Chapter 91
Někteří starověrci byli toho názoru, že Mojžíš byl autorem nejen předchozího žalmu, o němž se výslovně říká, že je jeho, ale i osmi následujících; to však není možné, protože Žalm 91 je jeho autorství. 95 je výslovně řečeno, že ho napsal David, a to dlouho po Mojžíšovi, Žid 4,7 . Je pravděpodobné, že i tento žalm byl napsán Davidem; je to ochranný spis pro všechny pravé věřící, a to nikoli jménem krále Davida nebo pod jeho širokou pečetí; on sám to potřeboval, zvláště pokud byl žalm napsán, jak se někteří domnívají, v době moru, který byl seslán pro jeho početí lidu; ale jménem Krále králů a pod širokou nebeskou pečetí. Všimněte si: I. Žalmistovo vlastní předsevzetí vzít si Boha za svého strážce (v. 2), z něhož dává směr i povzbuzení ostatním (v. 9). II. Zaslíbení, která jsou zde v Božím jménu dána všem, kdo tak činí upřímně. 1. Budou vzati pod zvláštní péči nebes (v. 1, v. 4). 2. Budou vysvobozeni od zlovůle mocností temnoty (v. 3, v. 5, v. 6), a to díky význačné ochraně (v. 7, v. 8). Budou mít na starosti svaté anděly (v. 10-12). Budou triumfovat nad svými nepřáteli (v. 13). Budou zvláštními oblíbenci samotného Boha (v. 14-16). Při tomto zpěvu se musíme ukrýt pod Boží ochranu a pak se v ní utěšovat. Mnozí se domnívají, že tato zaslíbení patří především Kristu jako Prostředníkovi (Iz 49,2 ), ne proto, že na něj ďábel aplikoval jedno z těchto zaslíbení (Mt 4,6 ), ale proto, že na něj se velmi dobře vztahují, a protože přicházejí skrze něj, jsou pro všechny věřící sladší a jistější.
Verše 1-8
V těchto verších máme,I. Velkou obecně stanovenou pravdu, že všichni, kdo žijí ve společenství s Bohem, jsou neustále v bezpečí pod jeho ochranou, a proto si mohou zachovat posvátný klid a jistotu mysli v každé době (v. 1): Kdo přebývá, kdo usedá ve skrytu Nejvyššího, zůstává ve stínu Všemohoucího; kdo si z víry zvolí Boha za svého ochránce, najde v něm vše, co potřebuje nebo po čem může toužit. Všimněte si: 1. Charakteristickým rysem pravého věřícího je, že přebývá ve skrytu Nejvyššího; je doma v Bohu, vrací se k němu a spočívá v něm jako ve svém odpočinku; seznamuje se s vnitřním náboženstvím a dělá ze služby Bohu práci srdce, klaní se uvnitř opony a miluje být sám s Bohem, rozmlouvat s ním o samotě. 2. Pro ty, kdo tak činí, je výsadou a útěchou, že zůstávají ve stínu Všemohoucího; on je chrání a stojí mezi nimi a vším, co by je mohlo obtěžovat, ať už jde o bouři nebo sluneční svit. Budou mít nejen vstup, ale i pobyt pod Boží ochranou; on bude jejich odpočinkem a útočištěm navždy.II. Žalmista to pohodlně vztahuje na sebe (v. 2): O Hospodinu řeknu, ať už o něm jiní říkají cokoli: „On je mé útočiště, za takové si ho vybírám a svěřuji se mu. Jiní za své útočiště považují modly, já však o Jehovovi, pravém a živém Bohu, řeknu: On je mým útočištěm, každý jiný je útočištěm lži. On je útočiště, které mě nezklame, neboť on je má pevnost a opora. Modloslužebníci nazývali své modly mahúzami, svou nejpevnější oporou (Dan 11,39 ), ale v tom klamali sami sebe; zabezpečují se jen ti, kdo si z Hospodina, svého Boha, dělají svou pevnost. Protože není důvod pochybovat o jeho dostatečnosti, vhodně následuje: V