Rudé gardy v létě a na začátku podzimu nabývaly na velikosti a bojovnosti, protože politické napětí rostlo, hospodářská situace se zhoršovala a dělníci cítili, že výdobytky, kterých dosáhli po únoru, se vzdalují. Průmysloví dělníci stále více považovali Rudé gardy za nezbytnou ochranu svých ekonomických a politických zájmů. Do Říjnové revoluce čítaly oddíly Rudých gard v celé zemi asi 150 000 až 175 000 mužů, z toho asi 25 000 až 30 000 v Petrohradě. Rudé gardy a bolševici našli společnou řeč v hesle „Všechnu moc sovětům“ a ve výzvě k radikálním sociálním reformám a ukončení války. V důsledku toho mezi nimi vznikly úzké pracovní vztahy.
Rudé gardy sehrály důležitou roli v Říjnové revoluci a v prvních měsících nového bolševického režimu. V Petrohradě se spojily s vojáky, aby zajistily svržení Prozatímní vlády a vyhlášení „sovětské moci“ – nové bolševické vlády. Podobnou roli sehrály rudogvardějské oddíly při předávání moci v Moskvě a provinčních městech. Bojovaly proti počátečním ozbrojeným snahám o svržení bolševiků a poskytovaly nové vládě tolik potřebný ozbrojený nátlak. Rudé gardy byly důležitou součástí expedičních sil vyslaných z Petrohradu a Moskvy koncem roku 1917 a počátkem roku 1918, aby zajistily kontrolu nad odlehlými regiony. Některé oddíly Rudých gard byly v roce 1918 začleněny do nové Rudé armády, jiné zanikly a sovětská vláda v dubnu 1918 Rudé gardy formálně zrušila. Základní rysy Rudých gard a dělnických milicí – samoorganizace, místní orientace a volení vůdci – nevyhovovaly požadavkům občanské války ani nové komunistické éry.
Viz také: bolševismus; únorová revoluce; říjnová revoluce; dělníci
bibliografie
Wade, Rex A. (1984). Rudé gardy a dělnické milice v ruské revoluci. Stanford, CA: Stanford University Press.
Rex A. Wade
.