Nedávno jsem se zúčastnil rozlučky se svobodou, kde servírka obsluhující naši skupinu poděkovala nevěstě za to, že nemá na hlavě korunku s mužskými genitáliemi. Vím, že rozlučky se svobodou nejsou zrovna známé svou zbožností, ale přesto mě to šokovalo.
Tradice posledního nočního veselí před svatbou je starší, než byste si mysleli. Kupodivu to byli ze všech kultur zřejmě Sparťané, kdo začal se zvykem slavit poslední noc ženicha jako svobodného muže. Až do velmi moderní doby se tato tradice týkala výhradně mužů a byla důstojnější, zahrnovala formální večeře a přípitky. Jak napsal jeden autor pro časopis TIME: „Novější tradice šikany, ponižování a hýření – často zabírající celé víkendy a zahrnující cestu do exotické destinace, jako je Las Vegas nebo jeho nejbližší dostupná faksimile – se staly základem špatných sexuálních komedií 80. let.“
Ještě před padesáti lety byla odpovídající rozlučka se svobodou zcela cizím pojmem. Ženy pořádaly rozlučku se svobodou, kde přátelé a rodina pomohli budoucí nevěstě začít budovat její domácí život dárky. Rozlučka se svobodou se zrodila v důsledku sexuální revoluce v 60. a 70. letech, kdy tento nový „feministický rituál“, jak se vyjádřil jiný autor pro New York Times, „umožnil ženám vyjádřit vlastní sexuální svobodu pomocí her s pitím a (mužských) striptérů.“
V dnešní hypersexualizované kultuře, kdy většina párů má sex ještě před svatbou, se člověk diví, proč se ještě někdo obtěžuje s rozlučkami se svobodou a rozlučkami se svobodou. Není možné věrohodně tvrdit, že lidé jsou sexuálně „potlačeni“, když se lidé stávají sexuálně aktivními už jako teenageři a stále častěji volí společné soužití před svatbou. Když téměř polovina párů žije jako v manželství ještě před svatbou, jeví se nápad pořádat rozlučku se svobodou nebo rozlučku se svobodou na oslavu ukončení jedné životní etapy jako fraška.
A zhýralost, která tyto večírky začala definovat, by měla vyvolat vážné obavy párů, které usilují o šťastné a stabilní manželství. Téměř polovina všech rozluček se svobodou a pětina rozluček se svobodou zahrnuje exotické tanečnice. Na rozlučkových večírcích se svobodou sice podvádí pouze 1,2 procenta mužů a 2,6 procenta žen, ale která nevěsta či ženich upřímně nemá z těchto šancí obavy? Vskutku, litanie článků radí nevěstám a ženichům, co už je „příliš“ a jak se vypořádat s obavami z toho, jak hodlá budoucí manžel či manželka slavit na své rozlučce se svobodou.
Mnohé tradice jsou hodnotné, ale někdy se zkazí. Tradice oslavit významný mezník mezi svými přáteli stejného pohlaví je záslužná. Oslavovat milník zesměšňováním tohoto milníku je zkažené. Tato generace párů směřujících k oltáři si zaslouží něco lepšího než pocit uvěznění v pozůstatcích „špatných sexuálních komedií z 80. let“.
Ženy mohou a měly by tuto tradici proměnit. Na opíjení se ve skrovném oblečení s ponižujícími doplňky není nic „feministického“. A není nic „feministického“ na tom, že dovolíte svému budoucímu manželovi, aby zlehčoval svůj závazek vůči vám.
Je rozumné, že ženy chtějí v době, kdy se těší nebývalé nezávislosti a osvobození, víc než svatební párty. Ale jak muži, tak ženy mohou oslavit konec svobodného života, aniž by znevažovali čest svého budoucího manžela nebo manželky. A skutečně, mnoho párů znovu objevuje civilizovanější oslavu konce svobodného života pomocí akcí bez striptérky, jako je víkend s ochutnávkou vína nebo večeře se steakem a následnými doutníky.
Ale nečekejte od svého manželství mnoho, pokud začnete svatební oslavy něčím, co připomíná scénu z filmu Kocovina.
.