V tomto článku Lisa S. Hoffsteinová, výkonná ředitelka Centra Anny Frankové pro vzájemný respekt, vysvětluje hluboký význam odkazu Anny Frankové pro dnešek.
„Dovolte mi být sama sebou a pak jsem spokojená. Vím, že jsem žena, žena s vnitřní silou a spoustou odvahy.“
Tato slova napsala Anne Franková 11. dubna 1944 ve svých 14 letech uprostřed nejhorší genocidy, jakou svět poznal. Její deník, který byl přeložen do 70 jazyků a prodalo se ho více než 30 milionů výtisků, je stejně tak kronikou doby, kdy se skrývala v tajné příloze, jako kronikou dospívající dívky, která se vyrovnává s tím, kým je jako mladá žena.
Díky jejímu deníku, který zachránila jedna z pomocnic v tajné příloze Miep Giesová a který vydal její otec Otto Frank, jenž válku přežil, byl Annin hlas slyšet, zatímco miliony jiných byly umlčeny. Byla to mladá žena, která se snažila uprchnout před pronásledováním a její život byl tragicky zkrácen. Spolu s dalšími šesti miliony Židů byla Anne a většina její rodiny zavražděna německým nacistickým režimem kvůli své odlišnosti. Byli oběťmi zla. Byli oběťmi nenávisti.
A přesto Annina slova stále nabízejí naději. Jsou to slova, která se ozývají napříč generacemi a oslovují lidi všech národností a kultur. Vštěpují nám odhodlání vzdělávat budoucí generace o hrůzách minulosti; předávat jim ideály svobody od strachu a svobody od nedostatku; a jednat, když vidíme, že se děje nespravedlnost.
Hluboký význam Annina odkazu dnes nelze podcenit.
Lidé se s ní stále spojují. V mnoha ohledech je to obyčejná teenagerka, která píše o obyčejných teenagerských věcech. Přesto je výjimečnou osobností, a to nejen proto, že tyto věci psala uprostřed války a násilí, ale také proto, že v této dospívající dívce nacházíme reflexivní moudrost a vtip. Je to žena vnitřní síly a odvahy. A její slova stále inspirují, dodávají optimismus a povznášejí celé generace.
V březnu 2018 se v Centru Anne Frankové pro vzájemný respekt uskuteční severoamerická premiéra filmu Let Me Be Myself: Anny Frankové v Centru holocaustu pro lidstvo v Seattlu, novou výstavu s laskavým svolením Domu Anny Frankové v Amsterdamu. Výstava vypráví nejen příběh Anne, ale také příběhy dnešních mladých lidí. Výstava čerpá inspiraci z Annina citátu o tom, jak být silnou ženou, a zabývá se tím, jak se mladí lidé vyrovnávají s identitou, diskriminací a vyloučením. To je důvod, proč je odkaz Anne tak velký a proč se tak hluboce spojuje s lidmi, zejména s mládeží. Annino hledání toho, kým je jako mladá žena, zatímco prožívá nejhorší hrůzu v dějinách, nás všechny ovlivňuje, protože cítí stejné emoce jako většina dospívajících v tomto věku: úzkost, lásku, izolaci, strach, osamělost. Hluboce se s ní sžijeme, protože její emoce odrážejí ty naše. Je v každém z nás. Annina slova nás učí, že na činech a jazyku záleží. Její slova nám ukazují, že nemůžeme být slepí ke zvěrstvům a zneužívání, které nás obklopují. Že musíme mluvit nahlas a říkat už nikdy!“
Vzpomínky na ty, kteří zahynuli během holocaustu, včetně Anne, nás musí podporovat a nabádat nás, abychom něco změnili. Anne ve svém deníku píše: „Konečné utváření charakteru člověka leží v jeho vlastních rukou“. Je to v našich rukou. Diskriminace, nespravedlnost a vyloučení neskončily s koncem druhé světové války a osvobozením táborů. Pokračuje dodnes.