Top 5
Na 49. výročním zasedání Světového ekonomického fóra v Davosu, novozélandská premiérka Jacinda Ardern prozradila, že vytvoří první „rozpočet na blahobyt“ na světě, aby upřednostnila zdraví a blahobyt občanů své země. Řekla: „Musíme se zabývat společenským blahobytem našeho národa, nejen ekonomickým blahobytem.“
Hospodářský růst – a tím i blahobyt – se v současnosti měří hrubým domácím produktem (HDP). Jako rámec, na němž vlády staví nesčetné politiky, má HDP za cíl sledovat produkci veškerého zboží a služeb, které se v ekonomice každý rok koupí a prodají.
Toto měřítko se stalo klíčovým nástrojem, který ekonomové, politici a akademici používají k pochopení společnosti. Autor a přednášející Philipp Lepenies jej označil za „nejmocnější statistický údaj v dějinách lidstva“ a Federální rezervní banka v Saint Louis jej označila za „jeden z největších vynálezů 20. století“. Dnes je však smysl HDP zpochybňován.
DP není přesný a bezchybný údaj, jak se mnozí domnívají – je to
pouhý odhad
Když se stane tak známým makroekonomickým ukazatelem, je snadné zapomenout, že HDP je poměrně moderní vynález. Rámec pro sledování hospodářského růstu vytvořil pro vládu USA ekonom ruského původu Simon Kuznets po Velké hospodářské krizi, než jej britský ekonom John Maynard Keynes upravil do podoby ukazatele, který známe dnes.
V nezávislém přezkumu ekonomických statistik Spojeného království zveřejněném v roce 2016 sir Charles Bean napsal, že HDP je často vnímán jako „souhrnná statistika“ o stavu ekonomiky. To znamená, že je často zaměňován s bohatstvím nebo blahobytem, ačkoli měří pouze příjmy. „Důležité je, že HDP… neodráží ekonomickou nerovnost nebo udržitelnost (environmentální, finanční nebo ),“ napsal Bean. Navíc HDP není přesný a bezchybný údaj, jak se mnozí domnívají – je to pouhý odhad. „Tato nejistota obklopující oficiální měření HDP je ve veřejném diskurzu nedostatečně uznávána a komentátoři často přisuzují odhadům falešnou přesnost,“ pokračoval Bean.
Sarah Arnoldová, vedoucí ekonomka New Economics Foundation (NEF), řekla pro World Finance, že HDP jako měřítko ekonomické aktivity je pouze prostředkem k dosažení cíle: „Stal se takovým synonymem národního úspěchu, že se zdá, že důvody, proč vůbec usilovat o hospodářský růst, byly dávno zapomenuty.“
Pokud pomineme nedostatky, na které upozornili Bean a Arnoldová, je HDP stále nepřesným měřítkem prosperity, protože nevyjadřuje velkou část hodnot vytvořených v moderním světě. HDP vznikl v době výroby, a jak napsal David Pilling, africký redaktor Financial Times, ve své knize The Growth Delusion: Bohatství, chudoba a blahobyt národů: „není špatný v započítávání výroby cihel, ocelových tyčí a jízdních kol.“ Kde však má potíže, je ekonomika služeb, segment, který tvoří stále větší část ekonomik zemí s vysokými příjmy (viz obr. 1). Pilling napsal: „Když se vykašleme na stříhání vlasů, psychoanalytická sezení nebo stahování hudby, je to zřetelně rozmazané.“
DDP upřednostňuje hmotné statky, což také znamená, že nedokáže dostatečně zachytit hodnotu technologií. Tam, kde převratné inovace usnadnily život spotřebitelům – například jim umožnily rezervovat si vlastní letenky namísto placení cestovní kanceláři -, vidí HDP pouze zmenšující se ekonomiku. „Spousta toho, co technologie dělají, ničí to, co nebylo potřeba,“ řekl Pillingovi Will Page, ekonomický ředitel společnosti Spotify. „V konečném důsledku budete mít méně ekonomiky, ale vyšší blahobyt.“
Bezpočet bezplatných online služeb se přesunul mimo oblast ekonomické aktivity měřené HDP, včetně Googlu, YouTube a Wikipedie. Z hlediska HDP jsou inovace – i když znamenají vyšší kvalitu služeb – často na úkor hospodářského růstu. Jinde vždy existovaly cenné oblasti práce mimo rámec HDP, včetně domácích prací, péče o nemocné členy rodiny nebo přátele a dobrovolnictví. Dopad této práce není započítán jednoduše proto, že nedochází k výměně peněz.
V roce 2014 Andrew Haldane, hlavní ekonom Bank of England, ve svém projevu uvedl, že ekonomická hodnota dobrovolnictví by mohla přesáhnout 50 miliard liber (63,7 miliardy USD) ročně – a to ještě před sečtením dopadu na blahobyt dobrovolníků, který zahrnuje snížení stresu, zlepšení fyzického zdraví a získání nových dovedností.