něho budu doufat. Je-li Jehova naším Bohem, naším útočištěm a naší pevností, co si můžeme přát, co bychom u něj s jistotou nenašli? Není ani nestálý, ani falešný, ani slabý, ani smrtelný; je to Bůh, a ne člověk, a proto nehrozí, že bychom se v něm zklamali. Víme, komu jsme uvěřili. III. Velké povzbuzení, které dává ostatním, aby činili totéž, a to nejen na základě vlastní zkušenosti s jeho útěchou (neboť v tom by mohl být omyl), ale na základě pravdivosti Božího zaslíbení, v němž není ani nemůže být žádný klam (v. 3, 4 atd.): Jistě tě vysvobodí. Ti, kdo sami našli útěchu v tom, že se Bůh stal jejich útočištěm, si nemohou nepřát, aby tak učinili i ostatní. Nyní je zde zaslíbeno: 1. Že věřící budou uchráněni od těch neštěstí, která jim bezprostředně hrozí a která by pro ně byla osudná (v. 3), od léčky ptáčníka, která je nastražena nepozorovaně a náhle chytí neopatrnou kořist, a od hlučícího moru, který zachvátí člověka nečekaně a proti němuž není ochrany. Toto zaslíbení chrání: (1.) Přirozený život a často se naplňuje tím, že nás chrání před nebezpečími, která jsou velmi hrozivá a velmi blízká, zatímco my sami se jich přesto neobáváme, stejně jako se pták neobává nástrahy ptáčníka. Za to, že jsme uchráněni před nakažlivými nemocemi a z rukou zlých a nerozumných lidí, vděčíme více, než si myslíme, péči Boží Prozřetelnosti. (2.) Duchovní život, který je božskou milostí chráněn před satanovými pokušeními, jež jsou jako nástrahy ptáčníka, a před nákazou hříchu, která je hlučícím morem. Ten, který dal milost, aby byla slávou duše, vytvoří na celé té slávě obranu. 2. Že sám Bůh bude jejich ochráncem; musí být v bezpečí ti, kdo ho mají za svého strážce, a úspěšní, za které se zavazuje (v. 4): On tě přikryje, bude tě střežit v tajnosti (Ž 31,20 ), a tak tě ochrání, Ž 27,5 . Bůh chrání věřící: (1.) S největší něhou a náklonností, což je naznačeno v tom: Přikryje tě svým peřím, pod svá křídla, což odkazuje na slepici, která shromažďuje svá kuřata pod křídla, Mt 23,37 . Přirozeným instinktem je nejen chrání, ale svolává je pod tuto ochranu, když je vidí v nebezpečí, nejen je udržuje v bezpečí, ale opatruje je a zahřívá. K tomu velký Bůh rád přirovnává svou péči o svůj lid, který je bezmocný jako kuřata a snadno se stane kořistí, ale je vyzván, aby důvěřoval ve stín křídel Božího zaslíbení a prozřetelnosti, což je perifráze proselyty pravého náboženství, že přišel důvěřovat pod křídla Boha Izraele, Rút. 2:12 . (2.) S největší mocí a účinností. Křídla a peří, i když jsou rozprostřena s největší něhou, jsou však slabá a snadno prolomitelná, a proto se dodává: Jeho pravda bude tvým štítem a puklicí, pevnou obranou. Bůh je ochoten střežit svůj lid, jako slepice střeží kuřátka, a stejně schopný jako válečník v brnění. 