Proč záleží na tom, jestli jdeme v neděli do kostela, místo abychom se modlili sami? Můžeme si doma číst Bibli, modlit se a konat dobré skutky, aniž bychom kdy vkročili do kostela. Přesto je liturgie, zejména eucharistická liturgie – akt, kdy se jako Kristovo tělo scházíme, abychom Bohu vzdávali chválu a modlili se, naslouchali jeho slovu a nechali se živit Kristovým Tělem a Krví – podstatným aspektem naší víry. Sacrosanctum concilium zcela jasně uvádí, proč je liturgie ústředním prvkem naší víry:
Liturgie je však vrcholem, k němuž směřuje činnost církve; zároveň je pramenem, z něhož vytéká veškerá její moc. Vždyť cílem a předmětem apoštolské činnosti je, aby se všichni, kdo se vírou a křtem stali Božími syny, shromáždili, aby chválili Boha uprostřed jeho církve, aby se účastnili oběti a jedli večeři Páně (SC, §10).
Liturgie vytváří prostor pro setkávání věřících křesťanů v modlitbě. Jako prostor pro bohoslužbu má liturgie pro naši víru zásadní význam, protože nás přibližuje ke zdroji našeho života (Bohu) a ukazuje nám cíl, k němuž směřuje veškerá křesťanská činnost (tj. k Boží slávě).
Úkon společného setkávání v modlitbě není novým konceptem, který byl prosazen II. vatikánským koncilem. Spíše je zakořeněný ve struktuře křesťanské víry, vrytý do křesťanské identity od samého počátku. V Novém zákoně a raných církevních dokumentech nacházíme důkazy o tom, že společná modlitba byla podstatnou součástí života prvních křesťanů. Sám Kristus uvádí, že „kde jsou dva nebo tři shromážděni v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich“ (Mt 18,20).
Společná modlitba je nedílnou součástí naší křesťanské identity, protože křesťanství není soukromá nebo individuální víra. Je osobní a jedinečně se projevuje v každém člověku prostřednictvím jeho talentů a darů, ale je to víra společná. Jsme pokřtěni v Kristově velikonočním tajemství, které z nás činí údy Kristova těla. Od okamžiku vstupu do víry při křtu jsme součástí něčeho, co přesahuje naše omezené lidství. Spojení v modlitbě zjevuje Kristovu přítomnost v našich spolukřesťanech a ve světě. V liturgii církve se Kristova přítomnost projevuje v eucharistii a ve všech svátostech, v hlásání Božího slova a ve společenství shromážděných věřících (SC, §7). Díky Kristově přítomnosti v liturgii je liturgie zdrojem i cílem křesťanského života.
Zdroj a cíl křesťanské činnosti
Liturgie je zdrojem křesťanského života. Liturgie je nejen místem, kde dochází ke křtu, a tím se stáváme křesťany, ale je také místem, kde můžeme přijímat každodenní potravu pro křesťanský život. Jako křesťané rosteme, když se ponoříme do Božího slova a učíme se naslouchat vedení Ducha svatého. Kristovo Tělo a Krev, které přijímáme v eucharistii, nás živí a přibližuje Kristu, abychom mohli být Kristovou tváří pro ostatní ve světě. Svou víru vyjadřujeme v liturgickém úkonu, kdy se jako Boží děti scházíme, abychom společně vzdávali chválu a modlili se k Tomu, který je zdrojem našeho života.
Stejně jako je liturgie zdrojem křesťanského života a činnosti, je také cílem, ke kterému by měla směřovat veškerá naše činnost. Jako lidé, kteří jsou živeni Kristovou přítomností v liturgii, by naše jednání ve světě mělo být svědectvím naší víry v Krista. Způsob, jakým se chováme k druhým, jak jednáme ve svých domovech a na pracovištích, a rozhodnutí, která činíme, odrážejí naši víru ve spásné Kristovo působení a příchod Božího království. To vše je v liturgii předkládáno Bohu, když ho uznáváme za zdroj našeho života a cíl, ke kterému směřujeme.
Proč tedy záleží na tom, zda se účastníme liturgie? Protože je ztělesněním naší křesťanské víry, která se uskutečňuje ve společenství, slově a modlitbě. Když se scházíme při liturgii, slavíme svou víru a nabízíme se Bohu skrze Ducha svatého v Kristově přítomnosti.
PŘEČTĚTE SI 2. ČÁST TÉTO SÉRIE:
http://churchlife.nd.edu/2018/04/11/sacramental-personhood-amor-ergo-sum/
Vyjádření redakce: V dubnu se v časopise Církevní život budeme zamýšlet nad povahou liturgické představivosti v umění, hudbě, svátostné modlitbě a rituálním jednání.