovat nějakou ofenzivní gólovou sílu, když nyní bylo zrušeno místo útočníka navíc.
Útočníci v rozestavení 4-4-2 se skládají pouze ze dvou atletů. Tito dva sportovci mají velmi jedinečnou práci. Musí spolupracovat po celou dobu hry a málokdy je od sebe dělí více než 10 až 20 metrů. Společně musí pracovat na tom, aby uzavřeli úhly a obráncům znemožnili odklidit míč z obranných prostorů. Tito dva útočníci si musí natolik rozumět, aby dokázali předvídat, kde bude další pohyb toho druhého. Je velmi důležité, aby tito hráči byli rychlí a pohybliví. Je také důležité, aby tito dva hráči měli poměrně dobrou kondici. Teď, když jsou nahoře jen dva, musí trochu zaskočit za chybějícího třetího útočníka. Útočný záložník, jak bylo zmíněno výše, by měl také pomoci převzít část práce, ale odpovědnost za střílení gólů je stále na útočníkovi, takže musí opravdu tvrdě pracovat a spolupracovat, aby dosáhli svého cíle.
Sestavy týmu: Nejnovějším rozestavením, které se objevilo na scéně, je rozestavení 3-5-2.
3-5-2. Tuto formaci často používají vyšší úrovně soutěží, například vysokoškolské nebo profesionální týmy.
Chcete-li být s touto formací úspěšní, musíte mít přesně tolik talentu, kolik potřebujete. Vzhledem k tomu, že pro tuto formaci je potřeba přesný talent, mládežnické týmy, které si vybírají členy náhodně, často nemají takový luxus a talent, aby mohly tuto formaci používat.
Obránci ve formaci 3-5-2 se skládají ze tří atletů: levého obránce, pravého obránce a podhrotového hráče (nebo středního obránce). Tito tři obránci se musí po celou dobu držet těsně u sebe, maximálně 10-25 metrů od sebe. Vytvářejí tvar mírného trojúhelníku, přičemž zametač je nejblíže vlastní brance. To znamená, že od levého obránce k pravému obránci by neměla být vzdálenost větší než 50 metrů. Tito tři obránci musí spolupracovat, posouvat se po hřišti sem a tam, vzájemně se podporovat a dbát na to, aby všichni útočníci byli pod kontrolou. Obecně platí, že dva krajní obránci budou po celou dobu hry označovat dva soupeřovy útočníky „muž proti muži“ a nechají zametači volnou ruku, aby jim v případě potřeby pomohl. Protože obránci jsou pouze tři, je mnohem méně pravděpodobné, že budou podnikat útočné výpady. Pouze v případě, že jsou si naprosto jisti, že vstřelí gól nebo u něj asistují, by měli podniknout útočný výpad a nechat muže, který je značí. Tato obranná strategie je opět určena pouze pro nejzkušenější týmy a velmi sebevědomé obránce.
STŘEDNÍ OBRÁNCI v rozestavení 3-5-2 se skládají z pěti atletů. Toto rozestavení umožňuje hrát třem středním záložníkům a dvěma krajním záložníkům. Opět zde hraje roli úroveň dovedností. Tento typ rozestavení nemůže tým provozovat, pokud nemá vynikající úroveň dovedností. Při třech hráčích ve středu je velmi důležité, aby všichni měli těsné dovednosti s míčem a také komunikační dovednosti. Všichni musí spolupracovat při útočení, bránění, udržování držení míče, vyhrávání míče 50/50 a kontrole celkového tempa hry. Těchto 5 středních záložníků může být pro soupeřův tým vrahem, pokud jsou zkušení, ale také mohou zničit souhru a schopnosti týmu, pokud nejsou správně vycvičeni. K vytvoření úspěšného pětičlenného středu zálohy je zapotřebí velmi speciální skupina jednotlivců.
ÚTOČNÍCI v rozestavení 3-5-2 se skládají ze dvou hráčů. Tito dva sportovci mají velmi jedinečnou práci. Musí spolupracovat po celou dobu hry a málokdy je od sebe dělí více než 10 až 20 metrů. Společně musí pracovat na tom, aby uzavřeli úhly a obráncům znemožnili odklidit míč z obranných prostorů. Tito dva útočníci si musí natolik rozumět, aby dokázali předvídat, kde bude další pohyb toho druhého. Je velmi důležité, aby tito hráči byli rychlí a pohybliví. Je také důležité, aby tito dva hráči měli poměrně dobrou kondici. Teď, když jsou nahoře jen dva, musí trochu zaskočit za chybějícího třetího útočníka. S dalším, pátým hráčem ve středu pole dostávají útočníci o něco větší pomoc než v rozestavení 4-4-2, ale stále musí spolupracovat, aby dosáhli výsledku. Formace 3-5-2 rozhodně není pro každého. Ve skutečnosti není pro většinu. Je však dobré se s ní seznámit.
Výběr rozestavení je prostě na trenérském štábu. Chcete vybrat systém, který nejlépe využije vaše talenty a podpoří méně talentované jedince. Při výběru formací však mějte otevřenou mysl a nebojte se vyzkoušet něco úplně nového a neortodoxního, protože kdo ví, třeba to bude zatím nejlepší formace.
