Přehled parafilií
Parafilie jsou podle definice deviantní sexuální preference. Jako deviantní jsou popisovány buď proto, že narušují dyadické, vzájemně uspokojující sexuální chování (např. transvestita, který nemá zájem o sexuální vztahy s partnery, protože ho ve skutečnosti vzrušuje pouze nošení ženských šatů), nebo proto, že zahrnují násilné sexuální aktivity (např. pedofilie, sexuální sadismus). Diagnózu parafilie lze stanovit jedním ze tří způsobů. Osoby mohou být diagnostikovány jako parafilní, pokud samy uvedou takovou preferenci, ačkoli pacienti tuto informaci obvykle neuvádějí dobrovolně a bude zapotřebí pečlivého dotazování. Pacienti mohou být diagnostikováni jako parafilici, pokud získají pozitivní výsledek falometrického testu na stejnou preferenci z renomované falometrické laboratoře s publikovanými nebo dostupnými údaji o citlivosti a specifičnosti (viz následující diskuse). Osoby mohou být také diagnostikovány jako parafilní, pokud se dopouštějí chování, které nelze rozumně vysvětlit žádnou jinou psychiatrickou diagnózou.
Existuje řada specifických parafilií, které byly identifikovány. Výzkum ukázal, že pokud osoby trpí jednou parafilií, budou obvykle trpět více parafíliemi; v průměru bude parafilický pacient trpět dvěma nebo třemi parafíliemi, ačkoli jedna z nich bude obvykle ústřední organizující parafilií.
Prakticky není možné klást pacientovi otázky týkající se všech možných parafilických preferencí. Navrhujeme, aby v podstatě nejběžnější a nejvíce obtěžující či znepokojující parafilie byly předmětem rutinního vyšetřování u osob, které se údajně dopouštějí sexuálních deliktů. Mnoho parafilií se obvykle projevuje specifickými kognitivními distorzemi; navrhujeme, aby se pacienti kromě sexuálního zájmu dotazovali i na přítomnost či nepřítomnost těchto kognitivních distorzí, protože ty se stanou cílem léčby.
Parafilie se vyskytují téměř výhradně u mužů. Pokud se žena údajně dopouští problematického sexuálního chování, je třeba hledat neparafilní vysvětlení tohoto chování.
Exhibicionismus je definován jako sexuální záliba v odhalování genitálií. Exhibicionisté se obvykle pokoušejí toto chování vysvětlit tak, aby se dalo vysvětlit; například mohou později tvrdit, že na veřejnosti spíše močili, než aby vystavovali své genitálie, nebo mohou tvrdit, že jim župan spadl právě v okamžiku, kdy otevřeli vchodové dveře. Exhibicionisté se tohoto chování obvykle dopouštějí často a opakovaně. Pro exhibicionisty bývá často rozhodující pozorování výrazu tváře jejich obětí. Někdy exhibicionisté uvedou, že je baví pozorovat překvapení nebo šok ve tváři svých obětí. Jindy zase vyznávají, že výraz viděný na tvářích obětí byl výrazem obdivu k pohlavním orgánům exhibicionisty. Mezi kognitivní zkreslení či zkreslení, která toto chování obvykle doprovázejí, patří přesvědčení, že oběť bude exhibicionistovými orgány ohromena a bude s ním chtít mít sexuální vztah.
Exhibicionisté mohou trpět také pedofilií; měli byste se exhibicionisty zeptat na věk a pohlaví jeho obětí a měli byste si všimnout, zda se exhibicionista tomuto chování věnoval v blízkosti parku, hřiště, školy apod.
Voyeurismus je definován jako sexuální preference pozorovat jiné osoby, obvykle dospělé ženy, při intimní činnosti (např, koupání, svlékání nebo sexuální chování). Nezřídka mají voyeuristé zájem také o erotiku v jejích různých podobách. K dosažení svých cílů mohou používat sofistikované technologie, na které by měli být dotazováni (např. videozáznamová zařízení instalovaná v koupelnách, kamery s optickými vlákny připevněné na botách). Jednou z rozhodujících otázek při posuzování voyeura je, zda voyeurské chování bylo primárním zájmem pachatele, nebo zda ve skutečnosti má voyeur skrytý sexuální zájem a jeho skryté pozorování (pozorování) žen probíhalo v kontextu přípravy na sexuální chování s donucením („plánování znásilnění“).
Frotérismus a toucheurismus jsou příbuzné nekonsensuální sexuální preference; frotér má zájem třít své tělo, obvykle genitálie, o nesouhlasící, obvykle dospělou ženskou oběť. Obvykle se frotteur tře svými genitáliemi o zadek dospělé ženy, a to obvykle v relativně stísněném prostoru, opět tam, kde lze toto jednání racionalizovat (např. v přeplněném vlaku metra). Toucheurs mají sexuální preferenci pro nekonsensuální sexuální doteky jiné osoby, obvykle dospělé ženy. Nejčastěji se, opět v přeplněném nebo stísněném prostoru, dotknou rukou hýždí nebo prsou ženy. Významná menšina frotteurů a toucheurů má skrytý vynucený sexuální zájem; měli by být ohledně toho vyslechnuti.