3. Že je bude chránit nejen před zlem, ale i před strachem ze zla, v. 5, 6. Bůh je ochraňuje před zlem. Zde je: (1.) Předpokládá se velké nebezpečí; stačí zmínka o něm, aby nás vyděsilo; ve dne v noci ležíme vystaveni a ti, kdo mají sklon k bázlivosti, se ani v jednom období nebudou domnívat, že jsou v bezpečí. Když se uchýlíme do svých komnat, na svá lůžka, a vše kolem sebe co nejvíce zabezpečíme, přesto nás v noci čeká hrůza ze zlodějů a lupičů, větrů a bouří, kromě těch věcí, které jsou výplodem fantazie a představivosti a které jsou často ze všeho nejděsivější. Čteme o strachu v noci, Cant. 3:8 . Je také mor, který chodí ve tmě, jako byl ten, který pobil prvorozené Egypťanů a vojsko Asyřanů. Žádné zámky ani mříže nemohou uzavřít nemoci, dokud s sebou v těle nosíme jejich zárodky. Ale jistě ve dne, kdy se můžeme dívat kolem sebe, nejsme v takovém nebezpečí; ano, je šíp, který letí i ve dne, a přesto letí neviděn; je zkáza, která přichází nazmar v pravé poledne, kdy jsme vzhůru a máme kolem sebe všechny své přátele; ani tehdy se nemůžeme zabezpečit, ani oni nás nemohou zabezpečit. Právě ve dne přišel vniveč onen mor, který byl seslán, aby Davida potrestal za to, že sečetl lid, a kvůli němuž byl podle některých tento žalm napsán. Ale (2.) Zde je věřícím zaslíbena velká jistota uprostřed tohoto nebezpečí: „Nebudeš se bát. Bůh tě svou milostí uchrání od znepokojivého nedůvěřivého strachu (toho strachu, který má trýzeň) uprostřed největších nebezpečí. Moudrost tě uchrání před bezdůvodným strachem a víra tě uchrání před nepřiměřeným strachem. Nebudeš se bát šípu, protože víš, že i když tě zasáhne, nemůže ti ublížit; pokud tě připraví o přirozený život, bude tak daleko od toho, aby způsobil újmu životu duchovnímu, že bude jeho dokonalostí. Věřící se nemusí bát, a proto by se neměl bát žádného šípu, protože hrot je pryč, jed je venku. Ó smrti, kde je tvé žihadlo? Je také pod Božím vedením a zasáhne tam, kam Bůh určí, a ne jinak. Každá střela má své pověření. Cokoli se stane z vůle našeho nebeského Otce, stane se; a my nemáme důvod se toho bát. 4. Že budou zachováni ve společných neštěstích, rozlišujícím způsobem (v. 7): „Když smrt jede v triumfu a nemoci řádí, takže tisíce a desetitisíce padnou, padnou nemocí nebo padnou mečem v bitvě, padnou po tvém boku, po tvé pravici, a pohled na jejich pád stačí, aby tě vyděsil, a když padnou morem, jejich pád tak blízko tebe může být pravděpodobné, že tě nakazí, přesto se k tobě nepřiblíží, smrt ne, strach ze smrti ne.Ti, kdo si zachovávají svou čistotu v dobách všeobecné zkázy, mohou Bohu svěřit svou bezpečnost v dobách všeobecného zpustošení. Když kolem nás umírají zástupy lidí, ačkoli tím musíme být probuzeni, abychom se připravili na svou vlastní smrt, přesto se nesmíme bát žádného úžasu a nesmíme se podrobit otroctví, jak to mnozí dělají po celý svůj život ze strachu ze smrti, Žid 2,15 . Pokropení krví zajistilo prvorozené Izraele, když jich padlo tisíce. Ba, Božímu lidu je zaslíbeno, že se mu dostane zadostiučinění, když uvidí, že se mu splní nejen Boží zaslíbení, ale i jeho hrozby vůči těm, kdo ho nenávidí (v. 8): Jen svýma očima spatříš a uvidíš spravedlivou odměnu bezbožných, což snad odkazuje na zničení prvorozených Egypťanů morem, což byl trest pro utlačovatele a zároveň rozšíření utlačovaných; to Izrael viděl, když se viděl nezraněný, nedotčený. Jako se zhorší zatracení hříšníků, že svýma očima spatří a uvidí odměnu spravedlivých (L 13,28 ), tak se zvětší spása svatých, že svýma očima spatří a uvidí zkázu bezbožných, Iz 66,24 ; Ž 58,10 .
