Jsou znázorněním přechodu mezi životem a smrtí. Lodě jsou ikony s úžasnými významy. A odhalují nejtemnější stránku naší víry…
Přepravní prostředky do posmrtného života
Nepřehlédnutelná je představa, že duše zemřelých se v minulosti vydávaly do posmrtného života na mystických lodích, které se objevovaly a mizely s blížícími se smutnými událostmi. Staří Egypťané měli zvláštní kult lodí a věřili, že do duatu je možné se vydat pouze na velké posvátné lodi. Duat je nebeská oblast, kde přebývají duše zemřelých, aby byly souzeny bohy. Trosky těchto lodí byly nalezeny u úpatí několika pyramid v dokonale zachovalém stavu. Král Artuš byl po své zdánlivé smrti převezen na posvátné lodi do magického světa Avalonu a také pro staré Řeky bylo možné dostat se do Hádu pouze přeplutím řeky Styx na lodi vedené převozníkem Cháronem. Pro Vikingy nemohlo být nic děsivějšího než objevení se na obzoru lodi Nagflar, obřího korábu vyrobeného z hřebů mrtvých, který ohlašoval začátek Ragnaroku. Jakmile by totiž byla tato loď dokončena, potomci obra Muspela by se vrhli na svět ve snaze pomstít se.
Noemova archa
V křesťanské mytologii loď odkazuje zejména na Noemovu archu (podrobně popsanou v knize Genesis), na níž se Noe a jeho rodina zachránili před všeobecnou potopou spolu se všemi zvířaty a rostlinami, které se jim podařilo zachránit. Podle nejnovějších studií pochází příběh o Noemově arše z dávnějších období klasického hebrejství a zřejmě se jedná o adaptaci babylonského příběhu o Gilgamešovi, kde je symbolika lodi jako poslední záchrany, která nás zachrání před vodou, spojena se symbolikou cesty do posmrtného života. Gilgameš totiž vykoná dlouhou cestu, která ho přivede až k nebeským branám, kde se setká s Noemem, který mu prozradí tajemství nesmrtelnosti.
Moderní symbolika
Další „významy“ na lodi vznikly až v moderní době a nahradily ty prastaré, čímž jim daly čistě pozemské a vojenské vysvětlení. S rozvojem absolutistických království v severozápadní Evropě a moderního námořnictva (zejména britského a nizozemského) se ikonografie lodi mění s cílem zapůsobit na nepřítele a lodě jsou zobrazovány jako skutečné armády připravené k akci. Stávají se námořními vozidly s bohatou symbolikou a výzdobou. Loď je nyní vnímána jako úžasný výtvor lidské inteligence a všude je zobrazováno několik významných lodí, například Cutty Sark, která dokázala v rekordním čase překonat vzdálenost mezi Čínou a Velkou Británií.
Bludný Holanďan
Příběh o Bludném Holanďanovi se začíná šířit v polovině sedmdesátých let a okamžitě nabývá rysů „skutečného příběhu“. Ve skutečnosti je dodnes obtížné oddělit skutečnost od fantazie. Podle jedné z verzí pochází legenda z roku 1729, kdy se německá loď Bludný Holanďan s ďábelským kapitánem Vanderdeckenem rozhodne vydat směrem k mysu Dobré naděje a vyplouvá na Štědrý den (detail použil i Herbert Melville v „Moby Dickovi“).
Cesta s ďáblem
Kapitán Vanderdecken je známý jako drsný a násilnický muž, který se nebojí ničeho a nikoho. Když se blíží k mysu Dobré naděje, zasáhne loď bouře s vysokými vlnami, prudkým větrem a blesky. Vanderdecken křičí proti Bohu a vzývá ďábla a slibuje, že pokud mu dovolí mys minout, může si vzít jeho duši. Ďábel souhlasí, ale když si přijde pro jeho duši, chytrý kapitán ho požádá o poslední přání, chce si s ním zahrát šachy. Když ďábel vyhraje, může si vzít jeho duši. Kostky jsou vrženy, a tak se Vandereckenovi podaří odložit den, kdy si Ďábel vezme jeho duši. Vypráví se, že ten, kdo spatří onu přízračnou loď, je odsouzen k neštěstí po celý život. Tento příběh byl tak silný a zakořeněný ve společnosti, že i budoucí anglický král Jiří V. se v době své vojenské služby bál spatřit tuto loď a vždy připomínal svým námořníkům, aby na lodi nosili podkovy, protože jen ty mohou tuto kletbu zahnat (používá se to dodnes).
Mary Celeste
Pokud lze příběh Bludného Holanďana považovat za obří a superikonickou námořní legendu, příběh Mary Celeste nikoliv. jeho zdroj prototyp prokleté lodi Mary Celeste byl spuštěn na vodu v Novém Skotsku v roce 1860 se jménem Amazonka. V průběhu let několikrát změnila majitele. První kapitán zemřel na zápal plic. Druhý při slavnostním spuštění na vodu projel příliš blízko rybářské přehrady a vážně poškodil trup. Během oprav na palubě vypukl požár. Poté byla loď předána třetímu majiteli a vyplula do Londýna a poté do Paříže. V Doverském průlivu narazila do jiné lodi a potopila se. Byla opravena a vrátila se do Kanady se čtvrtým kapitánem, ale v roce 1867 uvízla na mělčině a byla opět prodána. Nový majitel ji opět opravil a po pouhých 12 měsících prodal. Amazonka změnila jméno i státní příslušnost a stala se americkou Mary Celeste s novým kapitánem Benjaminem Briggsem.
Prázdnota kolem moře
V roce 1872 opustila New York a asi o měsíc později byla spatřena poblíž Azorských ostrovů a Portugalska, ale byla prázdná. Neměla žádné zvláštní poškození, jídlo bylo v podstatě všechno, všechno bylo tam, kde mělo být, a dokonce i kapitánův stůl byl prostřený, jako by se měl brzy vrátit. Lodní deník byl otevřený a poslední zápis pocházel z rána 25. listopadu, kdy loď proplouvala šest mil od ostrova Santa Maria na Azorech. Žádná neobvyklá poznámka, vůbec nic neobvyklého. Záhada Mary Celeste nebyla nikdy vyřešena a po posádce se nikdy nenašla žádná stopa. Během následujících cest měla loď i nadále problémy, až uvízla na plážích Haiti. Důvody se nikdy nepodařilo objasnit. Její tvar se časem stal symbolem prokleté lodi, jako by chtěla všem v moderní době připomínat, že lodě neslouží jen k přepravě zboží a cestujících po moři, ale mohou být také spojnicí mezi světem živých a posmrtným životem. A to je něco, co si dnes už nepamatujeme.
.