V roce 1900 mohl průměrný třicátník v USA očekávat, že bude žít dalších 35 let… jinými slovy, že zemře ve věku 65 let. Dnes může průměrný třicátník očekávat dalších 50 let života; dožít se 80 let. A až těm třicátníkům bude skutečně 80 let, kdo ví, jaká bude jejich průměrná délka života?“
Naše představy o stárnutí a o tom, co to znamená být starší 50 let – nebo 60 let, nebo 90 let – jako by se zasekly někde v polovině 20. století. Stále považujeme 65 let (nebo v některých odvětvích 55 let) za standardní věk pro odchod do důchodu a očekáváme, že všichni začnou zpomalovat a odcházet stranou pro další generaci, jakmile jejich věk překročí hranici půl století.
Od té doby, co jsem před několika lety dovršila 60 let, si uvědomuji, že tyto standardní společenské představy o tom, co znamená být starý – zejména pro ženy -, se na mě prostě nevztahují. A hlavně, že si mohu svá pozdější léta utvářet tak, jak sama chci, a ne jak mi někdo jiný říká, že musí být.
Na serveru Fortune.com jsem si právě přečetla úžasný článek Bonnie Hammerové, mé přítelkyně a klientky; upřímné, divoké a odvážné zamyšlení nad tím, jak být 65letou ženou v mediálním průmyslu. Připadalo mi to jako odlehčený manifest (pokud něco takového může existovat), rychlý šťouchanec do našich kolektivních domněnek o stárnutí. Opravdu to na mě zapůsobilo a donutilo mě to přemýšlet o tom, jak můžeme žít život, který chceme, a ne ten, který je nám předepsaný.
Takže pojďme k praxi. Pokud se ocitnete na hranici padesátky podle AARP a nechcete jít cestou, kterou vám určila očekávání společnosti, zde je sedm věcí, které můžete udělat, abyste stárli jako dobré víno nebo skvělé housle oproti plechovce dietní koly nebo levnému autu:
1. Jaký je váš život? Přemýšlejte o sobě. Nedávno jsem koučoval jednu manažerku, mimořádně bystrou a úspěšnou ženu po padesátce, která si uvědomuje, že se nikdy pořádně nezaměřila na to, jaký život si chce vytvořit. Jako mladší člověk v pracovním světě, který se snažil skloubit manželství, dvě děti, kariéru, rozvětvenou rodinu a společenské závazky, strávila desítky let tím, že se prostě snažila dělat to, co měla před sebou, co nejlépe. S přibývajícím věkem si mnozí z nás poprvé dopřávají luxus možnosti volby. Když nemáte tolik věcí a lidí, kteří se denně dožadují vaší pozornosti, můžete přemýšlet o tom, jak by měl vypadat zbytek vašeho života. Chcete dál pracovat? Přijďte na to, jak to zařídit podle svých podmínek. Chcete přestat pracovat? Přijďte na to, jak to zařídit podle svých podmínek. Chcete vytvořit nějakou novou verzi práce/nepráce? Zjistěte, jak… chápete. Nepředpokládejte, že něco musíte nebo nemůžete udělat. Ujasněte si, co vás baví a v čem jste dobří, a vytvořte si život, který opravdu chcete žít.
2. Noste fialovou. Existuje nádherná báseň, která začíná slovy: „Až budu stará žena, budu nosit fialovou barvu, s červeným kloboukem, který mi nejde a nesluší“. Jednou z opravdu skvělých věcí na stárnutí je, že můžete nenápadným i velkolepým způsobem strkat nos do konvencí s menšími následky, než když jste byli mladší. Například když jsme se s manželem v padesáti letech brali, udělali jsme to přesně tehdy a tak, jak jsme chtěli. Řekli jsme, co jsme chtěli říct, a pozvali jsme, koho jsme chtěli. Měla jsem chuť vzít si velmi svatební bílé šaty, nikdy předtím jsem to nedělala, a tak jsem to udělala. Nebyli tu žádní rodiče, kteří by nás mračili, a naše děti možná nad některými našimi rozhodnutími vykulily oči – ale nebyly rozhodujícím hlasem. A všichni se nakonec skvěle bavili. Platí to i v práci. Jeden můj kamarád, kterému se blíží šedesátka a který byl vždy velmi manuálně zručný, se rozhodl, že se chce přestěhovat na jih, aby byl blízko svým dětem a vnoučatům, a navrhl svému šéfovi, generálnímu řediteli jejich newyorské společnosti, že by mohl dělat svou práci tři dny v týdnu na dálku a dva dny v týdnu v New Yorku. Šéf souhlasil.
3. Využijte všeho. Většina tradičních kultur ctila starší lidi jako nositele moudrosti a archiváře znalostí a zkušeností skupiny. V moderním světě – ne tak docela. Máme tendenci předpokládat, že veškeré znalosti starších lidí jsou zastaralé nebo přímo irelevantní, a odmítat hodnotu jejich přínosu. Vy však o tom můžete uvažovat jinak. Můžete si vážit toho, co přinášíte. Nashromáždili jste velké množství zkušeností, dovedností a znalostí, které nejsou závislé na čase: jak jednat s lidmi; jak věci dotáhnout do konce; jak se orientovat ve složitém prostředí; jak učit ostatní a podporovat jejich úspěch. A věk také často přináší specifický druh moudrosti: když jste toho hodně viděli, slyšeli a zažili, pokud jste přiměřeně přemýšlivý člověk, budete schopni ze všeho toho prožitého vytěžit některé užitečné vzorce a nabídnout tyto poznatky svému okolí. Pravděpodobně budete mít tendenci méně reagovat a více se zajímat o to, co vám ostatní lidé chtějí říct. I když vás ostatní zavrhnou, nezavrhujte sami sebe: vše, co vás život naučil, vnášejte do všeho, co děláte, a budete to moci využít k dosažení velkých věcí po mnoho dalších let.
