Když někdo přibere, často to má jednoduché vysvětlení: Příliš mnoho času stráveného u počítače. Nezdravá záliba v pizze. Dědičný sklon k přibírání kil. Ale co je na vině, když se celá země začne vyklenovat uprostřed? Jedno je jisté: na jednoduché odpovědi můžete zapomenout.
Slovo „epidemie“ se často nadužívá, ale neexistuje lepší způsob, jak popsat explozi obezity v Americe. Podle nejnovějších čísel Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) má neuvěřitelných 68 % dospělých Američanů nadváhu (což znamená, že mají index tělesné hmotnosti neboli BMI 25 a více) nebo jsou obézní. Přibližně 18 procent dětí a dospívajících má rovněž závažnou nadváhu.
Přemíra obezity zasáhla všechny části země, přičemž Středozápad a Jih vedou. nějakým způsobem jsme vytvořili ideální prostředí pro přibírání na váze. Jak se nám to podařilo? Byl to vynález Big Macu? Internet? Nadměrná velikost nealkoholických nápojů? Dálkové ovládání? Podle odborníka na obezitu, doktora Jamese Hilla, ředitele coloradského oddělení pro výzkum klinické výživy na Coloradské univerzitě, je to všechno dohromady a ještě něco navíc.
Američané nemají mnoho pohybu, ale ve skutečnosti by měli cvičit alespoň hodinu denně, aby zůstali zdraví, jak vyplývá z pokynů vydaných v září 2002 Národním lékařským institutem. Členové 21členného panelu, který směrnice vydal, uvedli, že jsou znepokojeni skokovým nárůstem obezity v posledních několika desetiletích. Podle Americké kardiologické asociace (AHA) by se všichni zdraví dospělí měli pět dní v týdnu věnovat alespoň 30 minutám cvičení střední intenzity. Moderní vymoženosti brání lidem v aktivitách, které potřebují k udržení kondice.
„Mnoho lidí poukazuje na rychlé občerstvení, ale na vině je pravděpodobně stejně tak Bill Gates jako Ronald McDonald,“ říká Hill. Ve skutečnosti k epidemii aktivně přispívá téměř každý aspekt naší společnosti, říká. Podle Hilla „spousta maličkostí“ dramaticky vychýlila misky vah. A v případě amerického pasu mohou maličkosti vyústit v něco velmi velkého. Obezita je přímo spojena se srdečními chorobami, vysokým krevním tlakem, mrtvicí a cukrovkou 2. typu a může být základem pro řadu dalších onemocnění. Vědci z American Cancer Society odhadují, že obezita je příčinou přibližně jedné třetiny všech úmrtí na rakovinu v této zemi.
Země nadbytku
Zjednodušeně řečeno, Američané jako celek jedí více kalorií, než spálí. A proč ne? Potravin je dostatek a jsou pohodlnější než kdykoli předtím. Nemusíme ji lovit, shánět ani sklízet. Stačí ho vytáhnout z lednice, vyzvednout v jedné ze 170 000 restaurací rychlého občerstvení nebo si ho objednat po telefonu. „Po většinu lidské historie bylo skutečným problémem sehnat dostatek jídla,“ říká Hill. „Naše těla jsou dobře uzpůsobena k tomu, aby vydržela hladovět, aby z každé kalorie vytěžila maximum. Nejsme stavěni na nadbytek.“
V naší historii lovu a mrchožroutství se také zrodila silná touha po tuku a potravinářský průmysl tuto touhu více než ochotně uspokojoval. Dnes Američané získávají asi 35 % kalorií z tuků. Naše láska k tukům nepochybně přispěla k epidemii obezity, ale zdaleka není jediným viníkem, říká Hill. Ve skutečnosti se procento tuku v naší stravě v posledním desetiletí, kdy se krize obezity skutečně rozjela, téměř nezměnilo.
Není to přemíra tuku, co je příčinou epidemie – je to přemíra téměř všeho, říká Marion Nestle, PhD, MPH, profesorka výživy, potravinových studií a veřejného zdraví na New York University. Všude, od kaváren po restaurace, se velikost porcí nepředstavitelně zvětšila. „Lidé si na velké porce velmi rychle zvykli,“ říká. „Běžné velikosti se najednou zdály být skromné.“ Podle amerického ministerstva zemědělství se americká strava za posledních 35 let zvětšila asi o 530 kalorií denně, což teoreticky stačí na to, aby každý člověk ročně přibral 53 kilogramů.
