Salem nikdy neupálil žádné čarodějnice na hranici

Salemské čarodějnické procesy

Salemské čarodějnické procesy jsou snad nejznámější sérií doslovných honů na čarodějnice v historii, ale opravdu puritáni tyto podezřelé nadpřirozené bytosti přivazovali ke kůlům a zapalovali je?

Upalování čarodějnic je téměř stejným synonymem pro Novou Anglii jako humr, ale ikonický obraz nebohé ženy upálené na hranici rukou puritánů v Americe je zcela falešný. Během salemských čarodějnických procesů nebyla upálena ani jedna čarodějnice. S výjimkou jedné čarodějnice byly všechny pověšeny za krk až do smrti nebo zemřely ve vězení.

Hon na čarodějnice začal poté, co tři dívky – Betty Parrisová, Abigail Williamsová a Ann Putnamová – začaly prožívat „záchvaty“. Otec Betty, reverend, spolu s lékaři tvrdil, že dívky jsou očarované.

Dívky byly vyslýchány, aby se zjistilo, kdo je mohl očarovat, a ukázaly prstem na černého otroka rodiny z Barbadosu – jmenoval se Tituba – spolu se dvěma staršími ženami.

Pod bolestivým mučením obviněné ukázaly prstem i na další. Je zaznamenáno, že Tituba řekla, že ďábel oslovil přímo ji. Vesnice sestavila zvláštní soud, který měl čarodějnice vyšetřit, a do konce roku pověsila 19 lidí a přes sto jich zavřela do vězení.

Pozdější vyobrazení Tituby.

Giles Corey

Ačkoli se tento hon může zdát jako zběsilý záchvat senzacechtivosti, existují důvody domnívat se, že šlo o zlomyslné plány Thomase Putnama a Samuela Parrise. Oba byli obchodníci, ale Parris byl také vesnický reverend. Tyto procesy probíhaly tak, že odsouzené čarodějnici byl zabaven majetek a předán církvi.

Pamatujete si na jednu čarodějnici, o které jsme se zmínili a která nebyla oběšena?

Giles Corey byl poměrně bohatý farmář. Ačkoli se zpočátku nechal strhnout zápalem procesů – dokonce svědčil proti vlastní ženě -, jeho postoj se změnil, když ho dcera jeho konkurenta obvinila ze styků s ďáblem.

Corey věděl, že soud usiluje o jeho majetek, a odmítl se přiznat k vině či nevině. Stejně jako předtím se z něj soud pokusil mučením vymámit přiznání. Vmáčkli ho mezi dvě prkna na zemi, začali na mlčící oběť skládat kameny a snažili se z něj doslova vymáčknout pravdu. Corey vydržel, dokud ho tíha nezabila, a dokonce prý na mučitele křičel, aby přidali další závaží.

Ukončení honu

Na podzim roku 1692 sousední město Boston brojilo proti šílenství salemských čarodějnických procesů. Guvernér William Phips nakonec zasáhl, když se jeho žena stala podezřelou z čarodějnictví. Pozastavil činnost čarodějnické jednotky a zřídil nový soud. Tento vyšší soudní dvůr nakonec očistil 53 ze zbývajících 56 obžalovaných a zbývající tři spolu s pěti dalšími „usvědčenými“ čarodějnicemi odsouzenými na Šibeniční vrch omilostnil.

Zatímco v koloniální Americe nebyl nikdo upálen zaživa, v katolické Evropě byla tato praxe mnohem běžnější. Tam mohli být čarodějnice a rouhači odsouzení za „ohavné“ zločiny popraveni upálením, ale častěji byli usmrceni jiným způsobem a následně plameny, aby se zabránilo další černé magii. V tomto historickém období však britské právo vyhrazovalo upalování pro osoby odsouzené za velezradu.