Dne 20. dubna 2005 rodina Harírího oznámila, že Saad Harírí povede Hnutí budoucnosti, v podstatě sunnitské hnutí, které vytvořil a vedl jeho zesnulý otec. Byl vůdcem Aliance 14. března, koalice politických skupin zrozené z cedrové revoluce, která díky masovým lidovým demonstracím a podpoře Západu vedla v roce 2005 ke stažení syrských vojsk z Libanonu po 29 letech přítomnosti.
První funkční období a pádUpravit
Harírí byl poprvé zvolen předsedou vlády od 9. listopadu 2009 do 13. června 2011.
Dne 12. ledna 2011, několik minut poté, co Harírí pózoval na fotografiích s prezidentem Barackem Obamou v Oválné pracovně, odstoupily opoziční strany z jeho kabinetu vlády jednoty, což způsobilo jeho rozpad. Důvodem odstoupení Hizballáhu a jeho spojenců bylo politické napětí vyplývající z vyšetřování atentátu na Rafíka Harírího. Z atentátu na Rafíka Harírího byli obviněni agenti Hizballáhu.
Harírí pokračoval čtyři měsíce ve funkci prozatímního premiéra. Nová libanonská vláda byla sestavena 13. června 2011 a v jejím čele stanul Nadžíb Mikátí. Mikátí vytvořil vládní koalici vedenou 8. března.
Syrský zatykačEdit
12. prosince 2012 vydala Sýrie zatykač na Harírího, poslance Bloku budoucnosti Okaba Sakra a představitele Svobodné syrské armády Louay Almokdada kvůli obvinění z vyzbrojování a poskytování finanční podpory syrským opozičním skupinám. Harírí v reakci na to vydal prohlášení, v němž Bašára Asada označil za „monstrum“.
Druhé funkční obdobíEdit
Po více než dvou letech patové situace při volbě prezidenta byl zvolen Michel Aún. Krátce poté Aún podepsal dekret, kterým jmenoval Harírího podruhé premiérem, a 18. prosince 2016 se ujal funkce.
Spor se Saúdskou ArábiíEdit
4. listopadu 2017 v televizním prohlášení ze Saúdské Arábie Harírí nabídl svou rezignaci na funkci s odvoláním na přílišnou politickou expanzi Íránu a Hizballáhu v blízkovýchodním regionu a obavy z atentátu. Írán výroky Saada Harírího důrazně odmítl a označil jeho rezignaci za součást spiknutí Spojených států, Izraele a Saúdské Arábie s cílem zvýšit napětí na Blízkém východě. Libanonská armáda reagovala prohlášením, že zpravodajské informace, které má k dispozici, kromě probíhajících zatýkání a vyšetřování neodhalily „přítomnost žádného plánu na atentáty v zemi“.
Většina libanonských skupin nakloněných Íránu nebo šíitům, včetně Hizballáhu, byla mezi prvními, kdo obvinil Saúdskou Arábii z držení Harírího jako rukojmí; Harírího spolupracovníci a saúdští představitelé to následně popřeli. Několik libanonských komentátorů si ze zveřejněných fotografií Harírího v Saúdské Arábii utahovalo pro jejich zjevnou podobnost s fotografiemi rukojmích. Blogger zaměřený proti Hizballáhu Michael Young uvedl, že si nemyslí, že by Harírí byl skutečným rukojmím saúdského režimu, ale že situace potvrzuje Harírího úzké vazby na něj. Libanonsko-americký politolog As’ad AbuKhalil však tvrdil, že Saúdové Harírího uvěznili, fyzicky spoutali a napadli, než mu nařídili, aby odvysílal svou rezignaci. V listopadu bylo oznámeno, že Harírí je na cestě ze Saúdské Arábie do Spojených arabských emirátů. Média Harírího vlastní strany informovala, že se poté přesune do Bahrajnu a později zpět do Bejrútu, ale obě tyto cesty byly následně zrušeny a on byl poslán zpět do Rijádu. Harírího spojenci, kteří obvykle stáli na straně Saúdské Arábie, se poté připojili k ostatním stranám a vyjádřili své obavy z toho, že Saúdská Arábie omezuje Harírího svobodu. Většina libanonské vlády požadovala jeho návrat. Dne 11. listopadu vydal libanonský prezident Michel Aún prohlášení: „Libanon nesouhlasí s tím, aby se jeho premiér nacházel v situaci, která je v rozporu s mezinárodními smlouvami a standardními pravidly ve vztazích mezi státy.“
Koncem listopadu odjel Harírí do Francie na setkání s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem. Macron výslovně požádal, aby s sebou vzal manželku a děti. Takovou žádost mohl vznést díky Harírího francouzskému občanství. Harírí 21. listopadu v Bejrútu prohlásil, že pozastavil svou rezignaci. Uvedl, že ho prezident Michel Aoun požádal, aby ji „odložil před dalšími konzultacemi“. Odmítl hovořit o tom, co se stalo v Saúdské Arábii, a prohlásil, že události zůstanou nezveřejněny. Dne 5. prosince svou rezignaci odvolal a prohlásil, že se všichni členové vlády dohodli, že se nebudou vměšovat do konfliktů v arabských zemích.
