Všechna dokonalá chvála budiž Alláhovi, Pánu světů. Dosvědčuji, že není nikdo hoden uctívání kromě Alláha a že Muhammad 
je Jeho otrokem a poslem.
Především se Alláh neptá na to, co činí; Alláh říká (což znamená): {Nebude (se) ptát na to, co činí, ale budou se ptát.} Člověk by se tedy měl podřídit tomu, co Alláh uzákonil, a Alláh neuzákonil něco jiného než moudrost, kterou můžeme, ale nemusíme znát. Vskutku, v hadíthu sahíh se uvádí, že ryby je dovoleno jíst; Prorok řekl: „Jsou dvě mrtvá zvířata, která je dovoleno jíst: jsou to ryby a kobylky…“
Naproti tomu je přípustné hledat důvod (daného) právního předpisu a může být, že moudrost, která stojí za nezabíjením ryb, spočívá v tom, že mrtvá ryba je čistá, protože nemá (tekoucí) krev, která v ní zůstává v důsledku její smrti, na rozdíl od hospodářských a jiných zvířat, která musí být zabita podle islámských obřadů, aby mohla být povolena k jídlu, protože její mrtvá zvířata jsou nečistá, protože mají krev, která v ní zůstává v důsledku její smrti, takže nemohou být čistá jinak než porážkou (zaživa) podle islámských obřadů.
Ibn Al-Qayyim 
řekl: „Mrtvá zvířata jsou zakázána, protože v nich zůstávají svědci (tekutiny), výměšky a škodlivá krev, proto je porážka důvodem k tomu, aby byla povolena k jídlu, protože odstraňuje tyto výměšky a krev. Co se týče samotné smrti, ta nevede k zákazu, protože k ní dochází porážkou stejným způsobem, jako k ní dochází z jiných důvodů, takže pokud ve zvířeti není krev a výměšky, které jsou odstraněny porážkou podle islámských obřadů, nestává se svou smrtí zakázaným a není podmínkou ho porazit, aby bylo povoleno k jídlu, jako je tomu v případě kobylek. Proto to, co nemá tekoucí krev, se smrtí nestává nečistým, jako mouchy, včely a podobně, a ryba je na tom stejně jako ony, protože kdyby měla krev a výměšky, které v ní zůstávají její smrtí, nebyla by zákonná, když zemře, aniž by byla poražena podle islámských obřadů.“
Alláh ví nejlépe.