4. Buďte nováčkem. Jedním z nejdůležitějších způsobů, jak si s přibývajícím věkem udržet vitalitu, je zároveň vědomě se ponořit do učení se novým věcem. Nejméně zajímaví a nejvíce zvápenatělí starší lidé, které znám, jsou ti, kteří si najdou pohodlné místo a zahrabou se: dělají stejné věci, vedou stejné rozhovory, vyjadřují stejné názory. Dejte si závazek, že se budete pravidelně učit něco zcela nového. Není nad to, když vám něco nejde, aby vás to probudilo, vytrhlo ze samolibosti a „odbornosti“ a pak – když vám to začne jít – abyste se cítili nadšení jako šestileté dítě. Za poslední rok jsem se 1) naučila spřádat přízi, 2) začala s novým druhem cvičení, 3) začala dělat podcast , a 4) začala se učit vinařství. Je to skličující a povzbuzující a denně cítím, jak se mi spouštějí synapse.
5. Co se děje? Věřte tomu, co je pravda. Lidé si o lidech přes ___ (doplňte prázdné místo) myslí různé věci. Že nemůžeme být silní. Že nemáme rádi sociální média. Že nejsme sexy. Že si myslíme, že mileniálové jsou líní a mají nárok. A tak dále a tak dále. Nemusíte tomu věřit. Moje kurzíva je záměrná: tohle je možná nejdůležitější věta v celém příspěvku. Nezáleží na tom, co o starších lidech předpokládá nebo čemu věří kdokoli jiný – stejně jako u jiných předsudků platí, že to, že jsou tyto představy obecně považovány za pravdivé, neznamená, že jsou pravdivé. Já se například cítím chytřejší, zdravější, vitálnější, kreativnější a otevřenější než kdykoli předtím ve svém životě. Ať už někdo jiný věří, že je to pravda (nebo dokonce možné), rozhoduji se věřit svým vlastním zkušenostem – oproti tomu, co mi říkají ostatní, že bych měl prožívat. Doporučuji vám, abyste udělali totéž. Kdykoli uslyšíte nebo uvidíte něco omezujícího nebo odmítavého o lidech vašeho věku, zeptejte se sami sebe: „Je to pravda i pro mě?“. A pak věřte své praktické zkušenosti. (Mimochodem, tato rada platí i pro lidi jakéhokoli věku. Velmi jasně si vzpomínám, jak mi moje matka, když mi bylo asi sedm let, říkala, že „jsem moc malá na to, aby mě bolela hlava“. Ukázalo se, že jsem potřeboval korekční čočky a že se mýlila.“
6. Mějte dobrou společnost. Pravidelně trávím čas s lidmi, kteří jsou v mém věku, starší než já, mladší než já a MNOHEM mladší než já. Obzvlášť si užívám čas, který trávím s lidmi kolem dvaceti a třiceti let – je vzrušující bavit se s lidmi, kteří vyrostli v tak odlišném světě, než v jakém jsem vyrostl já, a chápat jejich naděje a obavy, jejich předpoklady a očekávání. Baví mě poznávat, jak se ode mě liší v důsledku toho, že jsou na světě o 30 nebo 40 let méně – a uklidňuje mě a dojímá, když vidím, kolik toho máme společného. Ale nejlepší je tohle: společnost chytrých, angažovaných, zvídavých, milujících, zábavných a laskavých lidí všech věkových kategorií mi brání propadnout jakémusi obrácenému ageismu – myslet si, že jsem víc cool nebo chytřejší nebo že se umím lépe vypořádat se světem jen proto, že jsem na světě déle. Jakmile si to totiž začnete myslet, paradoxně se začnou naplňovat všechny negativní domněnky, které si o vás lidé myslí, že jste starý člověk.
7. Užijte si spoustu zábavy. Moji prarodiče byli milí lidé a možná se hodně bavili, když jsem se nedívala, ale tak trochu o tom pochybuji. Zdá se, že v předchozích generacích se od lidí nad půl století většinou očekávalo, že budou důstojní a úctyhodní na straně jedné, podráždění nebo bezradní na straně druhé a nic moc jiného. Jedním z nejúčinnějších způsobů, jak se postarat o to, aby vaše pozdější léta byla báječná, je trvat na svém právu být tak veselý, hloupý, šťastný, potrhlý, plný úžasu, tak nadšený a vzrušený, jak jen budete chtít, až do dne své smrti. A pokud se na vás někdo bude podivně dívat, když se budete nekontrolovatelně chichotat nebo radostně hýkat – dejte mu najevo, že takhle vypadá stárnutí.
_____
Co je to připravenost vůdců? Zjistěte to zde.
Také na Forbesu:
Galerie: 10 nejlepších měst pro úspěšné stárnutí
.