Fenomén rybího deště v Yoro je příliš podivný a vypadá jako podvod – ale s největší pravděpodobností tomu tak není!
V blízkosti města Yoro se v květnu až červenci vyskytuje silný déšť. Na tom by nebylo nic tak zvláštního – ale po tomto dešti zůstane na polích poskakovat nespočet malých živých rybiček, které jako by spadly z nebe.
Bouře a ryby
Rybí déšť se odehrává na začátku období dešťů někdy v květnu až červenci. Přijde den, kdy odpoledne přichází děsivý, temný mrak se zuřivými blesky a hromy. Lijáky prudkého deště a silného větru trvají nejméně 45 minut a mohou trvat i několik hodin.
Když bouře odejde, lidé z Yoro seberou koše a vyběhnou na bažinaté louky La Pantanal na úpatí vyhaslé sopky El Mal Nombre (Zlé slovo). Na mokrých loukách se nacházejí stovky a dokonce tisíce skákajících živých ryb, které jako by během bouře spadly z nebe. Lidé je sbírají, aby si je přinesli domů a snědli – ryby prý mají specifickou chuť, odlišnou od chuti běžných ryb.
Pravda – větší část ryb se však nesbírá ze země, ale chytá se v dočasných nádržích a potocích vzniklých přívalovými dešti.
Není známo, kdy tento jev začal – první zprávy pocházejí z poloviny 19. století, kdy sem přišel první misionář otec Subirana. Můžeme se domnívat, že tento déšť existoval i dříve.
Oblíbená slavnost
Od roku 1998 se ve městě Yoro na počest tohoto neobvyklého jevu pořádá slavnost známá jako „Festival de la Lluvia de Peces“.
Slavnost začíná brzy ráno hlasitým budíčkem a lidé jsou hlasitými reproduktory svoláváni na rybí trh u radnice. Specialitou této slavnosti je ryba, i když se většinou prodává obyčejná ryba, nikoli ta, která údajně spadla z nebe. Většina lidí to vnímá jen jako další slavnost, aniž by se příliš zajímala o tradice Yoro nebo podivný přírodní úkaz.
Yoro využívá tuto neobvyklou událost jako marketingový nástroj cestovního ruchu. Své slovo má v této slavnosti také církev – mnozí věří, že tento zázrak seslal Bůh jako odpověď na modlitbu otce Subirany.
Otec Subirana a Jicaques
Španělský kněz otec José Manuel (Jesus de) Subirana je významnou postavou v historii křesťanství v Hondurasu. Do Hondurasu přišel v roce 1855 a působil zde až do své smrti v roce 1864, přičemž obrátil na křesťanskou víru několik skupin domorodého obyvatelstva. Je uctíván jako odvážný a spravedlivý misionář, který pomáhal místním lidem bojovat za jejich práva na půdu jejich předků.
Jednou z takových skupin původních obyvatel byli Jicaques, kteří žili v okolí dnešního Yoro a zůstali nezávislí až do poloviny 19. století. Otec Subirana přesvědčováním a Božím slovem dokázal to, čeho jiní nedokázali dosáhnout zbraněmi – podařilo se mu „vrátit“ Jicaques do křesťanského světa. Jeho úmysly byly ušlechtilé – dnes už však jicaqueským jazykem nikdo nemluví.
Dnes je však jméno otce Subirany úzce spjato s legendou o yorském rybím dešti, zatímco jeho skutečné zásluhy se připomínají méně. Legenda vypráví následující:
„Otec Subirana viděl, jak jsou lidé v Hondurasu chudí, a tři dny a tři noci se modlil a prosil Boha o zázrak, aby pomohl chudým lidem a poskytl jim jídlo. Po těchto třech dnech a nocích si toho Bůh všiml a přišel temný mrak. Z nebe pršely spousty chutných ryb a nasytily všechny lidi. Od té doby se tento zázrak opakuje každý rok.“
Existuje vědecké vysvětlení?“
Zázrakmondo, khm…, nevěří v Boha. Možná trochu, ale ne příliš. Musí existovat vědecké vysvětlení bez božího zásahu.
Za prvé – zdá se, že tento jev nebyl vědci příliš zkoumán. Existují pověsti o expedici organizované National Geographic Society v 70. letech 20. století, která byla očitými svědky rybího deště. Bohužel se o tom nedá najít článek v časopise „National Geographic Magazine“.
Informace o rybách jsou rozporuplné. Všichni se shodují na tom, že je poměrně malá, asi 12 – 15 cm dlouhá a mohlo by jít o druh sardinky. Někteří tvrdí, že ryba je slepá – na fotografiích jsou však dobře patrné oči. Někteří tvrdí, že je to sladkovodní ryba, někteří, že určitě mořská, někteří, že je to ryba podmořská. Opět – všichni se shodují, že tento druh ryby se ve vodách kolem Yoro nevyskytuje. Sardinky žijí v moři, ale občas migrují řekami do vnitrozemí, také v Hondurasu.