Týmové formace: Osm stran
3-3-1
Obránci ve formaci 3-3-1 se skládají ze tří hráčů: levého obránce, pravého obránce a záložníka (nebo středního obránce). Tito tři obránci se musí po celou dobu držet těsně u sebe, maximálně 10-25 metrů od sebe. Vytvářejí tvar mírného trojúhelníku, přičemž zametač je nejblíže vlastní brance. To znamená, že od levého obránce k pravému obránci by neměla být vzdálenost větší než 50 metrů. Tito tři obránci musí spolupracovat, posouvat se po hřišti sem a tam, vzájemně se podporovat a dbát na to, aby všichni útočníci byli pod kontrolou.
Vnější obránci: Obecně platí, že dva krajní obránci budou po celou dobu hry označovat útočníky na své straně „muž proti muži“ a nechají zametači volnou ruku, aby jim v případě potřeby pomohl. Protože jsou pouze tři obránci, je mnohem méně pravděpodobné, že budou podnikat útočné výpady než v jedenáctkovém fotbale.
Zametač: Pozice zametače (obdoba pozice „stopera“ v jedenáctkovém fotbalu) je jednou z nejdůležitějších pozic na hřišti a měla by být odpovídajícím způsobem obsazena. Zametač musí být chytrý, rychlý, zkušený a velmi spokojený se svými schopnostmi. Protože je poslední obrannou linií, jen velmi zřídka se pouští do náběhů útočného typu. Jejich úkolem je kontrolovat hru dozadu. Jsou vůdcem ostatních tří obránců a jejich úkolem je za všech okolností podporovat ostatní tři obránce. Pokud soupeř přichází po pravé straně hřiště, musí být zametač připraven a schopen podpořit svého pravého obránce, pokud bude překonán. Zametač musí dělat všechno. Musí být schopen vybojovat míč, poslat míč do volného prostoru pro útočníky (zpravidla míří k rohovým praporkům), odhlavičkovat míče, kontrolovat ostatní obránce, zastavovat brejky a také spolupracovat s brankářem při zakládání obranných situací, jako jsou rohové kopy, volné kopy atd. Zametač je nesmírně důležitý hráč.
Střední obránci se skládají ze tří hráčů. Pravý záložník, levý záložník a střední záložník. Tito tři hráči tvoří zpravidla jádro týmu. Jsou vždy ve středu dění a nejčastěji vytvářejí většinu brankových příležitostí týmů. Záložníci musí umět skvěle bránit i útočit. Tito hráči musí být všestranní a velmi atletičtí.
Odpovědnosti krajních záložníků – Levý a pravý záložník by měli být nejschopnějšími hráči týmu. V průběhu zápasu se po nich bude chtít úžasné množství běhání. Aby byli úspěšní, musí podporovat útočníka před sebou a doplňovat obránce za sebou. Když mají míč hluboko na útočné polovině hřiště, jsou to často oni, kdo přihrává před branku. A když je míč na druhé straně útočné poloviny, jsou postaveni před branku, aby přijali přihrávku a vystřelili.
Odpovědnosti středního záložníka – Střední záložník by měl být jedním z nejtalentovanějších hráčů na hřišti a zároveň sportovcem s nejtvrdší pracovní morálkou. Vše by mělo v podstatě fungovat přes něj a jeho přítomnost musí být všem známa. Je zodpovědný za přelévání hřiště ze strany na stranu, připravování útočníků ke střelám, vyhrávání všech míčů 50/50, skvělou obranu, střelbu z dálky a v podstatě plní roli „trenéra hráčů“ během pobytu na hřišti. Musí být velmi hlasitým vůdcem a instruktorem. Střední záložník má oproti ostatním hráčům svého týmu výhodu v tom, že má ke každému hráči blíže než kdokoli jiný. Může se otáčet o 360 stupňů a vždy by měl mít ve vzdálenosti 10-15 metrů někoho, komu může přihrát. Má také možnost hrát dlouhé míče do prostoru pro nabíhající útočníky. Tato pozice je nejdůležitější a mělo by se na ni tak pohlížet.
ÚTOČNÍK/CÍL: O pozici útočníka panuje vážný omyl. Mnozí se domnívají, že efektivním útočníkem jste pouze tehdy, když dokážete střílet góly. Střílet góly je samozřejmě neuvěřitelná vlastnost, ale velmi cenný je také útočník, který góly připravuje a sbírá asistence. Někteří z nejlepších útočníků na světě jsou ti, kteří připravují velké gólové akce na všechny své góly. Takový útočník v pozadí je důležitý. Tento hráč by měl být rychlý a mazaný s míčem. Jeho/její dovednosti s malým míčem by měly být vynikající. Měl by umět driblovat a kontrolovat míč velmi blízko u těla a dobře pracovat v úzkých prostorech. Měl by být nejsobečtějším hráčem na hřišti. To neznamená, že nikdy nepřihraje, ale znamená to, že když má průměrnou střelu, tak si ji vezme. Všichni ostatní hráči by měli (ve většině případů) přihrávat na průměrné střely, ale středový útočník by se měl vždy chopit šance a využít své schopnosti naplno.
Přetištěno se svolením autora z:
.