Svoji kariéru začala jako modelka, když v roce 1937 odjela do Hollywoodu, aby si vyzkoušela roli Scarlett O’Harové ve filmu Gone with the Wind. Haywardová sice roli nedostala, ale David Selznick ji využil pro kamerové zkoušky jiných herců a získala smlouvu u Warner Bros.
Warner Bros.
Talentový agent Max Arnow změnil Marrennerové jméno na Susan Haywardovou, jakmile u Warnerů nastoupila na půlroční smlouvu za 50 dolarů týdně. Haywardová měla malé role ve filmech Hollywood Hotel (1937), The Amazing Dr. Clitterhouse (1938) (její role byla vystřižena) a The Sisters (1938) a také v krátkém filmu Campus Cinderella (1938).
První větší role Haywardové byla s Ronaldem Reaganem ve filmu Girls on Probation (1938), kde byla na silném 10. místě v účtování. Hrála také ve filmu Comet Over Broadway (1938), ale vrátila se k neúčtování a začala pózovat pro pinup „cheesecake“ reklamní fotografie, čímž ona i většina hereček opovrhovala, ale podle smlouvy neměla na výběr. Když Haywardové skončila smlouva u Warner Bros, přešla do studia Paramount.
ParamountEdit
V roce 1939 s ní studio Paramount podepsalo smlouvu na 250 dolarů týdně. Haywardová poprvé prorazila v roli Isobel ve filmu Beau Geste (1939) po boku Garyho Coopera a Raye Millanda. Zastávala malou, ale důležitou roli strašidelné lásky z mládí, na kterou vzpomínali bratři Gesteovi při hledání cenného safíru známého jako „modrá voda“ během pouštní služby v Cizinecké legii; film byl nesmírně úspěšný.
Paramount Haywardovou obsadil do druhé hlavní role ve filmu Our Leading Citizen (1939) s Bobem Burnsem a poté sekundovala Joe E. Brownovi ve filmu $1000 a Touchdown (1939).
Haywardová odešla do Columbie pro vedlejší roli po boku Ingrid Bergmanové ve filmu Adam měl čtyři syny (1941), poté do Republic Pictures pro Sis Hopkins (1941) s Judy Canovou a Bobem Crosbym. Zpět u Paramountu měla hlavní roli v „béčkovém“ filmu Among the Living (1941).
Cecil B. De Mille jí dal dobrou vedlejší roli ve snímku Reap the Wild Wind (1942), aby si zahrála s Millandem, Johnem Waynem a Paulette Goddardovou. Hrála v krátkém filmu Dopis z Bataanu (1942) a sekundovala Goddardovi a Fredovi MacMurrayovi ve filmu Lesní strážci (1942).
United Artists a RepublicEdit
Haywardová si zahrála ve filmu Vzala jsem si čarodějnici (1942) s Fredricem Marchem a Veronicou Lakeovou jako snoubenka Wallace Woolyho (March) předtím, než se Lakeové objeví čarodějnice ve 40. letech z puritánského upálení na hranici před 300 lety. Film posloužil jako inspirace pro televizní seriál Bewitched z 60. let a byl natočen podle nedokončeného románu Thorna Smithe; byl natočen pro Paramount, ale prodán společnosti United Artists. Dále hrála v hvězdné hudební revue společnosti Paramount Star Spangled Rhythm (1943), v níž se objevili i její smluvní nehudební herci.
Haywardová se objevila s Williamem Holdenem ve filmu Young and Willing (1943), který distribuovala společnost UA. Hrála ve filmu Republic’s Hit Parade of 1943 (1943), její pěvecký hlas dabovala Jeanne Darrell.
Sam Bronston si ji vypůjčil pro film Jack London (1943) u UA, poté byla Wayneovou láskou ve filmu The Fighting Seabees (1944) u Republic, což byl film s největším rozpočtem v historii této společnosti.
Hrála ve filmové verzi The Hairy Ape (1944) pro UA. U Paramountu si zahrála sestru Loretty Young ve filmu And Now Tomorrow (1944). Poté studio opustila.
RKO dalo Haywardové první hlavní roli ve filmu Deadline at Dawn (1946), noirovém snímku napsaném Cliffordem Odetsem, který byl jediným filmem Harolda Clurmana jako režiséra.
Walter Wanger a hvězdná kariéraEdit
Po válce se kariéra Haywardové rozjela, když s ní producent Walter Wanger podepsal sedmiletou smlouvu na 100 000 dolarů ročně. Jejím prvním filmem byl Canyon Passage (1946).
V roce 1947 získala první z pěti nominací na Oscara za roli alkoholické zpěvačky z nočního klubu podle Dixie Lee ve filmu Smash-Up, příběh ženy, jejím druhém filmu pro Wangera. Ačkoli film nebyl dobře přijat kritikou, u diváků byl oblíbený a kasovně úspěšný a Haywardovou uvedl na hvězdnou dráhu.
RKO ji opět využilo pro film They Won’t Believe Me (1947), poté pracovala pro Wangera na filmech The Lost Moment (1948) a Tap Roots (1948); oba filmy prodělaly, ale druhý jmenovaný byl hojně navštěvován.
U Universalu hrála ve filmu The Saxon Charm (1948) a pro Wangera natočila Tulsu (1949). Oba filmy byly komerčním zklamáním.