Verše 9-16
Tady jsou další zaslíbení stejného obsahu jako v předchozích verších a jsou nesmírně velká a vzácná a jistá pro všechno símě.I. Žalmista ujišťuje věřící o Boží ochraně na základě vlastní zkušenosti; a to, co říká, je Boží slovo a to, na co se můžeme spolehnout. Všimněte si: 1. Charakter těch, kdo budou mít prospěch a útěchu z těchto zaslíbení; je do značné míry shodný s tím, v. 1. 2. Všimněte si, že v. 2. je v podstatě stejný. Jsou to takoví, kteří činí Nejvyššího svým příbytkem (v. 9), kteří jsou stále s Bohem a spočívají v něm, kteří činí jeho jméno svým chrámem i svou pevnou věží, kteří přebývají v lásce a tak přebývají v Bohu. Je naší povinností být v Bohu doma, zvolit si ho a pak v něm žít svůj život jako ve svém příbytku, rozmlouvat s ním, těšit se z něj a spoléhat na něj; a pak bude naší výsadou být v Bohu doma; budeme u něj vítáni jako člověk ve svém příbytku, aniž by nás k němu někdo pustil, překážel mu nebo obtěžoval, ať už jde o zatýkání zákonem nebo o výtky svědomí; pak také budeme v něm v bezpečí, budeme zachováni v dokonalém pokoji, Iz 26,3 . Aby nás žalmista povzbudil k tomu, abychom si z Hospodina udělali svůj příbytek a doufali v bezpečí a spokojenost v něm, naznačuje, jakou útěchu při tom měl on sám: „Ten, kterého jsi učinil svým příbytkem, je mým útočištěm, našel jsem ho pevného a věrného, v něm je dost místa a dost úkrytu pro tebe i pro mne. V domě mých otců je mnoho příbytků, jeden nemusí vytlačovat druhý, tím méně vytlačovat jiný. 2. Zaslíbení, která jsou jistá všem, kdo takto učinili Nejvyššího svým příbytkem. (1. Že ať se jim stane cokoli, nic jim neublíží (v. 10): „Nic zlého tě nepotká; i kdyby tě potkalo soužení nebo trápení, nebude v tom žádné skutečné zlo, neboť to bude pocházet z Boží lásky a bude to posvěcené; nepřijde to ke tvé škodě, ale k tvému dobru; a i když to zatím nebude radostné, ale těžké, nakonec to dopadne tak dobře, že ty sám nebudeš vlastnit nic zlého, co by tě potkalo. Není to zlo, jediné zlo, ale je v něm směs dobra a produkt dobra skrze něj. Ba, nejen tvá osoba, ale i tvůj příbytek bude vzat pod božskou ochranu: K tomu se nepřiblíží žádná pohroma, nic, co by tobě nebo tobě uškodilo. Nihil accidere bono viro mali potestNic zlého nemůže potkat dobrého člověka. Seneca De Providentia. (2.) Že jim andělé světla budou k službám, v. 11, v. 12. (3.) Že jim andělé světla budou k službám. To je vzácné zaslíbení a vypovídá o velké cti i útěše svatých, a není nikdy horší, protože je citoval a zneužil ďábel při pokoušení Krista, Mt 4,6 . Všimněte si: Příkaz daný andělům ohledně svatých. Ten, který je Pánem andělů, který jim dal jejich bytí a dává jim zákony, čí jsou a komu byli stvořeni, aby sloužili, ten dá svým andělům příkaz nad tebou, a to nejen nad církví obecně, ale nad každým konkrétním věřícím. Andělé zachovávají příkaz Pána, svého Boha, a to je příkaz, který od něj dostávají. Označuje to velkou péči, kterou Bůh věnuje svatým tím, že andělé sami budou mít na starosti je a budou pro ně zaměstnáni. Pověření je, aby tě střežili na všech tvých cestách; zde je omezení