Klid
Tyto kalorie bychom vždycky mohli spálit trochou pohybu navíc, ale většina z nás se vydává opačným směrem. „Vidím to na svém vlastním oddělení,“ říká Nestle. „Píšu spoustu poznámek. Dříve jsem si je tiskla a chodila s nimi ke schránkám. Nebylo to zrovna olympijské cvičení. Ale teď prostě všem posílám e-mail. Většina mé práce spočívá v sezení u počítače.“
Mnozí z nás se s tím mohou ztotožnit. V práci místo toho, abychom se potili a dřeli, ukazujeme a klikáme. A když je práce hotová, máme všechny možnosti, jak si odpočinout. Proč chodit na poštu pěšky, když můžeme jet autem? Proč chodit po obchodním centru, když můžete nakupovat online? Proč si házet s míčem, když si můžete zahrát NFL 2004 na X-Boxu? Navíc mnoho našich měst není zrovna nakloněno chůzi. Kdo by se chtěl procházet do nejbližšího nákupního centra, když k němu musí jít přes propustek a dálnici?
Dokonce i naše děti držíme v klidu. Po celé zemi mizí hodiny tělesné výchovy a ty, které zůstávají, často nejsou příliš náročné, říká Hill. A děti jsou samozřejmě obzvlášť zranitelné vůči přitažlivosti televize a videoher.
„Toto je pravděpodobně nejvíce sedavá generace lidí v historii světa,“ říká bývalý americký generální chirurg David Satcher. Na vině jsou podle něj také školy, které neposkytují zdravější potraviny. Měly by podle něj podporovat děti v konzumaci nízkotučných a zdravých potravin a snížit počet automatů umístěných na školních pozemcích.
Pokrok správným směrem učinila Aliance pro zdravější generaci, která v roce 2006 zprostředkovala dohodu s americkými distributory nápojů o zastavení prodeje limonád na základních a středních školách a o prodeji pouze dietních limonád v areálech středních škol.
Přesto, když to všechno spojíme dohromady, dostaneme krizi s hlubokými a vzájemně provázanými kořeny. Epidemii nezpůsobil žádný jednotlivý faktor a žádné jednotlivé řešení ji nezpomalí. „I kdybychom se zbavili všech McDonaldů, Burger Kingů a Wendy’s v zemi, pořád bychom měli velký problém,“ říká Hill.
Potřeba komunitní akce
Pokud země nebude brát epidemii obezity vážněji, hrozí podle Satchera, že přijdeme o mnohé zdravotní úspěchy v oblasti srdečních chorob a dalších chronických zdravotních problémů, kterých jsme dosáhli v posledních desetiletích.
Lidé, kteří si chtějí udržet normální tělesnou hmotnost, by podle zprávy vydané Institute of Medicine měli zařadit nějakou formu cvičení. Dospělí a děti by se měli alespoň hodinu denně věnovat středně intenzivním aktivitám, jako je chůze, plavání nebo jízda na kole.
13. prosince 2001 vydala federální vláda údernou zprávu s názvem „Výzva generálního lékaře k prevenci a snížení nadváhy a obezity“. Zpráva mimo jiné vyzvala školy, aby vyžadovaly hodiny tělesné výchovy na všech stupních škol. (V současné době pouze dva státy – Illinois a New York – vyžadují každoroční výuku tělesné výchovy od mateřské školy až po 12. třídu.)
Zpráva také doporučila vypínat automaty ve školách v době jídla, vytvářet více příležitostí k fyzické aktivitě na pracovištích, nabízet mimoškolní rekreační programy a vytvářet bezpečná a dostupná rekreační zařízení pro lidi všech věkových kategorií. V neposlední řadě zpráva nabádala k lepší osvětě o výhodách kojení, protože studie ukazují, že u kojených dětí je menší pravděpodobnost, že vyrostou v dospělé osoby s nadváhou.
V reakci na rostoucí celonárodní obavy se členové Kongresu snažili financovat řadu komunitních programů zaměřených na snížení obezity, včetně cvičebních programů ve školkách a pečovatelských domech, výstavby cyklostezek a vzdělávacích programů o výživě ve školách. Odborníci na výživu mají vlastní nápady, jak tento problém řešit. Například Peggy Agronová, ředitelka projektu LEAN (Leaders Encouraging Activity and Nutrition) a registrovaná dietoložka, se domnívá, že změna jídel podávaných ve školních jídelnách by dětem prospěla více než vzdělávací programy v oblasti výživy. Podle odborníků jsou však všechny tyto typy programů krokem správným směrem.