20th Century FoxEdit
Haywardová přešla k 20th Century Fox, aby natočila film House of Strangers (1949) pro režiséra Josepha Mankiewicze, čímž začala její dlouhá spolupráce s tímto studiem.
Sam Goldwyn si ji vypůjčil pro film My Foolish Heart (1949), poté se vrátila ke studiu Fox pro film I’d Climb the Highest Mountain (1951), který se stal hitem.
V tomto studiu zůstala, aby natočila Rawhide (1951) s Tyronem Powerem a I Can Get It for You Wholesale (1951).
Hayward pak hrála ve třech obrovských úspěších: S písní v srdci (1952), životopisný film o Jane Fromanové, který jí vynesl nominaci na Oscara, a Sněhy Kilimandžára (1952) s Peckem a Avou Gardnerovou.
RKO si Haywardovou vypůjčilo pro film Chlípní muži (1952) s Robertem Mitchumem, poté se vrátila ke společnosti Fox pro filmy Prezidentova dáma (1953), kde si zahrála Rachel Jacksonovou po boku Charltona Hestona; Bílá čarodějnice (1953) opět kostýmní roli s Mitchumem; Demetrius a gladiátoři (1954) jako Messalina; Zahrada zla (1954) s Gary Cooperem a Richardem Widmarkem; a Nezkrotná (1955) s Tyronem Powerem. Haywardová pak hrála s Clarkem Gablem ve filmu Soldier of Fortune (1955), CinemaScope filmu, který byl kasovním propadákem.
PeakEdit
MGM ji najala do role alkoholické showgirl/herečky Lillian Rothové ve filmu I’ll Cry Tomorrow (1955), natočeném podle stejnojmenného Rothova autobiografického bestselleru, za který získala cenu v Cannes. Film měl velký finanční úspěch.
Ačkoli se Haywardová nikdy skutečně neproslavila jako zpěvačka – sama zpěv neměla ráda – ztvárnila zpěvačky v několika filmech. Nicméně ve filmu I’ll Cry Tomorrow — jehož vokály byly kdysi všeobecně připisovány profesionální zpěvačce duchů Marni Nixonové — nazpívala Haywardová vokály bez dabingu a objevuje se na soundtracku. Susan Haywardová účinkovala v hudební biografii zpěvačky Jane Fromanové ve filmu With a Song in My Heart z roku 1952, za tuto roli získala Zlatý glóbus pro nejlepší herečku komediálního filmu. Hlas Jane Froman byl nahrán a použit pro film, když Haywardová hrála písně.
V roce 1956 ji Howard Hughes obsadil do role Bortaiové v historickém eposu Dobyvatel, jako hlavní dámu Johna Wayna. Film byl kritikou odsuzován, ale měl komerční úspěch. S Kirkem Douglasem natočila komedii Přísně tajná aféra (1956), která propadla.
Haywardův poslední film s Wangerem, Chci žít! (1958), v němž hrála odsouzenou na smrt Barbaru Grahamovou, byl kriticky i komerčně úspěšný a Haywardová za něj získala Oscara pro nejlepší herečku. Bosley Crowther z The New York Times napsal, že její výkon byl „tak živý a tak zdrcující …“. Každý, kdo by dokázal prožít toto utrpení, aniž by se chvěl a třásl, je z kamene.“ Haywardová obdržela 37 % z čistého zisku filmu.
Úpadek hvězdyEdit
Haywardová natočila Hrom ve slunci (1959) s Jeffem Chandlerem, průměrný snímek o francouzských baskických průkopnících, a poté u Foxu snímek Posedlá ženou (1959).
V roce 1961 si Haywardová zahrála dělnici, která se stane manželkou příštího guvernéra státu (Dean Martin) a nakonec sama převezme úřad ve městě Ada. V témže roce si zahrála Rae Smithovou ve velkorysém remaku filmu Back Street režiséra Rosse Huntera, v němž si zahráli také John Gavin a Vera Miles. Ani jeden z těchto filmů nebyl nijak zvlášť úspěšný, stejně jako snímky Děkuji bláznovi (1963) u MGM, Ukradené hodiny (1963) a Kam zmizela láska (1964).
Pozdější kariéraEdit
Haywardová se znovu setkala s Josephem Mankiewiczem ve filmu The Honey Pot (1967). Poté nahradila Judy Garlandovou v roli Helen Lawsonové ve filmové adaptaci hry Jacqueline Susannové Údolí panenek (1967).
Dobré recenze získala za svůj výkon v Caesars Palace v lasvegaské inscenaci Mame, která měla premiéru v prosinci 1968. V březnu 1969 ji nahradila Celeste Holmová poté, co jí selhal hlas a musela produkci opustit.
V herectví pokračovala až do začátku 70. let, kdy jí byla diagnostikována rakovina mozku.
Objevila se v televizním filmu Heat of Anger (1972) a ve filmu The Revengers (1972) s Williamem Holdenem.
Její poslední filmovou rolí byla postava doktorky Maggie Coleové v televizním dramatu Say Goodbye, Maggie Cole z roku 1972. Film „Maggie Cole“, který měl být pilotní epizodou televizního seriálu, nebyl nikdy realizován kvůli zhoršenému zdravotnímu stavu Haywardové. Naposledy se objevila na veřejnosti při předávání Oscarů v roce 1974, kde předávala cenu pro nejlepší herečku, přestože byla velmi nemocná. S podporou Charltona Hestona byla schopna cenu předat.