Podívejte se na náš nedávný díl podcastu inspirovaný tímto článkem na blogu!
Příroda světa, ve kterém dnes žijeme, téměř vyžaduje fúzi – splynutí odlišných stylů nebo myšlenek do jednoho jedinečného celku. Od asijské fúzní kuchyně po fúzní country rapovou hudbu – naše kultura vzkvétá spojováním věcí, které by se k sobě nemusely nutně hodit. V tanečním světě tomu není jinak. Fúze tanečních stylů může být sice zajímavá, ale na soutěžích může ztěžovat správné zařazení sestav do kategorií. Žánry lyrického a současného tance mohou být kvůli své podobnosti neuvěřitelně matoucí, proto dnes shromažďujeme názory porotců a učitelů IDA Jen Garaffa, Mary Roberts, Mirandy Spada a Maxe Vasapoliho, abychom objasnili všechny otázky, které mohou mít učitelé a choreografové ohledně těchto dvou stylů.
Současný tanec
Mary Robertsová, která vystudovala přímo magisterský program na Floridské státní univerzitě, považuje současný tanec za „výzkumný prostředek k rozboru, analýze a interpretaci toho, co tanec a pohyb říkají a vytvářejí z kulturního hlediska. Současný tanec navazuje na linii moderního tance a snaží se zpochybňovat a rozbíjet předchozí taneční formy.“ Na tanečních soutěžích se často toto akademičtější vysvětlení může ztratit, nicméně je nesmírně důležité si uvědomit, že současný tanec vyrostl z technik baletu, jazzu a moderny, z nichž poslední je přímým předchůdcem současného tance. Současný tanec bychom neměli, kdyby nebylo průkopníků moderny a jazzu, kteří se snažili rozbít formy a očekávání tradičního baletního tance.
Miranda Spada dodává: „Současný tanec klade silný důraz na pochopení hudby, rytmu, prostoru kolem tanečníka a na to, jak vzít technické klasické linie a udělat je jinak. Contemporary má tendenci vycházet spíše z avantgardy a může zahrnovat témata a myšlenky oproti jasnému stručnému příběhu. Zkoumá se konceptuální tanec, kdy tanečník a/nebo choreograf využije taneční techniku, jako jsou úrovně, prostor, akcenty, vzory, frázování, a použije ji k rozvinutí díla oproti spoléhání se na předem dané téma nebo myšlenku.“ Současný tanec se méně snaží o příběh nebo vyprávění, nesnaží se nutně bavit, ale vzdělávat, provokovat a zkoumat různé pohyby.
Při zařazování svých sestav do kategorie contemporary na soutěžích musíte zvážit následující otázky: Je tato skladba zaměřena na tanečníka? Což znamená, umožnil jsem tomuto tanečníkovi úroveň osobního zkoumání v rámci pohybu, a to prostřednictvím improvizace? Existuje konkrétní vizuální nebo vnitřní téma, které tato skladba sleduje? Zahrnul jsem klasické linie, ale narušil jsem je způsobem, který je nový a odlišný? Využívá tato sestava techniky ze sylabu moderny a baletu?“
Lyrický tanec
Lyrický tanec vznikl jako odnož jazzového tance, a proto byl původně označován jako „lyrický jazz“. Max Vasapoli definuje lyrický tanec jako „spojení techniky baletu a plynulosti jazzového tance. Jedinečným rysem lyrického tance je emocionální propojení a vyprávění příběhu, které oživují texty písní. Pohyb může být choreograficky přizpůsoben vokálnímu provedení písně, nejen rytmu“.
S podobnou definicí souhlasí i Mary Robertsová a dodává: „Lyrický tanec je obvykle předáván choreografem tanečníkovi, přičemž se očekává, že tanečník se zaváže k choreografii tak, jak je zadána, ale přidá do pohybu dech a duši z interpretace tanečníka. Lyrický tanec, ať už je prováděn na výletních lodích, na koncertech nebo na soutěžích, je prováděn jako zábavná taneční forma, vytvořená za účelem specifického kontaktu s publikem.“ U lyrického tance, jak ho známe dnes, je důležité si uvědomit, že se snaží navázat kontakt a pobavit prostřednictvím jasného příběhu, přičemž využívá prvky baletní a jazzové techniky.
Při zařazování sestav do kategorie lyrického tance si položte následující otázky: Vypráví tato sestava příběh, který navazuje na text hudby? Vyžaduje moje choreografie, aby ji tanečník opakoval při každém vystoupení úplně stejně? Použil jsem v choreografii prvky baletní a jazzové techniky? Odrážejí linie a obrazy, které jsem vytvořil, jasně emoce skladby?“
Jako porotci máme neuvěřitelně těžké správně posoudit sestavu, pokud není zařazena do správné kategorie. Jen Garaffa uvádí: „Místo toho, aby si porotci užívali práci, která tam je, tráví čas tím, že se snaží přijít na to, jak spravedlivě ohodnotit něco, na co nebyli připraveni. Představte si, že jdete do kina připraveni na skvělou romantickou komedii a místo toho se na plátně objeví dokument o jídle – chvíli trvá, než si mozek nastavíte tak, aby tomu byl otevřený. Porotce má na přizpůsobení, vstřebání a reakci celkem jen tři minuty. Pokud zůstanete věrní stylu a žánru, umožní to porotcům užít si práci a nabídnout tanečníkům skvělou zpětnou vazbu.“
Jako choreografové nám můžete pomoci tím, že správně umístíte své sestavy. Miranda Spada dodává: „Současný a lyrický tanec jsou často zaměňovány, protože málo lidí má vlastní definici každého stylu. Každý choreograf a tvůrce vtiskl současnému tanci svůj vlastní typ a my se jako společnost snažíme najít černobílé oblasti obou stylů. Čím více se začleňuje do této generace tanečníků, tím více vidíme, že lyrické tance soutěží v kategorii contemporary; jen proto, aby se řeklo, že jsou, protože myšlenka zní těžší, nebo proto, že potřebují další kategorii pro umístění sestavy.“ Otevřená kategorie existuje právě z tohoto důvodu – pokud máte skladbu, která stírá hranice stylu, je to ideální místo pro zařazení rutiny.
Jako lidské bytosti toužíme po kategoriích – pomáhají nám dávat smysl světu kolem nás. Když se tyto kategorie začnou prolínat, musíme jako taneční pedagogové balancovat na tenké hranici mezi ztrátou integrity techniky a umožněním rozvoje stylu.
Max Vasapoli to dobře vystihl, když řekl: „Fúze stylů umožňuje, aby se tanec dále vyvíjel. Kritérium tanečních soutěží však diktuje diferenciaci. Poznání jemných rozdílů mezi styly je pro tanečníky důležitým nástrojem, jak se stát silnějšími umělci a spolupracovníky. Jednou z mnoha hodnot tanečního vzdělání je naučit se, jak různé styly „cítit“ při tanci prostřednictvím svalové paměti. Oba styly spojují podobné koncepty a témata, ale jejich záměry jsou ve své podstatě jedinečné.“
Fotografie: „Contemporary“ – Tanečnice: Jennilee Paez/Rising Stars Dance Academy. Choreografka – porotkyně IDA Jackie Nowicki – zajišťuje ASH
„Lyrická“ – Tanečnice: Jennivele Nowicki, Jennivele, Jennivele: Gabriella Papa/American Dance Academy. Choreograf: Kailee Combs & Porotkyně IDA Jessica Olinik – zajišťuje ASH
.