Jedno víkendové odpoledne před dvaceti lety si Otis Brawley oblékl sportovní šortky a tričko a začal uklízet garáž. Byla to vítaná chvilka odpočinku od náročné práce vedoucího výzkumného pracovníka v Národním onkologickém ústavu, asistenta tehdejšího generálního lékaře Davida Satchera a lékaře v Námořní nemocnici v Bethesdě.
Policista z Montgomery County si Brawleyho všiml v garáži a zavolal posily. Policie ho vyslechla a Brawley skončil spoutaný tváří k zemi. Teprve když předložil řidičský průkaz s adresou domu, ve kterém stáli, policie ustoupila.
„To je cena za to, že jste v Americe černoch,“ říká doktor Brawley, odborník na rakovinu a nyní zasloužilý profesor agentury Bloomberg.
Černoši tuto cenu příliš často platí životem při fatálních střetech s policií. Existuje však i další cena: jejich zdraví, které je v průběhu života podkopáváno mnoha společenskými faktory. Černošští muži mají celkově nižší průměrnou délku života a vyšší výskyt chronických onemocnění, jako je cukrovka a onemocnění ledvin, než běloši.
Brawley, který působí v oddělení epidemiologie na Bloombergově škole a v oddělení onkologie na Lékařské fakultě, řídí rozsáhlé interdisciplinární výzkumné úsilí zaměřené na rozdíly v oblasti rakoviny. Ty vyplývají ze složité kombinace faktorů, včetně socioekonomického postavení, přístupu ke zdravotnickým zařízením, nedůvěry lékařů, sousedství a faktorů životního prostředí – a samozřejmě rasy.
Brawley však zdůrazňuje, že mezi lidmi různého etnického nebo rasového původu existuje jen velmi málo biologických rozdílů. Rasa působí spíše na sociální úrovni a projevuje se v tom, jak jsou černoši vnímáni a jak je s nimi zacházeno – od násilných střetů s orgány činnými v trestním řízení až po ústrky kolegů a paternalismus lékařů, kteří černošské pacienty odsuzují. Rasa působí také na strukturální úrovni, která je základem staletí trvající marginalizace, v jejímž důsledku má mnoho černošských Američanů horší přístup ke zdravým potravinám, bezpečným čtvrtím, vzdělávacím a profesním příležitostem a kvalitní zdravotní péči.
U černochů také přetrvává nedůvěra ve zdravotnický systém. Muži obvykle chodí k lékaři mnohem méně často než ženy – a to se týká zejména černošských mužů, říká Roland Thorpe, Jr, PhD, MS, profesor zdravotního chování a společnosti a zakládající ředitel Programu pro výzkum zdraví mužů.
„Když jdeme poprvé k lékaři, jsme na pohotovosti, protože jsme nešli na roční prohlídku,“ říká Thorpe.
Thorpe je hlavním řešitelem projektu Black Men’s Health Project, longitudinální studie, která byla zahájena před dvěma lety společně s výzkumníky z Tulane University. Do této studie – první, která se zaměřuje výhradně na zdraví černošských mužů – bude zařazeno 10 000 černošských amerických mužů, kteří budou sledováni po dobu nejméně 20 let. Dotazník se ptá na otázky týkající se života černošských mužů. Thorpe a budoucí vědci využijí tento soubor dat k získání poznatků, například jak mikroagrese a maskulinita souvisejí s kardiovaskulárním rizikem.
„Máme mnoho psychosociálních faktorů, které jsou známy jako klíčové determinanty zdraví černošských mužů,“ říká.
Studie s účastníky z celých Spojených států bude shromažďovat diferencované zkušenosti černošských mužů z různých sociálních a geografických prostředí.
To je důležité, protože místo je již dlouho považováno za klíčovou determinantu zdravotních výsledků, která ovlivňuje kvalitu bydlení, dostupnost zdravých potravin nebo přiměřenost místních zdravotnických zařízení. V USA bylo neoddělitelně spjato s rasou kvůli praktikám, jako je redlining, který odepřel hypotéky na bydlení budoucím černošským majitelům domů a soustředil černošské obyvatele do čtvrtí s nižší hodnotou nemovitostí. Černošské čtvrti nejenže postrádají supermarkety s kompletními službami nebo dobře vybavené nemocnice, ale jsou také častěji vystaveny hrozbám, jako je nebezpečný odpad nebo opuštěné budovy, které přitahují škůdce a kriminalitu.
