Příklady přirozených práv
John Locke, z něhož Otcové zakladatelé při vytváření americké vlády hodně čerpali, definoval první tři přirozená práva lidí.
1. Život
Lidé nemají právo na život jako takový; mají právo nepřijít o život v důsledku agresivního činu jiného jedince. Spravedlivá práva všech stanoví, že žádný člověk nesmí být agresorem vůči životu nebo údu jiného člověka. Neposkytuje člověku právo na to, aby byl jeho život podporován nebo prodlužován jakýmkoli opatřením nad rámec toho, co si může zajistit sám. Lidem není dovoleno brát život, ale v žádném případě se od nich nevyžaduje, aby ho udržovali u druhých.
2. Svoboda
Svoboda zahrnuje právo jednotlivce na svobodnou vůli, tj. být jediným arbitrem svých vlastních rozhodnutí, dokud jeho jednání nezasahuje do práv jiného člověka.
Thomas Jefferson napsal: „Pravá svoboda je nerušené jednání podle naší vůle v mezích, které kolem nás vymezují stejná práva druhých. Nedodávám ‚v mezích zákona‘, protože zákon je často jen tyranovou zvůlí, a to vždy, když porušuje práva jednotlivce.“
„Podle přírodních zákonů se všichni lidé rodí svobodní, každý přichází na svět s právem na svou vlastní osobu, které zahrnuje Svobodu pohybovat se a užívat ji podle své vůle. Tomu se říká osobní Svoboda a je mu dána Autorem přírody, protože je nezbytná pro jeho vlastní obživu. „592 – Thomas Jefferson
3. Vlastnictví
Přirozená práva tvrdí, že každý člověk má nárok na úsilí své práce. Jednotlivec si ponechává plné vlastnictví všeho, co vydělá. Může, pokud chce, přispět svým úsilím k obecnému blahu, ale není to povinné. Jelikož je krádeží násilně odejmout člověku něco, co mu právem náleží, nezáleží na způsobu nebo zdroji tohoto přestupku. Locke napsal, že vlády nesmějí „svévolně nakládat s majetkem poddaných“. Vláda je pouze kolektivní akce jednotlivců a taková skupina si nemůže nárokovat právo zmocnit se majetku o nic víc, než by si mohl nárokovat spontánní dav. Krádež, ať už oficiální nebo ne, provedená jedním nebo mnoha jednotlivci, je stále zločinem proti dobrým mravům a je přirozeným právem jednotlivce být před ní zabezpečen.
„Vláda nemá jiný cíl než zachování majetku.“ – John Locke, Druhé pojednání o vládě, 1690
„Je třeba mít na paměti, že základem společenské smlouvy je vlastnictví; a její první podmínkou je, aby byl každý zachován v pokojném držení toho, co mu patří.“ – Jean Jacques Rousseau, Pojednání o politické ekonomii, 1758
„Vláda je zřízena neméně k ochraně majetku než k ochraně osoby jednotlivců.“ – James Madison, The Federalist, 12. února 1788
4. Honba za štěstím
V Deklaraci nezávislosti je jmenováno čtvrté přirozené a nezcizitelné právo: honba za štěstím.
„také všechna ta práva jednat jako jednotlivec pro své vlastní pohodlí a štěstí, která nejsou na újmu přirozeným právům jiných“. – Thomas Paine, „Práva člověka“, 23. prosince 1776. Ze Zdravého rozumu, práv člověka a dalších zásadních spisů Thomase Paina. New York: Penguin Books, 1984, str. 151.
5. Právo na revoluci
Na přirozené právo na revoluci naráží i Deklarace nezávislosti. Henry David Thoreau napsal, že „všichni lidé uznávají právo na revoluci; to znamená právo odmítnout věrnost vládě a postavit se jí na odpor, když je její tyranie nebo její neúčinnost velká a nesnesitelná“. Je to proto, že „konečná autorita … spočívá pouze v lidu“. James Madison Federalist Paper #46
6. Svoboda myšlení
„Tohoto druhu jsou všechna intelektuální práva neboli práva mysli…“. – Thomas Paine (2). Lidé mají právo myslet si, co chtějí. To je právo, do kterého je, pokud nedojde k nějakému extrémnímu opatření, jako je například omámení drogami, pozoruhodně obtížné zasáhnout. Protože vlády nemohou lidi přinutit, aby změnili své smýšlení, nebo dokonce vědět, zda tak učinili, volí někdy další nejlepší možnost: tou je vytvoření silného umlčovacího účinku vůči nesouhlasu.
7. Svoboda projevu
Protože svoboda myšlení bude málo platná, pokud lidé nebudou moci vyjadřovat své názory, je svoboda projevu přirozeným právem, které najdeme zakotveno v 1. dodatku ústavy.
8. Svoboda náboženství
„Protože považujeme za „základní a nepopiratelnou pravdu“, že náboženství neboli povinnost, kterou máme vůči svému Stvořiteli, a způsob jejího plnění lze řídit pouze rozumem a přesvědčením, a nikoliv silou nebo násilím. Náboženství každého člověka tedy musí být ponecháno na přesvědčení a svědomí každého člověka a je právem každého člověka vykonávat je tak, jak mu to tyto diktují. Toto právo je ve své podstatě právem nezcizitelným. Je nezcizitelné proto, že názory lidí, závislé pouze na důkazech uvažovaných v jejich vlastní mysli, se nemohou řídit diktátem jiných lidí; je nezcizitelné také proto, že to, co je zde právem vůči lidem, je povinností vůči stvořiteli. Povinností každého člověka je vzdávat stvořiteli takovou úctu, a pouze takovou, o níž se domnívá, že je pro něj přijatelná; tato povinnost předchází, jak z hlediska času, tak z hlediska stupně závaznosti, nárokům občanské společnosti.“ (Náboženství & Ústavní vláda ve Spojených státech: Historický přehled s prameny“ John E. Semonche. Carrboro: Signal Books 1986, 11) Bernard Schwartz, The Roots of the Bill of Rights, 5 svazků. (New York: Chelsea House Publishers, 1980), 5, 1027,
„The liberty enjoyed by the people of these States, of worshiping Almighty God agreeably with their consciences, is not only among the choicest of their blessings, but also of their rights.“ (Svoboda uctívat Všemohoucího Boha v souladu se svým svědomím, kterou požívají obyvatelé těchto států, patří nejen k nejvybranějším požehnáním, ale také k jejich právům). (In God We Trust, Norman Cousins 60)