Širší souvislosti
V roce 1968 kritizoval Robert Kennedy, bratr amerického prezidenta Johna F. Kennedyho, hrubý národní produkt – měřítko podobné HDP – slovy, že „měří zkrátka všechno kromě toho, co činí život hodnotným“. Arnold se domnívá, že tento výrok platí i dnes: „
NEF se domnívá, že existuje pět ukazatelů, které HDP nezohledňuje a které by mohly pomoci přesněji měřit národní úspěch: kvalita pracovních míst, blahobyt, emise uhlíku, nerovnost a fyzické zdraví. „Víme, jaká by měla být dobrá ekonomika, která umožňuje lidem prosperovat,“ řekl Arnold. „Dobrá ekonomika uspokojuje základní potřeby všech; znamená, že lidé jsou zdraví a šťastní a nepodněcuje potenciální dlouhodobé problémy, jako je extrémní nerovnost.“
Světová banka také vytvořila robustnější měřítko hospodářského růstu: komplexní bohatství. Komplexní bohatství podle ní zohledňuje jak příjmy, tak související náklady v řadě oblastí, což poskytuje úplnější obraz ekonomického blahobytu a udržitelnější cestu růstu. „Používá-li se HDP sám o sobě, může poskytovat zavádějící signály o zdraví ekonomiky,“ uvádí se ve zprávě Světové banky The Changing Wealth of Nations 2018. „Neodráží odpisy a vyčerpání aktiv, neodráží, zda investice a akumulace bohatství drží krok s růstem populace nebo zda je skladba aktiv v souladu s rozvojovými cíli země.“
Pro HDP, který nerozlišuje mezi dobrou a špatnou produkcí, platí, že větší je vždy lepší. „HDP zahrnuje činnosti, které dlouhodobě poškozují naši ekonomiku a společnost, jako je odlesňování, povrchová těžba, nadměrný rybolov a podobně,“ řekl Arnold. Také války a přírodní katastrofy mohou být přínosem pro HDP v důsledku souvisejícího zvýšení výdajů. Komplexní bohatství naproti tomu zohledňuje veškerá aktiva země, včetně: vyrobeného kapitálu, jako jsou továrny a stroje, přírodního kapitálu, jako jsou lesy a fosilní paliva, lidského kapitálu, včetně hodnoty budoucích výdělků pro pracovní sílu, a čistých zahraničních aktiv.
Zejména zanedbávání přírodního kapitálu v HDP se v posledních letech věnuje více pozornosti. Přírodní aktiva, jako jsou lesy, rybolov a atmosféra, jsou často považována za soběstačná, stálá aktiva. Ve skutečnosti všechny tyto zdroje mohou být – a také jsou – lidmi vyčerpávány. Od 90. let 20. století se ekonomové zabývají možností stanovit cenu přírodních zdrojů, aby se zajistilo, že jejich hodnota bude brána vážně. Ekologický ekonom Robert Costanza publikoval v roce 1997 práci s názvem The Value of the World’s Ecosystem Services and Natural Capital in Nature (Hodnota světových ekosystémových služeb a přírodního kapitálu v přírodě), která oceňovala celý přírodní svět na 33 bilionů dolarů. Zatímco Costanzův výzkum byl velmi kontroverzní, myšlenka zohlednění vyčerpání přírodních zdrojů v rámci hospodářského růstu je stále běžnější. Jak napsal Pilling: „Pokud něčemu nepřidělíte peněžní hodnotu, lidé mají tendenci to nehodnotit vůbec.“
Cena štěstí
Experti se snaží určit řadu nehmotných kvalit, které přispívají ke zdraví ekonomiky, jako je štěstí a znalosti. Bylo vyvinuto několik ukazatelů, které mají zemím poskytnout prostředky pro sledování jejich pokroku v těchto oblastech. Jedním z nich je například index lidského rozvoje (HDI) OSN, který hodnotí občany dané země z hlediska jejich zdraví, znalostí a životní úrovně. Za tímto účelem sleduje úspěchy v oblastech, jako je průměrná délka života při narození, počet let školní docházky a hrubý národní příjem na obyvatele.
OSN přiznala, že její index poskytuje pouze pohled na lidský rozvoj a nezohledňuje aspekty, jako je nerovnost, chudoba, lidská bezpečnost nebo posílení postavení. Od svého vzniku v roce 1990 však OSN zavedla i další složené indexy, včetně indexu HDI upraveného o nerovnost, indexu genderové nerovnosti a indexu genderového rozvoje. Jiné průzkumy a indexy se mezitím zaměřují na měření ještě subjektivnější kvality štěstí: Průkopníkem v této oblasti je lord Richard Layard, profesor na London School of Economics, který se domnívá, že vláda by měla upřednostňovat politiky, které podporují štěstí před růstem. Jeho výzkum ovlivnil mezinárodní snahy o sledování štěstí, jako je například Zpráva OSN o světovém štěstí, která každoročně poskytuje přehled o tom, jak se lidé na celém světě považují za šťastné.