Přinesla je sem vodní smršť?
První zdánlivě zřejmé vysvětlení by bylo – rybu v moři „ulovila“ silná vodní smršť, nasála ji do mraků a pak ji dopravila přímo do Yoro, kde na ni prší.
Vodní smrště mají skutečně schopnost napumpovat vodu se vším všudy. Existují také zprávy o neuvěřitelně velkých, hustých hejnech sardinek pozorovaných i jinde v oceánech – teoreticky by se tedy waterspout mohl s takovým hejnem sardinek setkat a vynést je přímo na oblohu. Občas se také objevuje vyprávění o muži, kterému padající sardinka u Yoro zlomila prst.
Je však zapotřebí příliš mnoho jedinečných náhod na to, abychom věřili, že každoroční rybí déšť umožňují tornáda. Posuďte sami:
- Jednou za rok v květnu až červenci by mělo v mořích u Hondurasu přijít tornádo nebo skupiny tornád.
- Tato tornáda by měla najít běh sardinek. Běhy sardinek nejsou tak časté.
- Sardinky by měly být vyneseny do mraků, aniž by jim to příliš uškodilo. Koneckonců se nacházejí poblíž skoků Yoro, živé a nepoškozené.
- Toto nebeské akvárium by mělo bezpečně plout alespoň 75 km směrem k Yoro. Přesně směrem k Yoro, přičemž mine několik pohoří, která jsou vyšší než Yoro.
- Jakmile mrak dosáhne Yoro, mělo by tam, kousek jihozápadně od města, pršet. Někteří se to snaží vysvětlit přítomností železné rudy poblíž města – začne hřmít a hrom spustí déšť.
- Ryba by se měla spouštět mírným způsobem, aby zůstala naživu a mohla skákat v trávě a čekat na lidi s košíky.
- Všechny ryby bezpečně dopadnou na louky. Žádné se nevyskytují na střechách budov.
Zní to věrohodně? Určitě ne.
Podzemní ryby?
Když hypotéza o vodním výronu ztrácí na věrohodnosti, existuje jiné, věrohodnější vysvětlení.
Stává se, že v jeskynních tocích hluboko pod povrchem země žijí specifické ryby, které lidé nahoře někdy neznají.
Jedním z takových příkladů je Delminichthys adspersus (Heckel, 1843) žijící v Crveném jezeře v Chorvatsku. V suchých pramenech byla tato ryba občas ulovena v pramenech u Crveno Jezero – pravděpodobně klesající hladina vody nutí ryby hledat jiná stanoviště.
Něco podobného se zřejmě děje i v Yoře – s blížícím se koncem suchého období roku se zdá, že zástupy podzemních ryb zoufale hledají vodu, ať je kdekoli.
Náhlé přívalové deště vyplavují tyto ryby neznámými výtoky z jejich neznámých podzemních řek na louky v okolí Yory. Bouřková voda se vznáší nad loukami a pak mizí a zanechává bezmocné – ale jinak nepoškozené – ryby poskakující na trávě nebo v dočasných nádržích.
Tuto myšlenku podporuje i skutečnost, že nikdo skutečně neviděl ryby padat z nebe.
V souvislosti s touto hypotézou existují i nejasné otázky:
- Jsou v Yoro velké podzemní řeky schopné uživit tisíce ryb? Zatím se žádné nenašly (ale hledal je někdo?). Honduras je na jeskyně velmi bohatý, většina z nich je speleologům neznámá.
- Sebrané ryby mají zřejmě oči a očití svědci vyprávějí, že oči jsou jasné a pohybují se. Na obrázcích jsou často vidět ryby s bílýma očima, ale místní obyvatelé vyprávějí, že je to proto, že obrázky ukazují ryby, které jsou již několik hodin mrtvé. Ryby v podzemních řekách jsou naopak slepé a některé dokonce nemají oči.
Migrace sardinek?
Existuje ještě jedno vysvětlení – že hejna sardinek přicházejí z moře a migrují 200 km proti proudu řeky Aguán a jsou vyplavována na louky během bleskových povodní způsobených silnými dešti. Koneckonců doposud díky suchému období bezpečně plavaly a povodně je zastihly bez cavyků – sardinky se v řekách a povodních příliš nevyznají.
Ačkoli je tato poslední hypotéza poněkud nudná, zdá se být věrohodnější. Má však také několik chyb a tou hlavní je – není zatím prokázána.
Takže rybí déšť Yoro stále není vysvětlen.
Rybí déšť Yoro je zařazen do následujícího seznamu:
.