Kola jsou archetypem primitivní technologie na úrovni jeskynního člověka. Ve skutečnosti jsou ale tak důmyslná, že trvalo až 3500 let před naším letopočtem, než je někdo vynalezl. V té době – bylo to v době bronzové – už lidé odlévali kovové slitiny, stavěli kanály a plachetnice, a dokonce navrhovali složité hudební nástroje, například harfy.
Záludnost kola nespočívá v představě válce valícího se po hraně. Jde o to vymyslet, jak k tomuto válci připojit stabilní, nehybnou platformu.
„Geniální byl koncept kola a osy,“ říká David Anthony, profesor antropologie na Hartwick College a autor knihy „The Horse, the Wheel, and Language“ (Princeton, 2007). „Ale pak bylo také obtížné ji vyrobit.“
Aby bylo možné vyrobit pevnou nápravu s otáčejícími se koly, vysvětlil Anthony, konce nápravy musely být téměř dokonale hladké a kulaté, stejně jako otvory ve středu kol; jinak by mezi těmito součástmi vznikalo příliš velké tření, aby se kola mohla otáčet. Kromě toho musely nápravy těsně přiléhat k otvorům v kolech, ale ne příliš těsně – musely se volně otáčet.
Úspěch celé konstrukce byl extrémně citlivý na velikost nápravy. Tlustá náprava by vytvářela příliš velké tření, zatímco úzká by tření snížila, ale zároveň by byla příliš slabá na to, aby unesla zatížení. „Tento problém vyřešili tím, že první vozy byly poměrně úzké, takže mohly mít krátké nápravy, což umožnilo mít nápravu, která nebyla příliš tlustá,“ řekl Anthony v pořadu Malé záhady života.
Citlivost systému kola a nápravy na všechny tyto faktory podle něj znamenala, že nemohl být vyvíjen postupně. Byla to konstrukce typu „všechno nebo nic“.
Kdokoli ji vynalezl, musel mít přístup k širokým deskám dřeva ze stromů se silnými kmeny, aby mohl vyřezat velká kulatá kola. Potřebovali také kovové nástroje, aby mohli vyřezat jemně osazené otvory a osy. A museli mít potřebu převážet těžká břemena po souši. Podle Anthonyho „to bylo tesařství, které pravděpodobně zpozdilo vynález asi do roku 3500 př. n. l., protože teprve po roce 4000 př. n. l. se na Blízkém východě rozšířila litá měděná dláta a žlábky.“
Vynález kola byl tak náročný, že k němu pravděpodobně došlo pouze jednou, a to na jednom místě. Z tohoto místa se však zřejmě rozšířil po Eurasii a Blízkém východě tak rychle, že odborníci nemohou s jistotou říci, kde vznikl. Nejstarší vyobrazení kolových vozů byla vykopána v Polsku a jinde v euroasijských stepích a tato oblast předstihuje Mezopotámii (dnešní Irák) jako nejpravděpodobnější rodiště kola. Podle Asko Parpola, indologa z Helsinské univerzity ve Finsku, existují lingvistické důvody domnívat se, že kolo pochází od Tripolanů z dnešní Ukrajiny. To znamená, že slova spojená s koly a vozy pocházejí z jazyka této kultury.
Parpola se domnívá, že miniaturní modely kolových vozů, které se běžně vyskytují v euroasijských stepích, pravděpodobně předcházely vozům v lidském měřítku. „Je … nápadné, že v tripolské kultuře bylo vyrobeno tolik modelů. Takové modely se často považují za dětské hračky, ale mně se zdá pravděpodobnější, že šlo o miniaturní protějšky skutečných věcí,“ řekl. „Prvenství miniaturních modelů naznačuje skutečnost, že kolové podoby zvířat pocházejí dokonce z domorodých indiánských kultur Střední Ameriky, kde se skutečná kola nikdy nevyráběla.“
Hračky nebo ne, tyto oblíbené modely z dávných dob mají své protějšky v dnešních Hot Wheels a miniaturních hasičských autech. Kdo ocení vozidla na kolečkách plněji než miminka a batolata? Jejich téměř všeobecná fascinace tím, jak se malá vozidla mohou kutálet po podlaze, a radost, kterou jim přináší přeprava v těch v životní velikosti, upozorňuje na pozoruhodnou vynalézavost kola.
Sledujte Natalie Wolchover na Twitteru @nattyover. Sledujte Malé záhady života na Twitteru @llmysteries a pak se k nám připojte na Facebooku.