Nejprve mi dovolte, abych vám pogratulovala k hubnutí! Není to snadné a ještě větší výzvou je u toho vydržet a váhu si udržet. Myslím, že stále mít pocit, že jste tlustá, i když hubnete, je věc sebepojetí a sebepojetí je někdy těžké pochopit. Někdy je snazší vidět věci na druhých lidech než vidět stejné věci na sobě. Na sebeobraz má někdy vliv popírání, neboli to, čemu se říká „kognitivní disonance“. Je to způsob, jakým mozek chrání vaši psychiku tváří v tvář zraňujícím nebo zklamávajícím okolnostem. Například většina kuřáků ví, že kouření jim škodí. Kognitivně vědí, že pokud budou nadále kouřit, bude to mít nepříjemné následky, ale přesto se rozhodnou kouřit. Jsem vyléčený závislák na cigaretách, takže vím, co si říkáme, když se rozhodneme kouřit navzdory zdrcujícím důkazům, že kouření způsobuje srdeční choroby, rakovinu a celou řadu dalších zdravotních problémů: „Příští týden přestanu kouřit“ nebo „Jsem ještě mladý a ve skvělé kondici. Ještě chvíli můžu kouřit a budu v pořádku.“ Dokud k sobě ale nebudeme opravdu upřímní a nepřiznáme si, že si v podstatě kráčíme k brzkému hrobu, budeme kouřit dál.Sebepojetí hraje také velmi důležitou roli v tom, jak se cítíme, když máme nadváhu. Dlouhá léta jsem byla obézní a zhruba před třemi lety jsem zhubla sedmdesát kilo, což s mou energetickou hladinou a sebevědomím udělalo zázraky. Ale víte, ten tlouštík ve mně pořád je. Pořád se dívám do zrcadla a říkám si, že jsem pořád tlustý; i když mi manželka a přátelé (zejména ti, které jsem dlouho neviděl) říkají: „Hele, vypadáš skvěle!“ A já si říkám, že jsem pořád tlustý. Stále poznávám, že jsem určitě zhubl a určitě se cítím lépe, nosím menší oblečení a dokážu vyjít schody, aniž bych se zadýchal. Ale trochu to popírám; stále si myslím, že mám nadváhu, i když už ji ve skutečnosti nemám. proč? nejsem si přesně jistá. Ale myslím, že si někde uvnitř říkám, že když budu příliš spokojená s tím, jak vypadám, mohla bych zpohodlnět a začít zase nabírat kila. A určitě vím, že když si nehlídám, co jím, a nepočítám každý den kalorie, nebo když nemám svých třicet minut vysoké aktivity denně, začnu opravdu rychle přibírat, a to prostě nechci. nevím, jestli to tak máte i vy, ale já si myslím, že jsem ke své váze a velikosti nadále kritická jako k obrannému mechanismu, a to mě udržuje na uzdě, abych už nikdy neztěžkla. Možná je to část odpovědi i pro tebe. ale pro tebe (i pro mě) platí, že bychom měli být hrdí na svůj úspěch! Hubnutí je těžké a věřte mi, že s věkem je to ještě těžší. Buďte na sebe hrdí, že jste dosáhli velkého pokroku ve svém zdraví a celkové pohodě. Soustřeďte se na pozitivní věci a pokračujte v tom. A já budu také. Doufám, že vám to alespoň trochu pomohlo. přeji vám, aby se vám dařilo, a přeji vám klid!