Při popisu událostí v Northamptonu ve státě Massachusetts Jonathan Edward, v roce 1734, pozorovatelé uvedli: „Bohu se zalíbilo … projevit svou svobodnou a svrchovanou milost obrácením velkého množství duší v krátkém čase a obrátit je od formálního, chladného a nedbalého vyznávání křesťanství k živému uplatňování každé křesťanské milosti a mocnému praktikování našeho svatého náboženství. „1
To je asi tak jasná definice, jakou kdy dostaneme! Během duchovního probuzení Bůh nadpřirozeně proměňuje věřící i nevěřící v církvi, lokalitě, regionu, národě nebo ve světě prostřednictvím náhlého, intenzivního nadšení pro křesťanství.2 Lidé mocně pociťují Boží přítomnost, snadno dochází k přesvědčení, zoufalství, lítosti, pokání a modlitbě, lidé žízní po Božím slově, dochází k mnoha autentickým obrácením a odpadlíci jsou obnoveni.
Oživení a probuzení jsou obecně synonyma. Čím větší území probuzení pokrývá, tím větší je tendence nazývat ho probuzením.
Amerika má hlubokou a bohatou historii probuzení a probuzení.
Duchovní probuzení v Americe: A Well-Travelled Road
Velké probuzení, 1734-43. V prosinci 1734 vypuklo v Northamptonu ve státě Massachusetts, kde byl pastorem mladý Jonathan Edwards, první historicky významné probuzení. Po měsících neplodné práce ohlásil, že se obrátilo pět nebo šest lidí – jedna mladá žena. Napsal, že „byla jednou z největších společnic v celém městě“.3 Obával se, že její obrácení uhasí plamen, ale stal se pravý opak. Během šesti měsíců se obrátilo tři sta duší – ve městě s pouhými 1100 obyvateli!“4 Zpráva se šířila jako požár a podobná probuzení vypukla ve více než 100 městech.5 Dramatické kázání George Whitfielda, které začalo ve Filadelfii v roce 1739, bylo jako škrtnutí sirkou v již probíhajícím probuzení. Odhaduje se, že Whitfieldovo kázání osobně slyšelo 80 procent z 900 000 amerických kolonistů.6,7 Stal se první americkou celebritou.8
Druhé velké probuzení, 1800-1840. V roce 1800 patřil k evangelické církvi pouze každý patnáctý z 5 300 000 obyvatel Ameriky.9 Presbyteriánský duchovní James McGready předsedal podivným duchovním projevům v Logan County v Kyjevě. Následná probuzení na táborových shromážděních přilákala tisíce lidí až z Ohia.10,11 Rev. Gardiner Spring uvedl, že po dobu následujících 25 let neuplynul jediný měsíc, aniž by se někde neobjevily zprávy o probuzení.12 V roce 1824 zahájil Charles Finney kariéru, která nakonec přivedla ke Kristu 500 000 lidí. Jen v Rochesteru ve státě New York se v roce 1831 obrátilo nevídaných 100 000 lidí – probuzení se rozšířilo do 1 500 měst.13 Do roku 1850 vzrostl počet obyvatel národa čtyřnásobně na 23 000 000 lidí, ale počet lidí spojených s evangelickými církvemi vzrostl téměř desetinásobně – ze 7 % na 13 % obyvatelstva – z 350 000 na 3 000 000 členů církví! 14
Probuzení podnikatelů v letech 1857-1858. V roce 1857 najala North Dutch Church v New Yorku podnikatele Jeremiaha Lanphiera jako laického misionáře. Ten se modlil: „Pane, co chceš, abych dělal?“. Lanphier byl znepokojen úzkostnými tvářemi podnikatelů na ulicích New Yorku a rozhodl se otevřít kostel v poledne, aby se podnikatelé mohli modlit. První setkání bylo stanoveno na 23. září – tři týdny před bankovní panikou v roce 1857. První týden se jich zúčastnilo šest, další týden dvacet, pak čtyřicet, načež přešli na každodenní shromáždění. Zanedlouho byly všechny prostory obsazeny a pro modlitební shromáždění podnikatelů se začaly otevírat i další kostely.15 V roce 1857 všude vypuklo probuzení, které se rozšířilo po celých Spojených státech i po celém světě. Někdy bývá nazýváno Velkým probuzením modlitebních shromáždění (The Great Prayer Meeting Revival), díky němuž do amerických církevních seznamů přibylo odhadem 1 000 000 lidí a až 1 000 000 ze 4 000 000 stávajících členů církve se také obrátilo.16
