Když lidé čelí hrozící válce, dělají rozhodnutí, která by jinak neudělali, protože jejich myšlenky se obracejí k tomu, jak nejlépe zachovat co nejvíce životů.
Tak se stalo, že v 50. letech 20. století některé státy zahájily programy tetování krevních skupin dětí na levou stranu jejich trupu, jak uvádí Mental Floss, čímž se z dětí staly chodící transfuzní stanice.
Program se nazýval Operace Tat-typ a některé státy jej zaváděly s cílem usnadnit podávání transfuzí po atomovém útoku.
Hřiště cca 1950
Tetování mohlo fungovat jako rychlý způsob, jak najít okamžitý zdroj krve pro transfuzi kriticky zraněným. Dnešníma očima se zdá nemožné, aby se do takové situace dostalo dítě, ale v prvních letech 50. let, kdy USA vstupovaly do korejské války a studená válka vrcholila, se na to někteří úředníci dívali mnohem vlídnějším okem. Děti i dospělí stáli ve frontě, aby splnili svou úlohu a nechali se potetovat a potapetovat.
Korejská válka
Nápad přinesl do USA lékař z AMA Andrew Ivy. Když po druhé světové válce svědčil v Norimberském procesu, všiml si, že někteří nacističtí příslušníci SS mají na těle vytetovanou svou krevní skupinu.
Když se Ivy vrátil do Chicaga, přivezl tento nápad s sebou jako způsob, jak se vypořádat s rychle se tenčícími zásobami krve, které byly vedlejším efektem korejské války.
Tak by v případě, že by se Sovětský svaz rozhodl začít útočit na cíle v USA, byla připravena zásoba krve, která by pomohla léčit ty, kteří by trpěli nemocí z ozáření, jež následuje po jaderném útoku.
G.I. utěšuje truchlícího pěšáka
Ivy byl členem Chicagského výboru pro lékařskou obranu a loboval za realizaci tohoto nápadu v Chicagu. Chicagská lékařská společnost, zdravotní rada a dokonce i někteří občané tento program plně podporovali, ačkoli ho nakonec v tomto městě nikdy nespustili.
Jeden dopis redakci novin v New Jersey dokonce navrhoval vytetovat lidem na tělo čísla sociálního pojištění, aby se v případě potřeby usnadnila identifikace. Naštěstí nic nenasvědčuje tomu, že by se tento nápad dostal dál než k dopisu, ve kterém byl napsán.
Školní děti se učí chránit se v případě jaderného útoku tím, že ve třídě své školy nacvičují nácvik přikrčení a krytí.
Ačkoli chtěly, neznamenalo to, že by z toho děti byly nadšené, i když. Sloupkař deníku Washington Post přinesl vyprávění Johna MacGowana, který v roce 1952 chodil do první třídy školy Lanier v Munsteru ve státě Indiana a byl jedním z tetovaných dětí.
MacGowan popsal tento proces jako „strašný“, jeho třída byla vedena chodbou do zdravotnické místnosti, kde se tetování provádělo. Když děti stály ve frontě a čekaly, až na ně přijde řada, viděly, jak ostatní po jednom vstupují do místnosti.
Ivyho plán byl zaveden v lednu 1952, školy v Lake County, Indiana
Bzučení jehlové pistole následoval křik a/nebo pláč tetovaného dítěte. MacGowan říkal, že každé dítě, které ještě čekalo ve frontě, trochu zbledlo, když kolem něj prošla každá oběť.
Také žertoval, že nejvyšší známka, kterou kdy ve škole dostal, byla A+ vytetovaná na jeho trupu – jeho krevní skupina.
Nejmladším dítětem, které bylo tetováno, je pravděpodobně Paul Bailey z Milfordu v Utahu, který se narodil v nemocnici Beaver County v roce 1955. Tetování mu bylo provedeno jen asi dvě hodiny po narození. Zaměstnanec nemocnice nezapomněl zdůraznit, že předtím dostali souhlas rodičů.
Tetování bylo velké asi jako desetník a umístěné na levé straně hrudníku, obvykle pod levou paží
Přes možné náboženské námitky vůči tetování mezi mormonským obyvatelstvem Utahu prohlásil zástupce církve, že tetování je vyňato ze zákazu znečišťování těla členů církve, což zvýšilo ochotu některých obyvatel Utahu účastnit se programu.
Související video: Přestože se v Utahu a Indianě snažili o prosazení a rozšíření operace Tat-type, tato myšlenka se nikdy nerozšířila za hranice těchto států.
Přestože se v Utahu a Indianě snažili o prosazení a rozšíření operace Tat-type, tato myšlenka se nikdy nerozšířila za hranice těchto států. V polovině a na konci 50. let nadšení pro tuto myšlenku opadalo
Přečtěte si další příběh od nás: Dvojí agent za studené války? Případ slavného špionážního letounu U-2 sestřeleného v SSSR
Nejenže ukončení korejské války snížilo zátěž krevních bank, ale také veřejnost začínala chápat, že skutečná hrozba jaderného útoku je takového rozsahu, že taková opatření jsou do značné míry zbytečná.
Dnes je však stále dost lidí, kteří si na kůži nesou nataženou bledou připomínku tohoto kusu naší historie.