zaslíbení: Budou tě střežit na tvých cestách, to znamená „dokud se budeš držet na cestě svých povinností; ti, kdo z této cesty sejdou, se sami vyřazují z Boží ochrany. Toto slovo ďábel vynechal, když citoval zaslíbení, aby si vynutil pokušení, protože věděl, jak moc je to proti němu. Všimněte si však rozsahu zaslíbení; má tě chránit na všech tvých cestách: i tam, kde nehrozí žádné zjevné nebezpečí, ji přesto potřebujeme, a tam, kde hrozí nejbezprostřednější nebezpečí, ji budeme mít. Kamkoli svatí jdou, jsou s nimi pověřeni andělé, jako jsou služebníci s dětmi. Péče, kterou andělé v souladu s tímto pověřením o svaté vykonávají: Vezmou tě do svých rukou, což označuje jak jejich velké schopnosti, tak jejich velkou náklonnost. Jsou schopni vynést svaté z dosahu nebezpečí a dělají to se vší něžností a láskou, s jakou chůva nosí v náručí malé dítě; o nás říkají, že jsme bezmocní, a o nich, že nám pomáhají. Ve svých službách jsou blahosklonní; drží nohy svatých, aby je neroztříštili o kámen, aby neklopýtli a neupadli do hříchu a do soužení. Že nad mocnostmi temnoty zvítězí (v. 13): Pošlapeš lva a zmiji. Ďábel je nazýván řvoucím lvem, starým hadem, rudým drakem, takže se zdá, že na toto zaslíbení odkazuje apoštol v tom (Ř 16,20 ): Bůh pokoje pošlape satana pod vaše nohy. Kristus zlomil hadovi hlavu, zkazil naše duchovní nepřátele (Kol 2,15 ) a skrze něj jsme více než vítězi; Kristus nás totiž vyzývá, jako Jozue izraelské velitele, abychom přišli a položili nohy na šíje poražených nepřátel. Někteří se domnívají, že toto zaslíbení se plně naplnilo v Kristu a v zázračné moci, kterou měl nad celým stvořením, když uzdravoval nemocné, vyháněl ďábly a zejména dal svým učedníkům pověření, aby brali hady, Mk 16,18 . Může se vztahovat na tu péči Boží Prozřetelnosti, díky níž jsme uchráněni před dravými škodlivými tvory (divoká polní zvěř bude mít s tebou pokoj, Job 5,23 ); ne, a máme způsoby a prostředky, jak je zkrotit, Jam. 3,7 II. Přivádí na scénu samotného Boha, který promlouvá ke svatým slovy útěchy a prohlašuje, jakou milost pro ně přichystal, v. 14-16. Někteří z toho vyvozují, že to bylo řečeno andělům jako důvod příkazu, který jim dal ohledně svatých, jako by řekl: „Postarejte se o ně, neboť jsou mi drazí a mám o ně něžnou starost. A nyní, jako dříve, musíme pozorovat,1. Komu tato zaslíbení patří; jsou popsána třemi znaky: (1.) Jsou to takoví, kteří znají Boží jméno. Jeho přirozenost nemůžeme plně poznat, ale svým jménem se dal poznat, a s tím se musíme seznámit. (2.) Jsou to takoví, kteří na něj zaměřili svou lásku; a ti, kdo ho správně znají, ho budou milovat, zaměří svou lásku na něj jako na jediný adekvátní předmět své lásky, dají své lásce k němu průchod s potěšením a rozšířením a upnou svou lásku k němu s předsevzetím, že ji nikdy neodvedou k žádnému soupeři. (3.) Jsou to takoví, kteří ho vzývají, kteří s ním modlitbou udržují stálou korespondenci a v každém obtížném případě se na něj obracejí. 