Na konci roku 1944 Němci stále drželi západní polovinu Polska a jejich fronta byla stále o 200 mil východněji než na začátku války v roce 1939. Němci kontrolovali letní ofenzívu Sovětů a vytvořili pevnou linii podél řek Narew a Visla směrem na jih ke Karpatům a v říjnu odrazili pokus Rudé armády o vpád do Východního Pruska. Mezitím však sovětská levice, postupující z východního Balkánu, postupně obcházela Maďarsko a Jugoslávii v rozsáhlém obchvatu; a pohlcování německých sil v odporu proti tomuto bočnímu postupu značně snižovalo schopnost Němců udržet hlavní východní a západní frontu.
Sovětské vrchní velení bylo nyní připraveno využít zásadních slabin německé situace. V železničních uzlech se hromadily vydatné zásoby pro jejich armády. Stoupající proud Američany dodávaných nákladních automobilů do té doby umožnil Sovětům motorizovat mnohem větší část svých pěších brigád, a tak s rostoucí výrobou vlastních tanků rozmnožit počet obrněných a mobilních sborů pro úspěšný průlom.
Před koncem prosince obdržel Guderian – který se v tomto zoufale pozdním období války stal náčelníkem německého generálního štábu – zlověstné zprávy. Německá armádní rozvědka hlásila, že na frontě mezi Baltem a Karpaty bylo identifikováno 225 sovětských pěších divizí a 22 obrněných sborů, shromážděných k útoku. Když však Guderian předložil zprávu o těchto masivních sovětských útočných přípravách, Hitler jí odmítl uvěřit a vykřikl: „Je to největší podvod od dob Čingischána! Kdo je zodpovědný za výrobu všech těch nesmyslů?“
Kdyby byl Hitler ochoten zastavit ardenskou protiofenzívu na západě, mohla být vojska přesunuta na východní frontu; to však odmítl. Zároveň odmítl Guderianovu opětovnou žádost, aby 30 německých divizí, které byly nyní izolovány v Kursku (na pobřeží Baltského moře v Litvě), bylo evakuováno po moři a přivedeno zpět k posílení bran do Německa. V důsledku toho zůstal Guderian s mobilní zálohou pouhých 12 obrněných divizí v záloze 50 slabých pěších divizí roztažených na 700 kilometrech hlavní fronty.
Sovětská ofenziva byla zahájena 12. ledna 1945, kdy Koněvova vojska vyrazila proti německé frontě v jižním Polsku, počínaje svým předmostím přes řeku Vislu u Sandoměře. Poté, co prorazila německou obranu a vytvořila obchvatnou hrozbu pro střední sektor, vyrazila Žukovova vojska ve středu fronty vpřed ze svých předmostí blíže Varšavě. Téhož dne, 14. ledna, se do ofenzivy zapojila i Rokossovského vojska, která udeřila od řeky Narew severně od Varšavy a prolomila obranu kryjící tento boční přístup do Východního Pruska. Průlom v německé frontě byl nyní široký 200 kilometrů.
17. ledna 1945 se Žukov zmocnil Varšavy poté, co byla obklíčena, a 19. ledna vjely jeho obrněné hroty do Lodže. Téhož dne Koněvovy hroty dosáhly slezské hranice předválečného Německa. Na konci prvního týdne tak byla ofenzíva vedena 100 mil do hloubky a byla široká 400 mil – příliš široká na to, aby mohla být naplněna tak skrovnými posilami, jaké byly opožděně poskytnuty.
Krize přiměla Hitlera vzdát se jakékoli myšlenky na pokračování ofenzívy na západě; navzdory Guderianově radě však přešel s 6. tankovou armádou nikoli do Polska, ale do Maďarska, aby se pokusil ulevit Budapešti. Sověti tak mohli ještě dva týdny pokračovat v postupu Polskem. Zatímco Koněvovy hroty překročily Odru v okolí Breslau (Vratislavi) a odřízly tak Slezsko od důležitých nerostných zdrojů Německa, Žukov podnikl rozsáhlý postup středem, když postupoval od Varšavy přes Poznaň, Bydhošť a Toruň k hranicím Braniborska a Pomořanska. Současně Rokossovskij postupoval přes Allenstein (Olsztyn) k Gdaňskému zálivu, čímž odřízl 25 německých divizí ve Východním Prusku. K obraně zející mezery ve středu fronty vytvořil Hitler novou armádní skupinu a jejím velením pověřil Heinricha Himmlera se štábem složeným z oblíbených důstojníků SS. Jejich tápání pomohlo uvolnit cestu Žukovovi, jehož mechanizované jednotky se 31. ledna 1945 nacházely u Küstrinu na dolní Odře, pouhých 40 mil od Berlína.
Žukovův postup se nyní zastavil. Koněv však stále mohl podniknout severozápadní výpad po levém břehu střední Odry a 13. února dosáhnout Sommerfeldu, 80 mil od Berlína, a o dva dny později řeky Nisy. Obraně Němců prospělo, že byli zahnáni zpět na přímou a zkrácenou linii tvořenou Odrou a Nisou. Tato fronta, táhnoucí se od pobřeží Baltského moře k českým hranicím, byla dlouhá necelých 200 mil. Hrozba blížícího se přiblížení Sovětů k Berlínu vedla Hitlera k rozhodnutí, že většina čerstvých odvodů vojsk musí být poslána k posílení Odry; tím byla usnadněna cesta k překročení Rýna americkou a britskou armádou.
13. února 1945 Sověti obsadili Budapešť, jejíž obrana znamenala pro Němce ztrátu Slezska.