Pro mnohé z nás může být sebevědomí pomíjivé. V jednu chvíli se cítíte nebetyčně povzneseni na základě povýšení v práci. V další minutě je vaše ego těžce pošramocené, když vás rande na Tinderu v restauraci vyžene. Ale zatímco obzvláště dobré (nebo špatné) vnější události mohou způsobit, že naše sebevědomí v průběhu týdne stoupá a klesá, často nás může trápit hluboce zakořeněný, trvalý nedostatek sebeúcty. A je pravděpodobné, že o tom ani nevíme.
„Sebeúcta je definována jako to, jak si člověk sám sebe cení nebo jak si sám sebe považuje,“ vysvětluje psychoterapeutka Dr. Fran Walfishová, která se specializuje na léčbu rodin, párů a dětí. „V mém světě psychologie však sebeúctu a sebedůvěru ovlivňuje mnoho faktorů“. Dr. Walfishová uvádí v první řadě naši výchovu, dále to, jak se k nám chovali vrstevníci v průběhu školní docházky – nebo i to, jestli jsme strávili příliš mnoho času srovnáváním svého vzhledu s modelkami, herečkami nebo jinými veřejně známými osobnostmi v mainstreamových médiích.
Jak ale vysvětluje doktor Walfish, v některých oblastech našeho života můžeme mít vysokou úroveň sebeúcty a v jiných naopak nízkou, což může pomoci zakrýt naše skutečné pocity. Dr. Walfish a životní koučka Monique Demonaco nám proto pomohli identifikovat některé drobné, zdánlivě bezvýznamné (ale naprosto zásadní) příznaky toho, že můžete mít nízké sebevědomí, a co s tím dělat.
Často se přistihnete, že shazujete lidi.
Jako lidé se navzájem posuzujeme. Neexistují dvě cesty, jak to obejít. Pokud však vaše vnitřní kritika úplně cizích lidí a nekonečné pomlouvání spolupracovníků přes Slack začíná pohlcovat pořádnou část vašich každodenních rozhovorů a myšlenek, můžete mít podle doktora Walfishe první příznak nízkého sebevědomí.
„Lidé, kteří jsou naštvaní, kritičtí a zlí, nemají vysoké sebevědomí,“ vysvětluje. „Lidé s nízkým sebevědomím mají tendenci se chlubit a shazovat ostatní.“ A totéž platí pro vychloubání, chvástání a shazování názorů druhých. „Lidé s vysokým sebevědomím se nikdy nechlubí a nevytahují. Neotřásá jimi, pokud s nimi druzí lidé nesouhlasí, ale zůstávají jasní a sebevědomí ve svých vlastních myšlenkách nebo názorech.“
Začnete hledat potvrzení v každodenní řeči.
Přestože je neustálé shazování druhých poměrně výmluvným znakem nízkého sebevědomí, podle Demonaca mohou být klíčovým znakem také drobné odchylky ve způsobu, jakým mluvíte.
„Ukončování výroků otázkami, jako například „správně?“, vysílá posluchačům zprávu, že si nejste jisti tím, co jste právě řekli,“ vysvětluje Demonaco. „Buďte ve svém projevu rozhodní a mluvte jasně.“
Omlouváte se, i když není za co.“
Skromnost v podobě omluvy je vynikající osobnostní rys, který je třeba ztělesňovat. Když se však tato pokora stane neustálou, promítáte podle doktora Walfishe nedostatek sebeúcty vlevo i vpravo.
„Mnoho lidí s nízkým sebevědomím se omlouvá za své chování, i když neudělali nic špatného,“ říká. „Je to jako obrana proti tomu, aby se na ně lidé zlobili. Tito jedinci nesnesou, aby se stali terčem něčího hněvu nebo vzteku.“
Nemluvíte (doslova).
Sráží tě pocit, jako by tě nikdo neslyšel? Je pravděpodobné, že vás opravdu neslyší.
„To, že si nejste jistí svým projevem, naznačujete také tím, že nevysíláte svůj hlas, ale místo toho snižujete hlasitost, když něco prohlašujete,“ říká Demonaco. „Když chcete působit sebejistě, mluvte jasně a rozhodně a udržujte hlasitost v souladu s ostatními účastníky konverzace.“
Je řeč vašeho těla méně než silná.
Zjišťujete, že se na veřejnosti neustále hrbíte, díváte se dolů nebo se snažíte zabírat co nejméně místa? Podle Demonaca můžete mít nedostatek sebevědomí.
„Řeč vašeho těla může být velkým „vodítkem“, že vám chybí sebevědomí,“ říká. „Lidé, kterým chybí sebevědomí, se doslova zmenšují tím, že skloní bradu, stáhnou ramena a shrnou se do sebe. Sebevědomí lidé zabírají více místa tím, že mají hlavu vztyčenou, bradu vystrčenou a mají otevřená ramena a boky.“
Doporučuje, abyste v případě, že sedíte, měli alespoň jednu ruku mimo rámec svého těla.
Jak si toto sebevědomí zlepšit…
Zvýšení sebevědomí č. 1: Předstírejte, dokud se vám to nepodaří.
„Chcete-li si dodat sebevědomí, použijte své tělo, abyste oklamali svůj mozek,“ říká Demonaco. „Postavte se akimbo, neboli nohy od sebe na vzdálenost boků, boky a ramena rozevřená, a ruce si položte na pas s prsty dopředu a palci za sebe. Nezapomeňte mít hlavu vzpřímenou a vztyčenou.“
Demonaco doporučuje vydržet v této silové pozici dvě minuty. „Vaše tělo vyšle do mozku zprávu, že jste sebevědomí, a mozek zareaguje vylučováním testosteronu, který je spojen se sebevědomím.“
Zvýšení sebevědomí č. 2: Buďte spíše pozorovatelem než soudcem.
„Chcete-li si zlepšit sebevědomí, musíte nejprve nahradit přísného sebeposuzovatele vlídným sebepozorovatelem,“ radí doktor Walfish. „Abyste si vytvořili vlídného sebeposuzovatele, musíte nejprve zvýšit hlasitost sebepozorování. Pokaždé, když si všimnete, že jste přísní nebo sebekritičtí, jemně pokrčte rameny a pomyslete si: ‚Jejda, už jsem zase tady‘. Vyměníte tak kritiku za jemné přijetí.“
Zvýšení sebevědomí č. 3: Chovejte se k lidem kolem sebe trochu lépe.
Ačkoli se může zdát, že povzbuzování druhých před sebou samým je v souvislosti se sebevědomím protimluv, podle doktora Walfishe je to jeden z nejrychlejších způsobů, jak si začít dodávat více sebedůvěry. „Když jsme k druhým laskaví, velkorysí, spravedliví a empatičtí,“ říká, „vytváříme si tím základ pro své sebevědomí.“
.