Novozélandský rozpočet na blahobyt není dokonalý, ale je to jasný krok pryč od čistě růstového pohledu na úspěch
Arthur Grimes, profesor blahobytu a veřejné politiky na Victoria University of Wellington a bývalý předseda Reserve Bank of New Zealand, upozornil, že tyto seznamy stále ukazují určitou korelaci mezi HDP a štěstím: „
Podle zprávy World Happiness Report 2019 patří mezi pět nejšťastnějších zemí světa Finsko, Dánsko, Norsko, Island a Nizozemsko. Jižní Súdán, Středoafrická republika, Afghánistán, Tanzanie a Rwanda se naopak nacházejí na konci seznamu. Grimes pro World Finance uvedl, že země na prvních místech žebříčků štěstí jsou obvykle bohaté země se sociálním státem, a dodal: „Bohužel jsme všichni v situaci, kdy musíte držet krok s takovými věcmi, jako je HDP. Ale neměli byste se soustředit pouze na to.“
Přestože HDP hraje svou roli, k dalším aspektům, které se podílejí na žebříčku World Happiness Report, patří sociální podpora, průměrná délka života ve zdraví, svoboda rozhodování v životě, vnímání korupce a štědrost. Tyto vlastnosti poskytují kapsy vhledu, které jiné ukazatele často opomíjejí, a pomáhají vysvětlit, proč USA a Velká Británie, které patří mezi pět nejbohatších zemí podle HDP, jsou na seznamu z hlediska štěstí na 15. a 19. místě, nebo proč Kostarika, která se podle HDP řadí někam k 70. místu, skončila na 12. místě.
„Existují bohaté země, které nejsou tak šťastné jako ostatní,“ řekl Grimes. „Stále jsou v první dvacítce na světě, toto měřítko je opravdu užitečné, protože říká, že v zemích, jako jsou USA a Velká Británie, je něco trochu špatně – měly by být šťastnější, než jsou.“
Nový (zélandský) přístup
Zatímco země jako Velká Británie, Francie a Austrálie již dlouho vedou diskusi o blahobytu, novozélandský rozpočet na blahobyt – jehož specifika byla představena v květnu 2019 – byl uznán jako jeden z prvních pokusů o explicitní vynulování blahobytu v různých částech společnosti.
Například rozpočet vyčlenil 1,9 miliardy NZD (1,25 miliardy USD) na iniciativy v oblasti duševního zdraví ve snaze řešit problém sebevražednosti mladých lidí na Novém Zélandu, která patří k nejvyšším na světě. Finanční prostředky rozložené do pěti let vytvoří univerzální službu duševního zdraví v první linii zaměřenou na pomoc více než 300 000 lidí se středně závažnými potřebami v oblasti duševního zdraví a závislostí v zemi. „Duševní zdraví již není na okraji našeho zdravotního systému,“ řekl při představení rozpočtu Grant Robertson, novozélandský ministr financí. „Je v popředí a v centru veškerého našeho blahobytu.“
Pokud jde o duševní zdraví, Grimes řekl, že rozpočet splnil nad očekávání. Dobře si vedl také v oblastech, jako je násilí v rodině a sexuální násilí, což jsou další kategorie, se kterými má Nový Zéland ve srovnání s jinými vyspělými zeměmi obvykle problémy. Na snížení domácího násilí byla oznámena rekordní částka 320 milionů novozélandských dolarů (210,6 milionu dolarů) a na pomoc zranitelným dětem byla vyčleněna 1 miliarda novozélandských dolarů (656,3 milionu dolarů).
I přes tyto pozitivní kroky Grimes kritizoval, že rozpočet neobsahuje konkrétní cíle, s výjimkou dětské chudoby: „Máme několik nových významných výdajových iniciativ, ale chybí jim odpovídající soubor výsledných cílů, takže je obtížné vyhodnotit, zda jsou programy účinné či nikoliv.“
Novozélandský rozpočet na blahobyt není dokonalý, ale je to jasný krok od čistě růstového pohledu na úspěch. K přesnému měření zdraví a blahobytu ekonomiky a ke změně způsobu uvažování o prosperitě je zapotřebí řada spolehlivých ukazatelů. Jak řekl Arnold: „Věnujeme pozornost tomu, co měříme. Hlavní ukazatele, které jsou široce uváděny, utvářejí způsob, jakým přemýšlíme o tom, co znamená být úspěšný.“
Přestože HDP poskytuje důležitý vhled do ekonomické situace země, zdaleka není celým obrazem. Vyzbrojeni jasnějším pochopením toho, kde se vytváří skutečná ekonomická hodnota, budou moci tvůrci politik a vedoucí představitelé podniků určit nové cesty k úspěchu.