Přeložila: Zeynep Sen
Redakce: Zeynep Sen
Přeložila: Martina Vondráčková: Christine Taylor
Helen Kellerová kdysi řekla: „Raději půjdu s přítelem ve tmě, než abych šla sama ve světle,“. Tento výrok odráží pocit, který cítí mnozí z nás. Jako lidské bytosti jsme společenští tvorové. Toužíme po hlubokých a smysluplných vztazích. I když často máme pocit, že nejsme schopni vytvořit pouta, která by byla dostatečně hluboká na to, aby se dala nazvat skutečným přátelstvím. Nakonec vedeme povrchní rozhovory, které ani pořádně nepoškrábou povrch. Nebo možná nemáme pocit, že jsme nedílnou součástí života našich přátel – nebo že oni jsou důležitou součástí toho našeho. Někdy máme pocit, že se s lidmi kolem sebe vůbec nedokážeme spojit. Jak to tedy můžeme překonat? Jak můžeme navázat a pěstovat přátelství, která nám vydrží po celý život?“
Proč vlastně potřebujeme přátele?“
Vědci jsou bezradní, proč lidé vlastně potřebují přátele. Jediné, co vědí s jistotou, je, že ano. V průběhu let četné studie zjistily, že mít opravdové přátelství je velmi prospěšné pro naši duševní pohodu. Nedávná studie Harvardovy univerzity odhalila, že navazování blízkých přátelských vztahů podporuje zdraví mozku ve stáří. V minulosti bylo prokázáno, že přátelství prodlužuje délku lidského života a dokonce snižuje různá zdravotní rizika, například srdeční choroby.
Důvod, proč je pro nás tak dobré mít přátele, spočívá v tom, že nám slouží jako opory v životě. Přátelé nás podporují, když to nejvíce potřebujeme. Rozvod, ztráta, neúspěšná zkouška, sesazení z funkce… Ať už procházíme čímkoli, po celou dobu nám budou stát po boku. Nevíme, proč si k přátelům vytváříme takové vzorce chování. Jen to, že je máme a že je to pro nás dobré.
Jak vzniká přátelství?“
C. S. Lewis kdysi popsal okamžik, kdy získáme nového přítele: „Přátelství se rodí v okamžiku, kdy jeden člověk řekne druhému: „Cože? Ty taky? Myslel jsem, že jsem jediný.“ Nemohl mít větší pravdu. Všechny vztahy potřebují výchozí bod, takříkajíc společný základ. Mít takový společný základ je skvělým výchozím bodem pro navázání vztahu. I když pokud na nich nebudeme stavět, pokud nevyužijeme společný základ, který nám byl dán, pak se nám nikdy nepodaří proměnit známost ve skutečné přátelství. Co tedy musíme udělat, abychom tento klíčový okamžik proměnili ve skutečný vztah? Jak z cizího člověka, se kterým máme něco společného, udělat skutečného přítele. A co je možná nejdůležitější, jak se sami stát skutečným přítelem?“
Pěstování blízkého přátelství
Vztahy jsou složité. Neexistuje žádný návod, jak se v nich orientovat, protože každý člověk a každý vztah je jiný. Přesto existuje několik faktorů, kterými se formování přátelství řídí. Meditací nad těmito faktory můžeme lépe porozumět našim přátelstvím, našim přátelům i sobě samým. Teprve pak můžeme začít zkoumat a konečně vyřešit své vnímání lidských vztahů.
Nalézání společného základu
Nalézání společného základu s těmi, ke kterým cítíme vztah, není jen dobrým výchozím bodem pro přátelství, je to také krok, který nám umožní se o nich současně dozvědět více a zároveň odhalit více o sobě samých. Nejčastěji hledáme podobnosti mezi námi a druhou osobou, abychom mohli začít budovat společnou řeč. To může být cokoli. Životní postoje, hodnoty, zájmy, věk, pohlaví, socioekonomické postavení, koníčky, zkušenosti… Odhalování těchto druhů podobností nám pomáhá lépe porozumět lidem před námi. Máme pocit, že část z nich známe, a cítíme touhu poznat víc. Podobnosti, které objevíme a rozšíříme, nás činí otevřenějšími vůči rozdílům mezi námi a našimi přáteli. Dává nám to více důvodů k jejich zkoumání, a tím i k lepšímu a lepšímu porozumění našemu příteli v průběhu času. Čím otevřenější k tomu budeme, tím hlubší bude naše porozumění. A čím hlubší bude naše porozumění, tím lepším přítelem se staneme.
Odhalení sebe sama.