„Pokud se nadváha a obezita nebudou omezovat, mohou brzy způsobit tolik nemocí a úmrtí, kterým lze předcházet, jako kouření cigaret,“ říká Satcher. „Lidé mají tendenci považovat nadváhu a obezitu za čistě osobní záležitost, ale je toho hodně, co mohou a měly by komunity pro řešení těchto problémů udělat.“
Lékař Toni Martin z kalifornského Berkeley souhlasí. „Proč netrváme na tom, aby developeři zahrnovali do nových sídlišť pěší stezky?“ říká. „Proč nenařídíme výuku výživy na středních školách? Proč nezakážeme reklamu na nezdravé potraviny pro děti stejně, jako jsme zakázali reklamu na cigarety? Mohli bychom dávat ceny dětem, které si každý den přinesou k obědu kousek ovoce nebo zeleniny, nebo přinutit výrobce automatů na jídlo, aby nabízeli minimální počet zdravých jídel za privilegium instalovat své automaty v areálu školy. Nedává mi smysl nazývat problém epidemií a pak se ho snažit řešit po jednotlivcích.“
Přes celostátní nárůst obezity bylo podle CDC pouze 65 procentům obézních dospělých lékařem nebo zdravotnickým personálem sděleno, že mají nadváhu.
To je jeden z důvodů, proč vládní zdravotničtí úředníci z U.S. Preventive Services Task Force doporučují, aby lékaři posuzovali pacienty a určovali jejich BMI. Pokud jsou obézní, měli by do svých rozhovorů zahrnout i poradenství v oblasti hubnutí.
Co můžete udělat vy
Je přitom snadné nechat se odradit. Například Nestlé vidí jen malý prostor pro naději. Příliš mnoho průmyslových odvětví závisí na tom, že nás udržují v nadměrné výživě a nečinnosti. „Nevím, jak tuto válku vyhrajeme,“ říká.
Hill se na to ale dívá jinak: Protože epidemii pomohla odstartovat spousta malých věcí, mohou ji pomoci zvrátit i malé změny v našem životním stylu. Říká, že ať už McDonald’s začne podávat brokolici, nebo ne, restaurace po celém světě by mohly omezit nabídku tuků a kalorií. Stejně tak jen málo lidí má vůli nebo chuť radikálně změnit svůj jídelníček, ale všichni můžeme najít jednoduché způsoby, jak kalorie snížit. (Nápovědu najdete ve výživových doporučeních pro Američany, která vydalo Ministerstvo zemědělství Spojených států amerických na adrese http://www.health.gov/dietaryguidelines/). Nemůžeme zrušit televizní nebo počítačový průmysl, ale téměř každý si může každý den vyhradit půl hodiny až 45 minut na svižnou procházku, říká.
I malé změny životního stylu vyžadují motivaci, a té se zdá být nedostatek. „Neodvedli jsme dobrou práci při informování o naléhavosti situace,“ říká Hill. „Kdyby lidé pochopili závažnost epidemie, udělali by to, co je potřeba.“
Flegal, KM et al. Prevalence and Trends in Obesity Among US Adults, 1999-2008 JAMA. 2010;303(3):235-241.
Rozhovor s Marion Nestle.
Rozhovor s Jamesem Hillem.
Hill, J.O. a J.C. Peters. Příspěvek životního prostředí k epidemii obezity. Science, 29. května 1998. 280:1371-1374.
Úkolová skupina USA pro preventivní služby. Screening obezity u dospělých: Recommendations and Rationale (Doporučení a zdůvodnění). Annals of Internal Medicine, 2. prosince 2003, Vol. 139 Issue 11. S. 930-932
Mokdad AH, et al. Actual Causes of Death in the United States, 2000. JAMA. 2004;291:1238-1245
Alliance for a Healthier Generation. Tisková zpráva: Centers for Disease Control and Prevention Statement on Action by U.S. Beverage Distributors to Restrict Soft Drink Marketing in Schools (Prohlášení Centra pro kontrolu a prevenci nemocí k opatřením amerických distributorů nápojů na omezení marketingu nealkoholických nápojů ve školách). Květen 2006. http://www.healthiergeneration.org/engine/renderpage.asp?pid=s030
Ministerstvo zemědělství USA. Agriculture Fact Book (Kniha faktů o zemědělství). 2001-2002. http://www.usda.gov/factbook/chapter2.htm
Office of Legislative Policy Analysis. http://olpa.od.nih.gov/legislation/108/pendinglegislation/impact.asp
Centra pro kontrolu nemocí. Nadváha. Duben 2006. http://www.cdc.gov/nchs/fastats/overwt.htm
Americká společnost pro rakovinu. Cancer Prevention and Early Detection Facts and Figures [Fakta a čísla o prevenci a včasném odhalení rakoviny]. 2007.
American Heart Association. Cvičení a kondice. 2007 October
.