Tyto studie vědce přesvědčily, že se u hlavonožců možná vyvinul způsob, jak vnímat světlo a možná i barvy přímo prostřednictvím kůže. Poté odebrali živočichům kousky kůže a svítili na ně světlem, aby zjistili, zda se jim podaří získat odezvu.
Ať se snažili jakkoli často, neuspěli. Jiná dvojice vědců však měla větší štěstí.
Studie doktora Hanlona inspirovala Todda H. Oakleyho, biologa z Kalifornské univerzity v Santa Barbaře, a M. Desmonda Ramireze, postgraduálního studenta, aby se do pátrání po kožních opsinech zapojili. Místo olihní nebo sépií se rozhodli studovat chobotnice a sbírali živočichy v přílivových tůních poblíž kampusu.
Vědci zjistili, že chobotnice, stejně jako sépie, mají v kůži opsiny. Ale místo toho, aby je produkovaly v chromatoforech, vytvářejí chobotnice opsiny pouze ve vlasových nervových zakončeních v kůži.
Pan Ramirez a doktor Oakley odřízli kousky kůže chobotnic, aby zjistili, zda mohou reagovat na světlo. Když vědci drželi kůži ve tmě nebo v tlumeném červeném světle, zůstala bledá. Když však zapnuli světlo, chromatofory se rychle rozšířily a během několika sekund kůže ztmavla.
„Nečekali jsme, že uvidíme tak rychlou reakci,“ řekl doktor Oakley. Předpokládá, že světlo dopadá na kožní opsiny, které stimulují neurony, aby předaly informaci sousedním chromatoforům.
Pan Ramirez a doktor Oakley vystavili kůži světlu různých barev, aby otestovali její citlivost. Ukázalo se, že nejrychlejší reakci vyvolává modré světlo. Opsiny v očích octomilek jsou také nejcitlivější na modré světlo.