Základem každého zdravého vztahu je důvěra. I když důvěra nevznikne jen tak přes noc. Jak velmi dobře víte, důvěra potřebuje čas, aby se rozvinula. Jedním z nejlepších způsobů budování důvěry je nejen to, že někomu v průběhu času důsledně ukazujete, jak se chováte, rozhodujete a jednáte s ostatními, ale také to, že jste zranitelní. Chceme-li mít důvěryhodné vztahy, musíme být ochotni se člověku před námi otevřít. Musíme být ochotni sdílet s ní osobní věci, které by se o nás jinak nedozvěděla, a riskovat přitom, že nás zraní. Naše pocity, starosti a nejniternější myšlenky, soukromé vzpomínky, jako jsou rozchody nebo chyby z minulosti. Čím otevřenější jsme, tím zranitelnější si dovolíme být. Tím dáváme svému příteli jasný vzkaz: „Svěřuji ti tyto informace o sobě. Věřím ti, že mi neublížíš.“ To neznamená, že bychom měli být zranitelní jen s někým. Moudře si vybírejte, kdo uslyší vaše příběhy, ale vězte, že tím, že nikdy nikomu nesvěříte žádné osobní informace, se můžete na neurčito vzdálit od vytvoření jakéhokoli skutečného přátelství. Ano, riskujete, že vám někdo ublíží, pokud vás zradí, ale alternativou je, že se nikdy nebudete moci na nikoho skutečně spolehnout nebo se na něj spolehnout, což je pocit, který je izolující a škodlivý pro vaše fyzické i duševní zdraví.
Naše ochota být důvěřiví a zranitelní podněcuje k tomu, aby takoví byli i naši přátelé. Tímto způsobem se dělíme o život svých přátel a získáváme si jejich důvěru. Pokud máme problémy s navazováním kontaktů s druhými lidmi a s vytvářením nepovrchních vztahů, jsou důvěra a zranitelnost vynikajícími faktory, nad kterými bychom měli meditovat. Jak moc se skutečně otevíráme svým přátelům? Kolik ze sebe a svého života jsme ochotni sdílet? Kolik toho sdílíme se svými přáteli? Pokud je odpověď na tyto otázky „málo“, pak je možná na čase, abychom se postupně přinutili sdílet více.
Reciprocita.
Reciprocita je nutností ve všech zdravých vztazích. Jedná se o to, že sdílíte s přítelem části sebe a svého života a přítel dělá totéž. Je to investování času do svého přítele, ať už se s ním sejdete na šálek kávy, nebo se objevíte na akci, o které víte, že je pro něj důležitá. Je to sdílení jeho trápení nebo štěstí. Jde o to, aby váš přítel investoval čas a energii do vás podobným způsobem. Stručně řečeno, je to dávání a přijímání zdravého vztahu. Jsou chvíle, kdy jsme ve vztahu v pozici dávajícího a kdy jsme na straně přijímajícího.
Přesto se na chvíli zamyslete. Existuje ve vztahu s vaším přítelem dynamika, kdy jste vždy tím, kdo dává? Pokud jste jediný, kdo investuje čas a energii, naslouchá problémům, starostem a oslavám svého přítele, je vaše přátelství vyvážené? Pokud jste v přátelství vždy na straně příjemce, jste dobrým přítelem? Oba tyto scénáře vychylují naše vztahy. Díky nim se my nebo naši přátelé cítíme izolovaní a osamocení. Opravdu se tak chceme cítit nebo chceme, aby se tak cítil náš přítel? Pokud ne, co můžeme udělat pro to, abychom to změnili?“
Jak můžeme být lepšími přáteli?“
Faktem je, že rodinu si vybrat nemůžeme, ale přátele ano. Někdy máme ke svým přátelům blíž, než kdy budeme mít ke svým rodinám. I když vytvoření takového přátelství není jen otázkou trávení času s nimi. Jde o to podpořit je, když procházejí těžkým obdobím, nebo dokonce tiše sedět vedle nich, aby věděli, že nejsou sami. Je to oslavování jejich úspěchů a sdílení jejich štěstí. Jde o to, aby tu naši přátelé byli pro nás stejným způsobem. Pokud je pro nás obtížné navázat kontakt s druhými nebo s našimi přáteli, pak je možná na čase zamyslet se nad povahou našich vztahů. Na chvíli se posaďte a rozjímejte o nich. Jak vyvážené je vaše přátelství? Kdy jste tu naposledy byli skutečně pro přítele nebo kdy tu byl přítel skutečně pro vás? Považujete snad své přátelství za samozřejmost? Meditace vděčnosti mohou být vynikajícím cvičením, jak na to přijít. Kdy jste se naposledy zastavili a zamysleli se nad tím, jaké máte štěstí, že máte přítele? Kdy jste naposledy dali příteli najevo, jak se cítíte?
Meditace soucitu vám také mohou pomoci zjistit váš vztah k přátelům. Jak soucitní jste k ostatním? Jak reagujete, když za vámi přítel přijde s problémem? Zametáte ho pod koberec a snažíte se ho ignorovat? Promluvíte si o tom s přítelem a snažíte se přijít problému na kloub? Nasloucháte mu a snažíte se mu být nablízku? Chápete, co v danou chvíli skutečně potřebují, a reagujete podle toho? Pokud ne, pak meditace o tom, jak můžete být k druhým soucitnější a chápavější, může být vynikajícím způsobem, jak se naučit jednat lépe.
Ať už jsou naše problémy s přátelstvím jakékoliv, vždy se můžeme zlepšit. Stačí, když budeme otevření a ochotní se více snažit. Musíme se naučit vidět, jak na tom ve vztazích jsme, aniž bychom soudili sebe nebo své přátele. A co je nejdůležitější, musíme se svými přáteli otevřeně komunikovat o tom, jak se cítíme. Protože jen tak můžeme společně pracovat na zlepšení našich vztahů.
Nakonec budeme rádi, když nám napíšete o svých vztazích s přáteli. Co považujete za dobrého přítele, jak byste chtěli být lepším přítelem?