Osoby, které se v minulosti prezentovaly oblékáním ženského oblečení, mohou mít skrytou poruchu pohlavní identity nebo mohou mít transvestitní fetišismus. Přehled hodnocení osob s poruchou pohlavní identity přesahuje rámec této kapitoly. Tyto osoby netrpí parafilií. Transvestitní fetišisté jsou osoby, jejichž sexuální preference zahrnují masturbaci při nošení ženského oblečení. Tyto osoby jsou obvykle heterosexuální muži, ale obvykle jsou hyposexuální, pokud jde o vztahy s ostatními. Sexuálního vzrušení dosahují prostřednictvím pocitu, že mají na sobě ženské oblečení, často spodní prádlo, spodní prádlo nebo punčocháče. Transvestitismus se může vyskytovat u osob, které zároveň trpí masochismem nebo sadismem; transvestitních fetišistů je třeba se na tyto parafilie ptát.
Pedofilie je definována jako sexuální preference prepubertálních dětí. Hebefilie je definována jako sexuální preference pro pubertální děti. Většina pedofilů a hebefilů preferuje nezletilé opačného pohlaví; významná menšina bude preferovat nezletilé stejného pohlaví a další významná menšina bude ve skutečnosti bisexuální ve svých preferencích. Pedofilní a hebefilní osoby se nezřídka zapojí do činností, které je přivedou do kontaktu s dětmi; měly by být pečlivě dotazovány, pokud jde o profesní nebo zájmové činnosti, jako je zapojení do Big Brothers, skautského hnutí, řízení školního autobusu, tábory, školky, mládežnické organizace atd. Mezi kognitivní zkreslení, která se u pedofilů nebo hebefilů obvykle vyskytují, patří přesvědčení, že oběť měla v důsledku sexuálního kontaktu zájem, těšila se z něj nebo prožívala sexuální rozkoš. Pedofilové a hebefilové někdy vyprávějí, že se cítili být dítětem nebo mladistvým ovládáni nebo sváděni, a mohou se dokonce domnívat, že jejich chování bylo pro dítě užitečné. Pedofilů a hebefilů je třeba se také ptát na jejich vztahy s dospělými ženami; nezřídka tyto osoby vyhledávají svobodné matky, které mají děti ve věkovém rozmezí preferovaném pedofilem nebo hebefilem, aby k těmto dětem získaly přístup.
Osoby, které se dopouštějí sexuálního násilí na dospělých ženách, představují heterogenní skupinu. Tito pacienti spadají podél kontinua, od těch, kteří páchají trestnou činnost převážně z důvodů antisociálnosti nebo psychopatie, někdy usnadněné nebo disinhibované vysokou mírou vyjádřeného hněvu a/nebo intoxikace návykovými látkami, až po osoby, které jsou v zásadě parafilní. Pokud u pacientů, kteří se dopustili násilného sexuálního chování s dospělými ženami, chybí důkazy o asociálnosti nebo psychopatii, je třeba hledat důkazy o základní parafilii. U osob, které se dopouštějí násilného sexuálního chování s dospělými ženami, byla zaznamenána řada kognitivních zkreslení; tito jedinci obvykle zastávají nepřátelské postoje vůči vztahům mezi muži a ženami, mají tendenci projevovat značnou podezřívavost a nedůvěru vůči ženám a jejich záměrům nebo verbalizaci a/nebo se dopouštějí obviňování oběti (např. naznačují, že protože oběť měla na sobě krátkou sukni nebo byla venku pozdě v noci, ve skutečnosti takovou sexuální interakci vyhledávala). Na parafilickém konci tohoto spektra jsou pacienti se sexuálním sadismem (někdy s doprovodnou nekrofilií, sexuální preferencí sexuální interakce se zemřelou osobou). Osoby, které se dopouštějí nátlakového sexuálního chování s dospělými ženami, by měly být dotazovány, zda mají zájem o moc a kontrolu nad svými oběťmi a o způsobování bolesti, ponižování nebo utrpení. Konkrétně by měla být předmětem výslechu hodnota vzrušení výše uvedených osob; sexuální sadisté občas ztratí erekci, když oběť nezažije dostatečnou bolest, ponížení nebo utrpení. Někteří sexuální sadisté způsobí oběti bolest, ponížení nebo utrpení, aniž by se zapojili do jakéhokoli otevřeného sexuálního chování – mohou se rozhodnout jednoduše masturbovat a později na své činy myslet. Sexuální sadisté by měli být dotazováni také na své sexuální chování se „souhlasnými“ partnery; nezřídka se tyto osoby dopouštějí sexuálního chování se svými partnery způsobem, který partneři popisují jako nepřiměřeně hrubý nebo neosobní. Osoby s nátlakovým nebo sadistickým sexuálním zájmem často z nejasných důvodů upřednostňují anální sexuální aktivity. Nezřídka se také chtějí věnovat nebo věnují bondáži nebo souvisejícím aktivitám se souhlasnými partnery. Vyšetřován by měl být také zájem o svazování, řezání, pálení, penetraci a manuální nebo ligaturní škrcení. Osoby s nekrofilním zájmem mohou mít profesní nebo zájmovou činnost, která je přivede do kontaktu se zemřelými osobami (např. zaměstnání v pohřebních ústavech), a to by mělo být posouzeno.