Probuzení za občanské války, 1861-1865. Hořký spor o otroctví uvrhl náš národ do nejsmrtonosnější války, jakou jsme kdy zažili. Na jejím konci leželo 620 000 mrtvých Američanů – každý padesátý z 31 000 000 lidí sečtených při sčítání lidu v roce 1860. Na začátku občanské války v roce 1861 se zdálo, že vojáci obou stran nechali křesťanství doma a morálně zešíleli. V roce 1862 se karta obrátila, nejprve mezi vojáky Konfederace. Odhaduje se, že se obrátilo 300 000 vojáků, rovnoměrně rozdělených mezi jižní a severní armádu. 17,18
Městská obrození, 1875-1885. Mladý podnikatel Dwight L. Moody se účastnil Velkého probuzení v roce 1857, které zachvátilo Chicago.19 Moody později vedl probuzení na Britských ostrovech, kde promluvil k více než 2 500 000 lidí. V roce 1875 se Moody vrátil domů a zahájil probuzení v největších amerických městech. Statisíce lidí se obrátily a miliony byly inspirovány největším vítězem duší své generace.20 V této době se obecný světonázor Američanů odkláněl od křesťanského konsensu. Darwinismus a vyšší kritika získávaly na popularitě a Moody se stal prvním evangelistou, který se stal terčem útoků – byl obviněn, že z náboženství udělal opiát mas.21
Na přelomu 19. a 20. století se nálada v zemi měnila. Mimo církev to byla éra rozhlasu, filmů a „jazzového věku“. První světová válka vedla k morálnímu zklamání a k „bouřlivým dvacátým letům“. Když tato éra 29. října 1929 náhle skončila a následovala Velká hospodářská krize, byl zájem o duchovní probuzení překvapivě malý.22 Uvnitř církve zuřil půl století trvající boj mezi evangelikalismem a teologickým liberalismem, který pronikl do hlavních denominací.23 Výsledkem bylo, že probuzení 20. století měla omezenější rozsah a postrádala široký dopad na společnost jako dřívější probuzení.24
Probuzení v letech 1905-1906. Zpráva o velšském probuzení z let 1904-1905 se koncem roku 1904 rozšířila mezi velšsky mluvícími osadníky v Pensylvánii a probuzení propuklo. Do roku 1905 vzplála místní probuzení například v Brooklynu, Michiganu, Denveru, Schenectady, Nebrasce, Severní a Jižní Karolíně, Georgii, na Taylorově univerzitě, Yaleově univerzitě a na Asbury College ve Wilmore v Kentucky.25 Billy Sunday, který se zhruba v této době stal klíčovou postavou, kázal více než 100 000 000 lidí, přičemž se odhaduje, že došlo k nejméně 1 000 000 obrácení.26
Probuzení na Azusa Street, 1906. V roce 1906 se William J. Seymour, afroamerický pastor Svatosti slepý na jedno oko, vydal do Los Angeles, aby se ucházel o místo pastora. Poté, co začal kázat, byl však z druhé bohoslužby vykázán! V nedalekém domě zahájil modlitební setkání a po mnoha měsících soustředěných modliteb na něj dopadl Duch Boží, kterému říkali „druhé požehnání“. Nakonec se mezirasové shromáždění rozrostlo natolik, že získali zchátralý metodistický kostel na Azusa Street 312, kde každodenní shromáždění pokračovala po tři roky. Výsledné letniční hnutí a pozdější charismatické hnutí, které ve 20. století propuklo po celém světě, mají své kořeny v tomto probuzení.27,28,29
Probuzení po druhé světové válce. Po druhé světové válce, v letech 1947 a 1948, zažili letniční dva proudy probuzení, jeden probuzení pozdního deště a druhý uzdravující probuzení. Probuzení zažilo také velké množství evangelíků, což vedlo k mnoha obrácením. V této době se objevila velká generace křesťanských vedoucích. Bill Bright založil Campus Crusade for Christ. V roce 1949 na scéně explodovala záslužná kariéra Billyho Grahama, který zpopularizoval evangelikální křesťanství pro novou generaci, během jeho křížové výpravy v Los Angeles, kterou sponzoroval Výbor křesťanských podnikatelů.30,31 Odhaduje se, že jeho téměř 400 křížových výprav navštívilo 180 000 000 lidí a další miliony je sledovaly v televizi.32 Vysokoškolská probuzení začala již v roce 1946, ale když probuzení na Wheaton College založené na modlitbách v roce 1950 dosáhlo celonárodní publicity, podnítilo další vysokoškolská probuzení po celé Americe.33
.