Když lidé spojují tyto atributy místa s lidmi žijícími v těchto čtvrtích, může to vést k neužitečným předpokladům o roli rasy ve zdraví, říká Darrell Gaskin, PhD ’95, MS, profesor zdravotní politiky a managementu a ředitel Centra pro řešení zdravotních rozdílů Johnse Hopkinse. Uvědomění si dopadu života v chudé nebo marginalizované čtvrti, říká Gaskin, mění „uvažování o rase jako o rizikovém faktoru kvůli tomu, kým člověk je“ na pochopení, že „rasa v těchto Spojených státech tolik určuje, kde žijete, kde pracujete, kde se bavíte, v jakém kontextu se nacházíte,“ říká.
Například několik jeho studií zjistilo, že zatímco nemocnice s nedostatečnými zdroji mají trvale vyšší úmrtnost, černošští a bílí pacienti léčení ve stejné nemocnici mají podobné výsledky. „V rámci nemocnice nevidíte rozdíly v úmrtnosti,“ říká Gaskin. „Problém není v osobě, ale v kontextu.“
Stejně jako Brawley měl i Gaskin své vlastní blízké setkání s orgány činnými v trestním řízení, včetně incidentu, kdy ho zastavila policie a ze šesti křižníků vystoupili policisté a přistoupili k němu s vytasenými zbraněmi. (Z jeho nového auta byly odcizeny dočasné poznávací značky a oni se domnívali, že je zločinec.)
„Ponížení, které člověk musí snášet – pokud ten vztek nevyjádříte … začnete ho internalizovat, takže není divu, že lidé bojují s vysokým krevním tlakem a mají vyšší výskyt mrtvice, protože jste neustále ve střehu,“ říká Gaskin a cituje spisovatele Jamese Baldwina, který popsal, že být „relativně uvědomělým“ černochem v Americe znamená „být téměř neustále ve vzteku“.“
Marino Bruce, PhD, MSRC, MDiv, profesor a ředitel Programu pro výzkum víry, spravedlnosti a zdraví na Lékařském centru Mississippské univerzity, se s tímto pocitem musel ve svém životě mnohokrát vypořádat, a to i na akademické půdě – od toho, že hned první den na Davidson College vyšel z knihovny a univerzitní policista ho požádal o předložení studentského průkazu, až po neviditelnost, kterou jako černošský vědec ve vědeckém oboru občas stále zažívá.
„Při takových interakcích si uvědomuji fyzickou reakci,“ říká Bruce. „Cítím, jak mi stoupá krevní tlak … mění se vám dech – snažíte se zachovat klid.“
Bruce, který je také ordinovaným baptistickým duchovním, zkoumá, jakou roli může hrát víra a spiritualita při zlepšování zdravotních výsledků a zvládání stresu. V jedné studii zjistil, že riziko úmrtí u osob, které se alespoň jednou týdně účastní náboženských obřadů, je o 45 % nižší než u osob, které do kostela vůbec nechodí. Je přesvědčen, že když se lidé spojí s něčím větším, než jsou oni sami, zejména s praxí víry založené na principech soucitu, odpuštění a tolerance, mohou časem méně reagovat na stresory.
„Člověk se také naučí zvládat obtížné situace. Pokud jste pozorní a pamatujete na rozdíl mezi pocitem a myšlením, můžete se jimi prokousat. Tento proces může být prospěšný pro vaše zdraví,“ říká Bruce.
Církve jako stěžejní instituce černošských komunit v minulosti sdružovaly a rozdělovaly ekonomické, politické a sociální zdroje. Také „potvrzovaly afroamerické muže a poskytovaly jim školení a příležitosti k vedení“, poznamenává Bruce.
Janice Bowieová, PhD ’97, Bloombergova stoletá profesorka a předsedkyně školního programu DrPH, rovněž zkoumá roli víry a spirituality ve zdravotních výsledcích a kvalitě života. I když se lékaři mohou zdráhat ptát se na duchovní praxi pacienta, měli by být citliví k tomu, zda by pacientovi neprospělo, kdyby se s ním například před operací pomodlil nemocniční kaplan nebo někdo z jeho víry.
„Pro mnoho lidí je jejich víra tím, co je podporuje při zotavování,“ říká Bowie. „Někdy, když se lidé cítí velmi sklesle kvůli klinickému výsledku nebo diagnóze, může být jejich víra a vztah s jejich společenstvím věřících terapeutický.“
Bowie je také pevně přesvědčen, že výzkum musí od počátku zahrnovat zástupce komunity. To, že velkou část současného výzkumu vedou černošští muži, jí dává naději, že řešení a výsledky budou rezonovat s jejich cílovými příjemci.
„Vidím příslib pro černošské muže, když černošští muži vedou tyto studie, navrhují tyto studie a když spolu s nimi zapojují účastníky do realizace této práce,“ říká Bowieová.
.