2. Jaká jsou zaslíbení, která Bůh dává svatým. (1.) Že je v pravý čas vysvobodí z nesnází: (v. 14 a znovu v. 15), což znamená dvojí vysvobození, živého i umírajícího, vysvobození v nesnázích a vysvobození z nesnází. Jestliže Bůh poměřuje míru a trvání našich potíží s našimi silami, jestliže nás chrání před tím, abychom ho v našich potížích uráželi, a činí naši smrt konečně vysvobozením ze všech našich potíží, pak se toto zaslíbení naplňuje. Viz Písmo sv. 3,11 2 Tim. 4:18 . (2.) Že mezitím bude s nimi v souženích, v. 15. (3.) To, že bude s nimi v souženích. Jestliže okamžitě neučiní tečku za jejich trápením, přesto budou mít jeho milostivou přítomnost s nimi v jejich souženích; všimne si jejich trápení a pozná jejich duše v neštěstí, milostivě je navštíví svým slovem a Duchem a bude s nimi rozmlouvat, ujme se jejich účasti, bude je podporovat a utěšovat a posvětí jim jejich trápení, což bude nejjistějším znamením jeho přítomnosti s nimi v jejich souženích. (3.) Že zde vyslyší jejich modlitby: Bude ke mně volat, vyliji na něj ducha modlitby, a pak odpovím, odpovím zaslíbením (Ž 85,8 ), odpovím prozřetelností, přinesu jim včasnou úlevu, a odpovím milostí, posílí je silou v duši (Ž 138,3 ); tak odpověděl Pavlovi dostatečnou milostí, 2 K 12,9 . (4.) Že je povýší a vyvýší: Postavím ho na výšinu, mimo dosah soužení, nad bouřlivý kraj, na skálu nad vlnami, Iz. 33:16 . Budou moci z Boží milosti pohlížet na věci tohoto světa s posvátným opovržením a lhostejností, vzhlížet k věcem jiného světa se svatou ctižádostí a zájmem; a pak budou postaveni na výšinu. Budu ho ctít; skutečně ctihodní jsou ti, kterým Bůh vzdává čest tím, že je přijímá do smlouvy a společenství se sebou a určuje je pro své království a slávu, J 12,26 . (5.) Že budou mít dostatek života na tomto světě (v. 16): Délkou dnů ho nasytím; to znamená: Budou žít dostatečně dlouho: budou na tomto světě, dokud nevykonají dílo, pro které byli na tento svět posláni, a nebudou připraveni pro nebe, a to je dostatečně dlouho. Kdo by si přál žít o den déle, než má Bůh vykonat nějaké dílo, ať už skrze něj, nebo na něm? Budou si myslet, že je to dost dlouho, neboť Bůh je svou milostí odloučí od světa a učiní je ochotnými jej opustit. Člověk může zemřít mladý, a přesto zemřít plný dnů, sytý dierumspokojený životem. Zlý světský člověk není spokojen, ne, ne s dlouhým životem; stále volá: Dej, dej. Ale ten, kdo má svůj poklad a srdce na jiném světě, má toho brzy dost; nechtěl by žít stále. (6.) Že na onom světě budou mít věčný život. To korunuje blaženost: Ukážu mu svou spásu, ukážu mu Mesiáše (tak někteří); starý dobrý Simeon byl pak spokojen s dlouhým životem, když mohl říci: Mé oči viděly tvou spásu, ani starozákonní svatí neměli větší radost než vidět Kristův den, i když na dálku. Pravděpodobnější je, že toto slovo odkazuje na lepší zemi, tj. nebeskou, po níž patriarchové toužili a kterou hledali: on mu ji ukáže, přivede ho do onoho blaženého stavu, jehož blaženost spočívá tolik v tom, že uvidí tváří v tvář to, co my zde vidíme skrze temné sklo; a mezitím mu dá vyhlídku na ni. Všechna tato zaslíbení, jak se někteří domnívají, ukazují především na Krista a měla své naplnění v jeho vzkříšení a vyvýšení.