Protesty a rezignace v roce 2019Redakce
V polovině října 2019 začalo lidové protestní hnutí, které požadovalo zvýšení odpovědnosti a transparentnosti v politice. Jeho vláda byla libanonským lidem široce vnímána jako zkorumpovaná. Dne 29. října Harírí nabídl svou rezignaci jako ústupek se slovy: „Je to reakce na vůli a požadavek tisíců Libanonců požadujících změnu“. Následující den prezident Michel Aún rezignaci přijal, ale požádal, aby Harírí zůstal ve funkci, dokud nebude jmenován jeho nástupce. Do této funkce byl 21. ledna 2020 jmenován Hassan Diab, bývalý ministr školství. Dne 10. srpna 2020 Diab rezignoval po výbuchu v Bejrútu v důsledku rostoucího politického tlaku a hněvu na libanonskou vládu, že nedokázala katastrofě zabránit, což bylo ještě umocněno existujícím politickým napětím a otřesy v zemi.
2020 DesignationEdit
Po Diabově rezignaci upřednostňovali Harírí a premiérský klub jako příštího premiéra libanonského velvyslance v Německu Mustafu Adíba. Ten byl sice 30. srpna jmenován poté, co ho nominovalo 90 ze 120 poslanců, ale o tři týdny později odstoupil poté, co se nepodařilo sestavit nový kabinet.
8. října Harírí v rozhovoru oznámil, že je „rozhodně kandidátem“ na tuto funkci, a vyzval ostatní politické strany, aby nepromarnily takzvanou „francouzskou iniciativu“. Dne 22. října byl Saad Harírí znovu jmenován předsedou vlády. Podpořilo ho jeho Hnutí budoucnosti, PSP a Hnutí Amal, přičemž získal 65 hlasů, o 4 méně než jeho předchůdce Diab, zatímco Hizballáh spolu s hlavními křesťanskými stranami, Svobodným vlasteneckým hnutím a Libanonskými silami ho nepodpořil.
Po 152 dnech a 18 setkáních s Aúnem se mu zatím nepodařilo sestavit vládu. V lednu 2021 se setkal s Recepem Tayyipem Erdoganem v Turecku, v únoru s Abdelem Fattahem el-Sisím v Egyptě a několikrát navštívil Mohammeda bin Zayeda ve Spojených arabských emirátech. Harírí byl kritizován za to, že tráví velké množství času mimo Libanon, zatímco absence vlády zhoršila finanční krizi v zemi, a jeho cesty byly vnímány jako snaha kompenzovat chybějící podporu ze strany Saúdské Arábie.
Dne 16. března dosáhl směnný kurz 15000 libanonských liber za dolar. Následujícího dne Aún zavolal Harírímu, aby se s ním setkal. Po schůzce Harírí oznámil, že vláda by mohla být brzy sestavena. Dne 29. března však prohlásil, že Aún navrhl formaci, která zahrnovala blokační třetinu pro FPM, což odmítl, a médiím zveřejnil jinou formaci sestávající z 18 ministrů.
.