Padesát let po atentátu v Dallasu zůstává John F. Kennedy nejobdivovanějším americkým prezidentem poválečné éry. Proč je i po tolika letech stále tak populární?“
Z hlediska přijímání zákonů toho moc neudělal. Velké zákony o občanských právech a snížení daní, které jsou spojovány s jeho jménem, ve skutečnosti prosadil v Kongresu prezident Lyndon B. Johnson. Částečně to bylo proto, že Kennedy vlastně neměl v Oválné pracovně tolik času, prezidentem byl pouhých tisíc dní.
Je vzpomínán jako hrdina kubánské krize, který odolal radám mnoha bezpečnostních činitelů zničit sovětská odpalovací zařízení vojenskou silou. Kennedyho souhlas s invazí do Zátoky sviní na začátku jeho funkčního období byl však chybou, která mohla vést kubánského vůdce Fidela Castra k tomu, že tato odpalovací zařízení vůbec přijal. A Kennedy vystupňoval angažovanost USA ve Vietnamu, zvýšil počet amerických poradců v zemi z několika stovek na 16 000 a zároveň otevřel kohoutky vojenské a politické pomoci.
A pak je tu jeho sukničkářství. V posledních desetiletích vrhají věrohodné zprávy o jeho četných milenkách na jeho osobní život daleko jiné světlo.
Ale navzdory tomu všemu Američané v průzkumech společnosti Gallup označují Kennedyho za nejvýznamnějšího prezidenta USA moderní doby od roku 1990, kdy tato firma poprvé položila tuto otázku.
Získejte do své e-mailové schránky příběhy Monitoru, které vás zajímají.
Přihlášením souhlasíte s našimi zásadami ochrany osobních údajů.
V posledním průzkumu společnosti Gallup, který byl zveřejněn tento měsíc, téměř tři čtvrtiny respondentů uvedly, že Kennedy se zapíše do dějin jako vynikající nebo nadprůměrný šéf americké vlády.
„To je nejvyšší zpětné hodnocení, které bylo uděleno kterémukoli z 11 prezidentů, kteří zastávali úřad od dob Dwighta Eisenhowera,“ píší Andrew Dugan a Frank Newport ze společnosti Gallup.
K podobným výsledkům dospěli i další tazatelé. Nový průzkum společnosti Hart Research provedený pro Centrum pro politiku při Virginské univerzitě ukázal, že respondenti hodnotili JFK jako nejlepšího prezidenta z těch, kteří byli zvoleni od roku 1950.
Na stupnici od 1 do 10 respondenti ohodnotili Kennedyho průměrnou známkou 7,6. Na stupnici od 1 do 10 respondenti ohodnotili Kennedyho průměrnou známkou 7,5. Na druhém místě byl Ronald Reagan s hodnotou 6,9 a na třetím Dwight Eisenhower s hodnotou 6,8.
No, za prvé, Kennedyho reputace začínala vysoko. Není populární jen při zpětném pohledu. V době, kdy byl ve funkci, byl mimořádně oblíbený.
Jeho průměrné hodnocení v letech 1960 až 1963 bylo podle Gallupa 70 procent. To je o 5 procentních bodů více než u Kennedyho předchůdce Eisenhowera a mnohem více než průměrné hodnocení všech nástupců JFK.
Druhé, Kennedyho image mládí a energie se odrážela v průběhu let. Jeho charisma vynikne i na černobílých fotografiích. Byl a zůstává prezidentem, o němž Američané věří, že stál za skutečnou nadějí a změnou.
Anketa Hart požádala respondenty, aby napsali stručný dojem nebo pocit týkající se nejvýznamnější vlastnosti JFK. Nejčastější odpovědí bylo „skvělý člověk, dobrá rodina, mladistvý, energický, vztahovačný“.
Na otázku, zda mají vybrat ze seznamu slov, která symbolizují náladu v zemi v roce 1963, vybrala podle výsledků Hartova průzkumu většina 37 procent dnešních voličů slovo „změna“. Třicet šest procent vybralo slovo „mladý/mladá“.
Zatřetí se zdá, že odhalení o ženách nijak neovlivnila jeho prezidentskou pověst. Vyplývá to z jeho přetrvávající popularity mezi voliči. Explicitně to vyplývá z Hartových zjištění. Firma se ptala voličů, zda zprávy o Kennedyho mimomanželských vztazích ovlivnily jejich pohled na jeho prezidentství. Čtyřiačtyřicet procent respondentů odpovědělo, že si ho kvůli tomu méně váží jako člověka, ale ne jako prezidenta. Třicet šest procent respondentů uvedlo, že to ani v jednom případě nic nezměnilo.
Jen 17 procent dospělých uvedlo, že je to přimělo dívat se na JFK negativněji jak z osobního, tak z politického hlediska.
Nakonec může v Kennedyho popularitě hrát roli i jeho předčasný konec. Zejména v domácnostech demokratů se zapsal jako mučedník. William McKinley byl však dalším populárním a energickým prezidentem, kterého skolila kulka atentátníka. Z lidového povědomí se vytratil tak, jak se JFK nevytratil.
Možná je to proto, že Kennedy i dnes tak ztělesňuje hmatatelný pocit svěžesti a příslibu oné éry. Kennedy, nejmladší muž zvolený do prezidentského úřadu, se na fotografiích z Dallasu z doby před svým osudným obratem u texaského Skladiště školních knih zářivě usmívá. Ráno 22. listopadu 1963 měli Američané optimistický pohled na něj i na celý národ, upozorňuje Andrew Kohut, zakládající ředitel Pew Research Center. Plných 82 procent lidí si myslelo, že v roce 1963 se moc Ameriky zvýší. Čtyřiašedesát procent uvedlo, že obchodní podmínky jsou dobré.
„Tehdejší nálada v Americe měla jen málo paralel s moderní dobou,“ píše pan Kohut.
Dnes toužíme po té době, než výstřely z pušky Lee Harveyho Oswalda vzaly Americe nevinnost. Něco z toho je nostalgie baby boomers po jejich minulém mládí. Průzkumy však ukazují, že ti, kteří jsou příliš mladí na to, aby si atentát na JFK pamatovali, ho vnímají téměř stejně pozitivně jako jejich starší kolegové.
„Vždy budeme vidět Jacka a Jackie v majestátní černé prezidentské limuzíně, usmívající se, mávající, koupající se v obdivu a nádherném slunečním svitu,“ uzavírá Larry Sabato, politolog z University of Virginia a autor knihy „Kennedyho půlstoletí: Kennedyho.“
Autor knihy „Kennedyho prezidentství, atentát a trvalý odkaz Johna F. Kennedyho“ (The Presidency, Assassination, and Lasting Legacy of John F. Kennedy).