Od roku 1995, kdy se ragbyová unie stala profesionálním sportem, vzrostla její popularita do takové výše, že šampionát Six Nations v roce 2014 měl vyšší průměrnou návštěvnost na zápas než Mistrovství Evropy 2012 nebo Mistrovství světa ve fotbale 2014. Nyní, když je mistrovství světa v ragby v plném proudu, je této hře věnována větší pozornost než kdykoli předtím. Ale je to bezpečné?“
Vláda Spojeného království vybrala ragbyovou unii a ragbyovou ligu jako dva z pěti sportů, na které se zaměří, aby zvýšila význam soutěžního sportu na školách v Anglii.
Ministr zdravotnictví Jeremy Hunt slíbil, že bude „spolupracovat se sporty, jako je fotbal, kriket, rugbyová unie, rugbyová liga a tenis, aby do roku 2017 navázal nejméně 6 000 partnerství mezi školami a místními sportovními kluby“. Vláda doufá, že se podaří navázat 1 300 vazeb mezi školami a organizacemi ragbyové unie a 1 000 vazeb s ragbyovou ligou.
Rugby je kolizní sport, při němž hráči musí vyvinout extrémní sílu, aby získali a udrželi míč v držení. Zranění jsou častá – pravděpodobnost, že se hráč během sezóny zraní, může podle některých studií dosahovat až 90 %, v závislosti na použité definici. K většině zranění, nejméně 75 %, dochází při kontaktu nebo srážce, například při souboji a skrumáži. Dvě třetiny všech otřesů mozku vznikají při zákroku. Vzhledem k tomu, že v komunitní hře připadá jedno zranění hlavy nebo otřes mozku na zápas a otřes mozku je běžný i v dětské hře, je traumatické a opakované poranění mozku běžným jevem.
Byla zjištěna souvislost mezi opakovanými otřesy mozku a mírnými kognitivními poruchami u mladých dospělých hráčů ragby a souvislost s depresí, ztrátou paměti a horší verbální plynulostí.
Výzkumníci rovněž nalezli důkazy o souvislosti mezi opakovanými otřesy mozku a chronickou traumatickou encefalopatií – progresivním degenerativním onemocněním mozku, které se vyskytuje u lidí s opakovanými úrazy mozku v minulosti. Existuje souvislost s Parkinsonovou chorobou a dalšími neurologickými onemocněními. Degenerace s sebou může přinášet ztrátu paměti, zmatenost, zhoršený úsudek, problémy s kontrolou impulzů, agresivitu, deprese a nakonec demenci.
Vzhledem k tomu, že děti jsou náchylnější ke zraněním, jako je otřes mozku, a často jim trvá déle, než se zotaví, je plán vlády na zvýšení účasti na ragby ve školách při absenci komplexního systému sledování a prevence zranění (včetně terciární prevence a rehabilitace) znepokojující.
Mnoho zemí, včetně Spojeného království, má nedostatečné systémy dohledu nad úrazy dětí. Podle Úmluvy OSN o právech dítěte mají vlády povinnost informovat a chránit děti před riziky úrazů. Jako signatář úmluvy by vláda Spojeného království měla zajistit bezpečnost a efektivitu sportu – zejména to, aby byly zavedeny strategie dohledu nad úrazy a jejich prevence, a to dříve, než přistoupí ke svým plánům na cílené financování a zvýšení účasti v rizikovém kolizním sportu, jako je ragby.
Katastrofální riziko
Na pozadí přibývajících důkazů o zraněních při ragby by se vláda Spojeného království mohla ocitnout na špatné straně žalob. Udělala by dobře, kdyby následovala příkladu Nového Zélandu – jako jediné země na světě má komplexní národní soubor dat o zraněních v ragby, který od dubna 1974 shromažďuje vládní společnost Accident Compensation Corporation (ACC).
ACC má zákonnou povinnost předcházet zraněním, což znamená, že musí monitorovat zranění a spolupracovat na strategiích prevence s příslušnými stranami. Novozélandský systém poskytuje finanční odškodnění a podporu každému, kdo utrpí úraz, bez ohledu na prokázání viny a občanství.
Aby se zajistilo, že právní odpovědnost za ragbyová zranění zůstane na státu, musí ragbyoví funkcionáři hlásit každé zranění hlavy nebo krku, ke kterému dojde v jejich režii – nebo každé zranění vyžadující hospitalizaci nebo absenci ve hře po dobu osmi a více týdnů. Ve Spojeném království nic podobně propracovaného neexistuje – a řídící orgány ragby v této zemi se zavedení komplexního sledování velmi brání.
Čtyři ragbyové unie Anglie, Skotska, Walesu a Irska přispěchaly s mnoha iniciativami, včetně protokolů pro zvládání otřesů mozku, ale žádná z nich nebyla vyhodnocena. Většině vážných zranění v ragby se lze vyhnout a předejít jim. Prevence však vyžaduje radikální změny zákonů hry. Znamená to odstranit kolizní prvky, konkrétně zákroky. Martin Raftery, lékařský ředitel World Rugby, nyní prohlásil, že zákony ragby se možná budou muset změnit, aby se snížilo riziko otřesu mozku, ale World Rugby otálí s řešením nebezpečného zákroku.
Světové ragby určuje zákony hry, ale jeho zájmy jsou v profesionální hře a podnikání. Očekává se, že letošní mistrovství světa v ragby přinese britské ekonomice téměř 1 miliardu liber. Problémem pro děti je, že World Rugby a ragbyové unie určují také pravidla ragby ve školách. Propojení mezi profesionální a dětskou hrou by mělo být přerušeno – řízení dětské hry by nemělo být určováno Světovým ragby a ragbyovými svazy.
V lednu 2015 napsala šéfredaktorka časopisu British Medical Journal Fiona Godleeová: „Nazvěme současný stav monitorování a prevence zranění při ragby ve školách tím, čím je: skandálem. Potřebuje naléhavou nápravu dříve, než další děti a jejich rodiny ponesou následky kolektivního zanedbávání.“ Průzkum BMJ mezi lékaři později potvrdil, že 72 % z nich se domnívá, že hra by měla být bezpečnější.
Rodiče očekávají, že se stát postará o jejich děti, když jsou ve škole. Tím, že vláda Spojeného království umožnila řídícím orgánům sportu, aby samy rozhodovaly o tom, jaké informace, pokud vůbec nějaké, budou shromažďovat a určovat zákony hry pro děti, se zřekla svých povinností vůči dětem podle Úmluvy OSN o právech dítěte – a vystavila je tak katastrofálnímu riziku.